Jako když do mne hrom uhodí! Už skoro dva měsíce nemluvím o ničem jiném a nemyslím na nic jiného než na náš problém VAI a teď jsem na to úplně zapomněl. Nu ovšem - přece rozluštění tajemství přímo na místě . . .
A pojednou se mi začalo všecko jevit v růžovějším světle. O dva měsíce přece nebude tak zle! Jeden si tak jako tak vezmu z dovolené, čert vzal pro letošek jihofrancouzské jeskyně i s brouky. A ten druhý měsíc by třeba beze mne taky nějak přežili. Slíbím Růžkovi pytel islandských známek, aby vzal dvě služby, něco by snad mohl odpracovat. Kulich - a primáři to už nějak vysvětlím. Vždyť konečně po těch dvanácti letech mám trochu právo... No ne - řekněte sám, redaktore?
Tak jsem se zkrátka rozhodl, že pojedu. Zbýval jen jeden problém - koho vzít s sebou jako fotografa. Bjelke, přirozeně, mi poradit nemohl a jenom krčil rameny. Najednou jsem měl ohromný nápad: "Ty, Bjelke, a proč by vlastně nemohla jet Alena?" Bjelke na to, že prý neví, jestli to slečna Králová dost dobře dovede, že to prý musí být opravdu prvotřídní odborník, abych nakonec nelitoval. A jestli prý to na ni nebude moc namáhavé a kdesi cosi.
To mě dohřálo. Nejlepší odborník! To se ví, že Alena je náš nejlepší odborník, to dá rozum. Vždyť to říká sám pan profesor Obenberger a ten má nějaké nároky na ilustrace svých článků a knih! Jen jestli - napadlo mě - ji Akademie uvolní ? To není maličkost! Zase si třeba vzpomenou na nějakou sbírku motýlů a sbohem, Islande! Musí - rozhodl jsem se. Za sebe se prát nedovedu, ale když jde o jiného - panečku, to byste mne měl slyšet! Slečna Králová prostě na Island pojede, i kdyby na sůl nebylo - ať Bjelke vidí, jak ji podceňoval.
A basta!