První důstojník přisvědčil, ale neřekl nic.
"Nuže, z toho plyne, že zatímco si mé tělo udrželo v uplynulých čtyřiceti osmi letech trvající existenci, mé myšlení jaksi prodělalo skok. Když jsem se poprvé probudil na palubě této lodi, měl jsem osobnosti mladíka, ale pár sekund po probuzení jsem začal hromadit podstatně odlišný soubor zkušeností. Můžeme sice mít společnou minulost, ale postrádám zážitky, které formovaly můj definitivní charakter, a místo těchto zážitků mám jiné dojmy. Stává se ze mne jiná osobnost."
"To je zdůvodněno velmi logicky," Spock se opřel o opěradlo a zkřížil paže na prsou. "Co se však stane, až se ztracená paměť, či chcete-li osobnost, zase vrátí?"
"Říkáte až?" vyhrkl nesouhlasně doktor. "Chcete snad říci jestliže, ne?" Vyskočil a neúnavně rázoval sem a tam." Podle doktorky Dysonové může nastat návrat paměti postupně a útržky jeho... mé minulosti se začnou tu a tam objevovat, až nakonec obě osobnosti splynou v jednu." Vráska mezi obočím se mu prohloubila. "Ale v některých případech člověk reaguje náhlým, úplným rozvzpomenutím se a zároveň se mu vytratí ta doba, která mezitím. proběhla."
"Zdá se, že se vám tato eventualita nelíbí," poznamenal Spock.
McCoy se zarazil. S výrazem mírného překvapení přikývl: "Znamená mou smrt."
"Jestliže však naopak se vám paměť nikdy nevrátí, bude to znamenat smrt... toho druhého doktora McCoye." "Dokonalá vražda, Holmesi," řekl McCoy se smíchem bez humoru. "Žádné překážející tělo, kterého bychom se museli zbavit, jen netělesná duše, kterou nebude nikdo postrádat."
Spockovi vyjelo obočí vzhůru. "V tom jste na omylu. Doktor McCoy byl velmi vážený a ceněný mezi příslušníky posádky Enterprise. Kapitánovi Kirkovi jeho nepřítomnost citelně chybí."
"Váš kapitán přichází o kumpána k pití," bránil se McCoy.
"Když o tom uvažujete, je to opravdu malá cena, kterou se platí za to, abych měl opět život v pořádku. Jsem vskutku šťastlivec. Z mého životního rejstříku byly vymazány všechny v životě spáchané chyby."
"Právě tak, jako zralá moudrost, kterou jste z těchto chyb získal." Spockův hlas se nesl s netypickým důrazem. "Chyby, které nevyhnutelně zopakujete."
McCoy zavrtěl hlavou. "Tentokrát ne," tvrdil, "tentokrát se jim šťastně vyhnu. Třeba vám takovýto lidský cíl připadá bezpodstatný, ale já mám pocit, že pro Kostru McCoye znamenal mnoho. Určitě dost na to, aby to opustil."
"Co opustil?" řezavě se otázal Spock.
"Tohle všechno," řekl McCoy a rukou mávl po celé lodi. "Koneckonců našli jsme to, co vedlo k amnézii, ale má paměť se mi nevrátila. Jediným důvodem, proč amnézie trvá, je osobní touha po útěku."
Natáhl ruku a zhasl displej počítače. "Myslím, že Kostra už je nadobro pryč."