"Tak mi bylo potěšením, kapitáne, že jsem se s vámi seznámil." Doktor se vlídně uklonil Spockovi, usmál na Uhuru a obrátil se, aby následoval Chapelovou k turbovýtahu. Po několika krocích zaváhal a na tváři se mu usadil zmatek. Pak se krátce ohlédl a zvolal: "Myslím, že budu později s vámi potřebovat mluvit o..." Zarazil se a rychle prošel otvírajícími se dveřmi.
Chapelová řídila vzpurný turbovýtah a McCoy se mohl v klidu pohodlně opřít o stěnu. Zavřel oči a snažil se přemoci žaludeční nevolnost. Během celého poplachu ho naplňovala energii dodávající zvědavost, když chodil z jedné chodby do druhé a uhýbal spěchající, do svých starostí pohroužené posádce. Za nimi se nakrátko rozlétaly vchody a McCoy nahlížel do laboratoří a do pracoven, osvětlených jen tlumeným svitem pohotovostních poplachových svítidel. Rozčilující slova doktorky Dysonové odsunul někam stranou a plné se soustředil na nové dojmy z tohoto prostředí. Nechával se vtahovat stále dál a dál od svého pokoje, až nakonec úplně ztratil orientaci. Nakonec však při opuštění můstku se znovu začal nořit do vlastních problémů, které mu přivozovaly novou dezorientaci.