Jestli jako znám slečnu Královou ? To je otázka - jakpak bych ji neznal, naši Alenu? A jestli se ještě pamatuju, jak tenkrát odjížděla?
Na tu svou slavnou cestu ?
No, toť se ví! Tedy že bych ji viděl odjíždět, to jsem teda neviděl, ale ten den, co se to dozvěděla, za ní přišel ten její. No přece ten doktor. Nevím už, jak se jmenuje, ale vždycky si zapomněl potvrdit propustku a musel štandopede šlapat čtyři patra zpátky. Bylo mi ho líto, ale pořádek je pořádek, že jo?
Tak tedy ten doktor to přišel Alence říct. A hned po obědě letěla ven, celá říčná, oči jí svítily jako hvězdičky.
"Kampak, Aleno, kampak?" ptám se jí.
"Hádejte, strejdo!" zubila se.
"Do cukrárny," hádám já, "nebo na rande."
"Samá voda - a jak! Představte si, strejdo - jedu na Island!"
"Vážně - Aleno? Ale jděte! A nebude vám tam, tento, zima?"
"Jen žádný strach. Já se zahřeju!" zavolala na mne přes rameno a byla pryč. Fanfárum!
No - a to by bylo asi tak o cestě naší Aleny na Island všechno, co bych věděl, pane redaktore. Že to už stačí? Tím líp!