Mohl by zabít další hodinu, kdyby šel do jídelny sám, ale po odchodu Dysonové ho ihned přešel hlad. Zdržovat se ve čtyřech zdech kabiny ho nebavilo a na pozorovatelně bylo pusto. Spíš ze zvyku než z touhy se rozhodl pro studium nových lékařských textů.
Udělal několik kroků chodbou a nahlédl do vědecké knihovny. Židli nejblíže vchodu obsadil Spock, jehož nápadná postava se hrbila nad terminálem počítače. Doktor si dával pozor, aby prvního důstojníka nevyrušil ze soustředění, ale Vulkánec měl bystřejší sluch, než tušil. Zabodl do něho tmavé oči tak, že se doktor zastavil.
"Promiňte, pane, nechtěl jsem rušit."
"Nevyrušil jste mě. To, co jsem v literatuře hledal, už mám." Spock se se zdviženým obočím otočil k displeji. "Mimochodem, ověřoval jsem si v té věci váš názor."
"Prosím?"
"Xenobiologický rejstřík mě odkázal na jeden z vašich časopiseckých článků."
"Jeden z mých článků?" ptal se McCoy. "Kolik jich mám?"
Spock stiskl rychle řadu tlačítek a pokynul doktorovi, aby se podíval. McCoy žasl, když viděl své jméno na levé straně dlouhého výčtu prací, táhnoucího se až tam, kam dolní část displeje nedosahovala. Většina publikačních údajů se vztahovala na poslední tři roky.