Kapitola 12 - Setkání doktora Bjelkeho se slepými ptáky
Ano - první nález, první obraz ptáka... Máte pravdu. Tím to vlastně všechno začalo. Musím říkat "obraz ptáka" - nebyla to totiž kresba, malba ani vypouklý, do stěny vtesaný reliéf. Jyrry to zkoumal podrobně, přestože jsem ho prosil, aby se raději věnoval svým broukům. A slova stařeny: " . . . střezte se malých ptáků a ledových blesků . . . " mi zněla stále v uších. Jak už vám říkal Leif, obraz ptáka byl umístěn pozoruhodně - až u samého stropu jednoho kouta jeskyně, vlastně v úhlu, který svíral strop a stěna předsíně Díry svatého Patrika.
Jyrry oškrabal nožem mazlavý povlak všelijakého nánosu, chvíli se ve skále rýpal a pak nás všecky svolával na ten div. Museli jsme se střídat po jednom - právě před obrazem byl totiž balvan tak trochu v podobě vajíčka, na jehož hrotu mohl balancovat nejvýše jeden z nás.
Jyrry objevil, že obraz je vlastně tvořen pásem jakéhosi téměř bílého kovu se slabý m nádechem žluté barvy, vloženým do skály zvláštním, nepochopitelným způsobem. Vypadalo to trochu jako naše lidové dřevěné nádoby, na nichž jsou předem vyvrtané otvory vylity roztaveným cínem. Jenže tenhle kov naprosto vzdoroval Jyrryho noži, a byl tedy tvrdý nejméně jako železo. Jyrry konečně s pokrčením ramen sestoupil a uvolnil mi místo. V oslňujícím světle magnéziové pochodně, přidržované do výše Leifem, jsem poprvé uviděl znamení, které se mělo stát příznačným pro celé naše dobrodružství, a zároveň jsem hned na první pohled poznal, že tohoto ptáka nevytvořily ruce islandských obyvatel.
Víte, redaktore, nejsem odborníkem na islandské lidové umění a ani se jím nechci stát, ale právě tak jako vy i já poznám nebo, chcete-li, vycítím styl a ráz tvorby svého národa ať už v literatuře, v soše nebo v lidovém výrobku. Naše islandské umění je strohé, jako tesané ze žuly, bez ozdob. bez příkras. Obraz, který jsme měli před sebou - jistě ho ukážete čtenářům ve své knize -, byl však pravým opakem. Připomínal spíše orientální umění plné ornamentů, zákrutů a ozdobných arabesek. Důležitější však bylo něco, čeho si Jyrry nevšiml: pták, kterého zpodobňoval podivný pás kovu vtepaný nebo nějakým jiným způsobem vpravený do souvislé žulové skály, byl zobrazením docela zvláštního druhu živočicha. Přes poměrně podrobné zpodobení všech částí těla neměl například oči, jeho čelisti - byly to skutečně čelisti, ne zobák - se zdály vyzbrojeny řadou drobných zoubků a také opeření se málo podobalo opeření kteréhokoli ptáka, známého z přírodopisu.
Podrobně jsem si obrázek prohlédnout nemohl. Na balvan se už škrabala slečna Alena, přidělila nám všem úkoly světlonošů a v příštích několika minutách fotografovala podivuhodný znak (tehdy jsem se domníval, že by to mohl být znak nebo jakési znamení) ze všech stran, nejprve v souvislosti s okolní skálou a pak i jeho jednotlivé podrobnosti.