Nač takový spěch, pane Spocku?

První důstojník se podíval, odkud slyší výsměšná slova. Krkavčí modrokožec stál uprostřed uličky a držel v ruce phaser. Spock na místě ztuhl. "Dobrý večer, paní ředitelko Frielová."
"Královna bude moc nešťastná, když nás opustíte takhle brzy." Krkavec se díval na malý hlouček stojící za Vulkáncem. "Hned se všichni vrátíte."
"Královna nechce, aby se mi něco stalo, kvůli tomu, že znám moc informaci. Půjdu s vámi v klidu, když necháte ostatní projít," nabídl Spock.
"Nejste na tom tak, abyste mohl začít s handrkováním," zasmála se přeměněná Frielová.
"Tak takhle tedy zacházíte se zákazníky, kteří vám nosí peníze?" Spock kývl hlavou směrem k tellaritksému obchodníkovi. "To mi je ale dosti špatný způsob podnikání."
Když Krkavec zaváhal, Spock pokračoval: "Královna nechápe, co je pro správné řízení podstatné, ale vy ano." Spock ledabyle pokynul McCoyovi a Tellaritovi, aby šli ke vchodu chodby. "Proč znepokojujete své obchodní partnery vnitrními problémy týkajícími se chodu stanice?"
Tvor neodpověděl, ale ani se nepohnul, aby doktorovi a obchodníkovi zabránil v průchodu. McCoy s Tellaritou se právě shýbali ve vchodu. V uličce staničního okruhu zůstal stát Spock sám.