"Ano, když jste se dal ke kosmické Flotile, bylo jí jen pár let, a tak ji na Centauru vychovávala vaše sestra Donna."
"Dcera. Ale to znamená, že se narodila v době, kdy jsem sídlil..." Doktor v duchu horečně počítal. "Jedenadvacet! Je jí skoro tolik let, kolik je mně... totiž kolik bylo mně..."
Kirk si k němu z boku přisedl. "Byli jsme už v této službě několik let, ale já vím, že před touto plavbou jste se s ní setkával co nejčastěji. Potom jste udržovali kontakt pomocí galaktických spojů. Jednou jste však žertem řekl, že Joanna teď dosáhla věku, kdy je ráda, že má tátu několik set světelných let od sebe."
"Když tedy mám dceru, jak je to s mou ženou? To přece obyčejně spolu souvisí, viďte?" McCoy pátravě,přejížděl po displeji. Jméno přečetl nahlas. "Jocelyn? Ale já tu ženu neznám." Měl co dělat, aby překonal vracející se závrať, která mu dělala potíže už předtím na kapitánském můstku. "Co se s ní stalo?"
"Rozvedli jste se." Kirk jaksi překonal neochotu hovořit o McCoyově manželství. "Netrvalo to dlouho... rozešli jste se... ve zlém."
"Doufám, že jsem se nijak sentimentálně nerozplýval. Povězte, kapitáne, vzdychal jsem a trápil jsem se pro ztracenou lásku?"
"Ne," řekl úsečně Kirk. "Nikdy jste se o tom nebavil."
"Tak aspoň to mě utěšuje." McCoy vypnul počítač. "Bez oslavování kosmické Flotily se klidně obejdu. Stejně mám zatím o čem přemýšlet."
"Kostro..." Kapitán se zarazil, když na McCoyově tváři zpozoroval udivený výraz. "Promiňte, zní vám to asi trochu divně. To byla přezdívka, kterou jsem vás označoval."
"Kostro jako Kostrořezníku?"