"Ano - vidíte tam ten bělavý opar nad obzorem? To je záře grónských ledovců. Vedla k cíli islandské odvážlivce, Vikingy, kteří roku 983 pod vedením divokého Erika Rudovouse osídlili tu nehostinnou pustinu.
Aby získali pro svůj záměr přívržence, nazvali prozíravě novou vlast Groenlandem, Zelenou zemí. Ovšem - moc zeleně nenašli. Ale přesto se tam udržely statky prvních obyvatel téměř sto let a díky občasným cestám mezi Islandem a Grónskem objevil bláznivě odvážný Leif Eriksson Ameriku několik set let před Kolumbem. Přistál se svými loděmi na Newfoundlandu: později dokonce daleko jižněji, na pobřeží Virgínie."
Od sněhu vanul chlad a Alena si přitáhla zimomřivě límec kožišinového kabátku, který jí půjčila prozíravá Bjelkova maminka. Taky já jsem div nedrkotal zuby - Bjelke se jen okouzleně díval kolem sebe a Thorgunn si jako naschvál dokonce rozepjal větrovku. Islanďané! Nedaleko odtud byla kamenná boudička. benzínové pumpy. Z komína se kouřilo. Bjelke tady chtěl ponechat v úschově vůz, a tak jsme zajeli až před chatu. Zjistili jsme, že tu lze koupit nejen benzín, ale i kávu, čaj, konzervy, pohlednice s obrazem sopky a různé upomínkové předměty - figurky z lávy, zdobené kožené váčky a maličké sněžnice. Zatímco Bjelke domlouval s majitelem úschovu auta a Alena se rozhodovala, jestli má nebo nemá vyhodit pár aurarů za ne zrovna moc vkusného lávového pumprlíka, rozhrnula se hromada pokrývek, pohozených na lůžku v rohu místnosti, a vykoukla na nás stařena - opravdová stařena z pohádky, nejméně stoletá. Bjelke pak říkal, že jí nemuselo být víc než sedmdesát, že tady lidé těžkou prací rychleji stárnou - ale já vím své. Něco zakrákorala. Správce stanice ji, jak se zdálo, chtěl několika slovy umlčet a vrátit na lůžko, ale zdvořilý Bjelke, to se ví, babičce odpověděl a ta spustila jako vodopád. Klátila při řeči tělem dopředu a dozadu a mluvila rytmicky, jako by recitovala nějakou básničku.