Kirk se pokoušel

nějak doktora oživit a zjistit, jak se přizpůsobuje životu na palubě kosmické lodi, ale dopadlo to spíš tak, jako by státní návladní jednal s nepřátelsky naladěným svědkem. Na každou otázku McCoy odpovídal prostě ano nebo ne a přitom se zuřivě díval na své boty.
Kirk se nad důstojníky smiloval a ohlásil, že jejich utrpení končí. Jak Scotty, tak McCoy se vytratili z kabiny tak čile, že nebylo potřeba více dokazovat, jakým fiaskem skončilo toto shromáždění.
"Spocku," Kirk oslovil prvního důstojníka, aby mu neodešel jako ti druzí dva.
Spock zdvořile vyčkal, až se Kirk znovu ozve.
"Kdyby byl McCoy... sám sebou, myslím, že by pochopil, proč vám tohle říkám." Po kratičkém zaváhání Kirk stručně nastínil výklad McCoyovy amnézie tak, jak jej slyšel od doktorky Dysonové. "Musíme zjistit, čemu se snaží uniknout, musíme najít nějaký způsob, jak ho z toho dostat, dříve než doplujeme na kosmickou základnu."
Vulkánec na okamžik o věci přemýšlel a pak řekl: "Kapitáne, v této situaci se dá jen omezeně využívat logika."
"Nežádám logiku," řekl Kirk, "žádám přátelství."