Až se mi zatočila hlava. Přečetl jsem si dopis pro jistotu ještě jednou, jestli je opravdu pro mne a jestli jsem porozuměl správně. Nu ano - namouduši, bylo to tak!
To se ví, že jsem hned telefonoval Bjelkemu, byl zrovna v Chiraně u své mašiny. Ten koukal, panečku - že jeho starého kamaráda Jyrryho znají ve světě! No ale musím říci, když se probral z překvapení, které se mi nezdálo moc velké, měl taky hroznou radost, blahopřál mi, a když pak přišel, donesl v ruce láhev vína a v kapsách po krabici mraženého filé, prý jako pozdrav jeho vlasti, a že si ho sami usmažíme.
Trochu mu ten "pozdrav vlasti" promáčel svrchník, ale to nám náladu nemohlo zkazit.
Pak ale ve mně hrklo: A co nemocnice? Co primář ? Vždyť já přece nemohu odjet, i kdybych chtěl! Kdo by držel v sobotu služby a vůbec? Island, před chvílí tak blízký, se pojednou vzdálil zase tam, kam odjakživa patřil - někam doprostřed moře na kraj světa, kde se vždycky podle rozhlasu začíná kazit naše české počasí. Ostatně - ministerstvo zdravotnictví by se asi pěkně poděkovalo, kdyby mu jezdili blázniví doktoři po světě broučkařit.
Bjelke mne vyslechl, pokyvoval hlavou a upozornil na doložku dopisu, kterou jsem v tom rozčilení přehlédl: islandské ministerstvo školství a věd zároveň s tímto pozváním žádá vládu Československé socialistické republiky, aby na základě smlouvy o kulturní a vědecké spolupráci, uzavřené mezi ČSSR a Islandskou republikou dne atd. atd. No maucta - řekl jsem si - teď už o tom ví dokonce i vláda! Až se o tom ještě dozví náš primář, ten tanec - ne, nejde to.
Bjelke pořád jen kýval hlavou - prý škoda. Jednak pro Island, jednak pro ty nové druhy hmyzu - kdoví prý, co se s Thorgunnem stalo. Dostal zprávu, že leží s nějakým podivným onemocněním v nemocnici a broučci teď dlouho nebudou. Hlavně prý je smůla, že se nemůžeme spolu podívat do Sneffelsu, co to tam vlastně staroušek Verne hledal ...