Kirk se uchichtl.

"Vy často dáváte najevo, že jste v jádru venkovský doktor."
Při těchto slovech McCoy ztuhl. "Ano, kapitáne. Zdá se, že vinou sňatku a rozvodu mé ideály vzaly za své. Jakživ jsem si příliš nepotrpěl na takové ty všemocné experty s technikou, jakou jsou chirurgové. Snil jsem o tom, že se stanu rodinným lékařem někde na malém městě, kde dobrý doktor jaksi náleží k pacientovu životu. Nikdy mě nenapadlo, že ty plány nebudu , s to splnit."
"Vyhlídky člověka mohou změnit zkušenosti a čas." Kirk cítil, že hledá výrazy, aby ospravedlnil činy svého přítele. "A toho, že jste se rozhodl jít do služby Flotile, jste nikdy nelitoval."
"No, teď toho lituju, kapitáne Kirku." Chabě skrývaný vztek způsobil, že McCoyovy modré oči ztmavly. "Chci se co nejdříve vrátit na Zemi."
Kirk se málem udusil při napití. "To přece já také, doktore, ale bohužel to není tak snadné. Tohle není plavba pro zábavu. Jsme na vojenské lodi, která stojí před bitvou. Uvědomuju si, že neznáte, jak to tady chodí, ale jistě jste si již povšiml toho, že právě provádíme opravy toho, co bylo v boji poškozeno."
McCoy zvolna přisvědčil. "Těch raněných v nemocnici. A všech lidí z posádky, kteří pobíhají po chodbách. Myslím, že jsem se příliš zabýval sám sebou, a tak jsem z toho nevyvodil zřejmé závěry." Místo zlosti se ho začala zmocňovat nejistota. "Byl ten útok vážný?"
" Krajně vážný. Máme zle poškozené ochranné štíty a značně sníženou energii pro phasery. Za pár hodin opravíme raketové motory, ale tažnou sílu plně obnovíme, teprve až se loď opraví v docích."Když viděl na McCoyově tváři, že mu nerozumí, Kirk přerušil výklad. Slova pro něj mnoho neznamenají. Jaký kritický odsudek či povzbudivá slova může poskytnout kapitánovi poškozené válečné lodi? Kirk tedy omezil svou odpověď na to nejhlavnější. "Ještě hezkou chvilku se domů nedostaneme."
"Kdo na nás zaútočil?" zeptal se McCoy s rostoucím úlekem. Kapitán mu začal odpovídat, ale záhy jen unaveně pokrčil rameny. "Je to složitá situace. A nemusíte si s ní dělat starosti. Dělat si starosti, to je přece moje práce."
V Kirkových slovech byla skryta únava. McCoy přimhouřil oči a položil otázku: "To na nás mohou zaútočit ještě jednou?"
"Pan Spock by řekl, že je to zjevná možnost." Kirk sledoval, jak se ve výrazu jeho přítele vystřídal zmatek, zlost a údiv.
"To bych tady mohl umřít!" protestoval McCoy.
"Ano, doktore," řekl pochmurně Kirk. "Umřít bychom tu mohli všichni."