DEVÁTÁ KAPITOLA

Procházet se uvnitř Falchionu mělo v sobě něco snově zvláštního. V nepravidelných rozestupech plála červená lodní světla a vytvářela nejasnou stezku, která se vinula úzkými stinnými chodbami a sevřenými prostorami pro posádku. Loď měla známé linie, ale formy a funkce byly prapodivně uspořádány pro cizí těla a duše. Byla to cizí loď bez živých cizinců: na palubě nebyli žádní Klingoni.
Spockovo zavolání vytrhlo Kirka z hlubokého spánku a vyprovokovalo ho, aby působil činně a pohotově, i když mu únava dosud stírala hranici mezi nevědomým sněním a skutečností, jež ho obklopuje. Napůl si myslel, že je v mírně vzrušujícím snu. Ale jeho první důstojník - Vulkánec - stál pevně na půdě reality. "Zevrubný průzkum lodi potvrdil údaje poskytované senzory. Skupina, která zkoumá loď, hlásí, že na ní nejsou žádní živí tvorové. Ani mrtvoly ne. A přece lůžka jsou všechna rozestlaná."