Zavrhli jsme i další možnosti - například milostný románek, který by chtěl nezdárný Jules zatajit před Honorinou. Verne, až do konce života vroucně milující svou choť, docela jistě na nic podobného ani nepomyslel, zejména ne v době, kdy mladí manželé čekali prvního malého Verna-juniora.
Nakonec jsme se shodli, že Verne objevil na Islandu, a to pravděpodobně v kráteru popsaném v Saknussemově pergamenu, cosi, o čem se neměl svět dozvědět. Otázku, proč tedy vůbec vznikl román Do středu Země nebo proč Verne nezměnil podstatné části rukopisu, nepřeložil děj do jiného konce světa nebo alespoň do jiného cípu Islandu, jsme ovšem z Prahy rozluštit nemohli. Po nekonečných rozhovorech s Jyrrym a občas i se slečnou Královou jsme se uspokojili touto domněnkou: nález byl takového druhu, že se spisovatel přece jen neodhodlal úplně jej zatajit a přenechal další průběh událostí osudu. Jak se později ukázalo, byla tato domněnka správná.
Nemohu zatajit jistou závažnou okolnost - ačkoli jsem v rozpacích, jak do toho. Věřím ovšem, milý pane redaktore, že mého sdělení nezneužijete! Povšiml jsem si, na rozdíl od Jyrryho, že slečna Králová nevyhledává naši společnost a nezajímá se o problém VAI jen ze zvědavosti, nebo dokonce z literárněhistorického zájmu. Slečna Králová se prostě do Jyrryho - zamilovala. Nijak jsem se jí nedivil - doktor Kameník je skvělý člověk. Pozoruhodné ovšem bylo, jak naprosto si nebyl této skutečnosti vědom, ačkoli se mu slečna Králová také velmi líbila a nejednou mi to říkal.
Jako Jyrryho přítel jsem měl z tohoto vývoje událostí velikánskou radost - to bylo pro Jyrryho právě to pravé! Tuším, že už jsme mluvili o příznacích vyčerpanosti a nervového podráždění, které jsem na něm pozoroval. Nuže - jeho stav se nezlepšoval, spíše naopak. Nervové napětí nad prací s popisem a vědeckým zařazením nových nálezů jeskynního hmyzu, usilovné přemýšlení o naší akci VAI a noci strávené s celou hromadou Vernových knih a životopisů, samozřejmě kromě vlastní lékařské práce v nemocnici, byly stále zřetelněji na Jyrrym vidět. Věděl jsem, že musí velmi brzy dojít ke změně prostředí i způsobu života, nemá-li jeho únava a podrážděnost přejít ve vážnou chorobu. Rozhodl jsem se tedy urychlit svůj plán a vzhledem k nové situaci ho trochu rozšířit. Času nebylo nazbyt.