Saturday, April 19, 2008

Infračervená fotografie, které dneska užívají kriminalisté celého světa, badatelé i technici, splnila svůj úkol výborně. Však ji tamhle vidíte na stěně v rámečku. Jednak proto, že byla na začátku naší opravdové známosti s Jiřím, jednak pro svůj význam v celé historii Díry svatého Patrika. Četla jsem na ní zrovna to, co teď vy. "Překrásná Honorina" byla opravdu připsána dodatečně. Pod ní byl původní nápis, vlastně jen jedna věta. Rozluštila jsem ji i se svou prabídnou francouzštinou
"Zajímavý kus starého pergamenu s nějakým tajným písmem - uvidíme!"
Nu - a to už je vlastně všecko. To víte, že jsem hned letěla na poštu a poslala Jirkovi telegram, zaplacený z kapesného, pevně určeného na nákup orlonek:

domnenky potvrzeny stop skutecne nalezl rukopis na pergamenu stop stranky o islandu z deníku asi vytrzeny
kralova

Byla bych tam nejraději připsala:

uz bych byla zase nejradeji od tech motylu u tebe hrome vzpominam
alena

Ale to by se byl nic netušící Jirka, tehdy vlastně pro mne ještě pan doktor Kameník, asi k smrti polekal. Telegram byl tedy naštěstí krátký a mně ještě zbylo i na ty orlonky.
Asi za týden jsem byla s motýly hotová, sbalila jsem fidlátka a jela domů, přecpána novinkami pro Jirku.

Kapitola 6 - doktor Bjelke zvážní a nakonec má radost
Naše trochu klukovská senzace s akcí VAI začala být po návratu slečny Králové z francouzské služební cesty vážným problémem. Její telegram jsme, upřímně řečeno, nejprve nebrali tak docela vážně, ale snímek, který přivezla, i podrobný popis velmi vtipného postupu pátrání v amienském muzeu Julesa Verna byly zcela přesvědčující.
Situace tedy vypadala asi takhle, dovolíte-li ji zopakovat.: Jules Verne za své návštěvy v Amiensu roku 1856, kdy se ucházel o svou nastávající manželku Honorinu, nalezl prastarý pergamen s rukopisem Arna Saknussema. Jestliže ho použil v knize Do středu Země beze změny - a tomu nasvědčovalo dobrozdání profesora Sörenssena -, uváděl pergamen místo, kterým lze sestoupit do nitra zeměkoule. Jules Verne také Island navštívil, pobýval dokonce zcela nepochybně v roce 1861 poblíže kráteru Sneffelsu, kterým může být podle Saknussemova tvrzení sestup proveden, o svém pobytu se však nejen nikdy a nikde nezmínil, ale zničil dokonce poznámky o něm v cestovním deníku i celkem nevinnou větu o dávném nálezu pergamenového útržku s tajným nápisem.