"A ten někdo jsem já," souhlasil Kirk a převzal záznam. Zavedla kapitána do malého přístěnku, kde McCoy právě absolvoval řadu zkoušek pohybové koordinace. Stál tam uprostřed, do pasu nahý. Hubené svaly se mu napínaly soustředěním. Hleděl na panel umístěný na scéně. Na povrchu kůže měl posázené ploché kovové disky, které zaznamenávaly jeho reakce, zdálo se, že Dysonová přesně posoudila jeho rozpoložení. Byl bdělý a napohled klidný, ačkoli musel řešit obtížný úkol chytat malé barevné skvrny, které se řinuly z testovacího přístroje před ním. Když vyletěla ta poslední, kterou netrefil, McCoy se ohlédl po divácích.
"Co teď, doktorko Dysonová, bludiště rébusů nebo snad radši skoky přes švihadlo?"
"Hodina dějepisu. Kapitán Kirk má záznamy a vy mu zodpovíte všechny otázky týkající se toho, co jste dělal v posledních dvaceti letech." Odstraňovala mu ze zad testovací disky. "Nesnažte se násilím se rozvzpomínat na události, které popisuje. Vzpomínky se vám spíše vrátí, když budete uvolněný."