"Pokládal jste to za škodlivou směs, avšak po pár úvodních pokusech jste namíchal kombinaci, která je pro mne docela přijatelná." Dopil zbytek tekutiny.
McCoy se zamračil na poslední kousek obloženého chleba. "Zdá se, že si s vlastním zdravím takové starosti nedělám." Jeho slabý hlas způsobil, že Spock pozvedl obočí. "Podle mých lékařských záznamů jsem požil poměrně dost jiného druhu škodliviny krátce předtím, než jsem si roztříštil lebku." Zahleděl se přes stůl. "Byl jste přitom, když k tomu došlo. Byl jsem na smrt zpitý. Proto jsem upadl."
Spockův výraz pohasl. "Ano, pil jste." Vzpomněl si na situaci, kdy byl s McCoyem v jeho kabině. "Ale šlo o něco víc," dodal po kratičkém zamyšlení. Pomalu si to probíral ve vzpomínkách a snažil se rozptýlit mlhu, kterou mu je zastřel nával práce a vzrušení onoho dne. "Fyzické vyčerpání... a napětí." Spockova reakce na citové ovzduší se projevovala výrazněji, než nahlas přiznával, ale McCoy jeho postřehy přijímal bez palčivé vztahovačnosti.
"Byl jste rozrušený," konstatoval energicky Spock. "A to způsobilo vaši nepozornost mnohem víc než alkohol. Takovým citovým okénkům podléhají lidé a jde v jejich druhu o endemický jev."