Na druhém konci drátu byl, jak jsem vyrozuměl, jakýsi Knud - nenapadlo mi ovšem ani ve snu, že tento Knud je islandským ministerským předsedou a že ho právě pan Lundborg skutečnými i neskutečnými důvody přesvědčuje o nutnosti vyhovět mému návrhu.
Za chvíli přišel konzul z vedlejší místnosti, udýchaný, otíraje si čelo kapesníkem, ale zářící a spokojený.
"Radujte se, doktore, máme to pod střechou!" hlaholil a už štrachal ve skříňce na zdi po skleničkách a láhvi.
"To se musí zapít! Účast toho vašeho kolegy doktora Kameníka už byla schválena a povolena - naši entomologové byli prý jeho pracemi nadšeni. A teď právě mi Knud - chci říci ministerský předseda, víte, my jsme se jako kluci dennodenně hrozně prali, bydleli jsme v jedné uličce - závazně přislíbil účast ještě jednoho pracovníka pro dokumentaci, a to podle výběru doktora Kameníka. Tak co, spokojen? Dovede táta Lundborg něco zařídit, nebo ne?"

A opět doktor Kameník, zpočátku na pochybách Nu - a pak to najednou přišlo.
Napřed jsem myslel, že Leif Thorgunn zase posílá nějaké brouky, ale tentokráte to byla moc nóbl úřední obálka, plná známek pro doktora Růžka, a vzadu dokonce s opravdovou pečetí. Skoro jsem se bál ji otevřít.
Nakonec jsem přece jenom neodolal - a údivem se posadil.
Představte si, redaktore, že moje práce znali až na Islandu, že se jim líbily, a koruna všeho - zvali mě na Island k průzkumu místních druhů jeskynního hmyzu přímo v terénu! A nejen to, směl jsem si vzít s sebou ještě fotografa podle svého uvážení.