Krkavec

mávl phaserem a naznačil Spockovi, ať jde k němu. "A už žádné zdržování, pane Spocku." Za cizincem se náhle rozzářilo oslňující světlo a olemovalo mu obrysy postavy působivou svatozáří. "Půjdete s..."
Slova se však utopila v rachotu prudké detonace, která rozžhavila vzduch v celém čtvrtém okruhu. Tlaková vlna způsobená výbuchem srazila Krkavce na zem a jeho tělem proletěla sprška ostrých kovových úlomků. Stejně mohutná síla vyzvedla do výše Spocka, který se začal zmítat v povětří. Namáhavě se snažil stočit zády k záplavě ohně a kovové tříště. Cítil, jak se mu do prsou zaryl úlomek šrapnelu. a potom už jeho tělo tvrdě narazilo na stěnu.
Dříve než pocítil bolest, přestal o sobé vědět.