"Jak to víte?" vyskočil polekaně Leif.
"Před chvílí jste to říkal, pane Thorgunne!" uklidnila ho Alena.
"Ano, před chvílí jsi to říkal. Naposledy jsi tu byl s učencem, hvězdářem. Sbíral jsi brouky tady pro Jyrryho. A potom jsi ležel téměř měsíc v nemocnici. Souhlasí?"
"Ano, ale . . . ," počal vysvětlovat udiveně Leif.
"Já vím, já vím - nachladil ses. Hvězdář zůstal zdráv, viď?"
"No - ano! Ale ten nehledal brouky!" hájil se Leif a nedíval se na mne, jako by se styděl za doznání, že vlastně onemocněl kvůli mně.
"Ne - nehledal. Nebyl v Díře svatého Patrika, přesně řečeno. Ale můj dědeček v ní asi byl. Vím od svého otce, že právě v době po odjezdu Julesa Verna dlouho, dlouho churavěl. Nemohl pak už provázet cizince po horách ani pomáhat zeměměřičům. Žil ještě dost dlouho - jako udič tresek. Napichoval je za skřele na hák a zavěšoval do udírny ... "
"Tak už dost, Bjelke!" zarazil jsem ho. Nevěřil jsem svému sluchu. Vždycky klidný, rozvážný a usměvavý chlap - a teď vidí všude kolem sebe strašidla.
"Ostatně ani nevíš, zda skutečně o Díru svatého Patrika jde. Tady kolem je děr jak v ementálském sýru a mne kromě brouků zajímá jen jedna jediná - totiž ta, kterou něžný stín tohohle habána," ukázal jsem na vrchol Skartarisu, tyčící se nad námi jako černý prst proti nebi, posetému už hvězdami, "zítra v poledne políbí. Není sice zrovna prvního června, ale rok čekat nebudeme a o nějaký ten metřík snad nebude tak zle."
"Vidíš, máš pravdu - Jyrry," ožil Bjelke, "hned to zjistím."
"Jů," zaradovala se Alena, "vy přivoláte sluníčko? Prima, doktore, vy jste můj člověk!"
"To ne, bohužel," zasmál se Bjelke, "uděláme to docela jednoduše. Způsobem, na který už vlastně měl přijít ctihodný profesor Lidenbrock. "Tady," sáhl do kapsy a vytáhl kus papíru, "mám polohu slunce na obloze přesně v poledne 1. června. A tady," z druhé kapsy vytáhl cosi, co v šeru vypadalo jako vývrtka, "poctivý námořnický sextant, vypůjčený z lodního muzea v Reykjavíku. Ve fyzikálním ústavu mi sice velkoryse nabízeli daleko lepší instrumenty, plné čoček, stupnic a hodinových strojů, ale těm bych jednak nerozuměl a jednak byly těžké až hrůza. A k tomu bez panáčků!" doložil a posvítil kapesní lampičkou na malý, jemně cizelovaný mosazný nástroj v dlani. Byly to v podstatě dva úhloměry postavené kolmo na sebe. Ve vodorovném byl zasazen ozdobný kompas.