"Ano," odpověděl Vulkánec. "A pan Scott uvažuje o tom, že kvůli zachování výdaje energie sníží vytápění o dalších pět stupňů."
"Snad bychom se mohli setkat ve vaší kabině. Slibuji, že si na zimu nebudu stěžovat."
"S ohledem na naše oslabené zásoby energie jsem upravil ovládací systém topení tak, aby odpovídal celé lodi," objasňoval Spock. "V lodních skladech mi vydali další termální deky. Je to sice primitivní, ale účinný prostředek k uchování tepla."
Kirk se soucitně usmál, ale myšlenkami se vrátil k nebezpečí ohrožujícímu loď. "Potřebuji vědět, odkud se sem dostaly ty útočné čluny."
"Mají zcela jistě federální původ. Typ Tennet pět se používá běžně v pohraničních planetárních obranných systémech, i když se dělají přísná opatření, aby se prodávaly jen na planety náležející k Federaci."
"Ale rozbujel se černý trh s vojenským zařízením," poznamenal Kirk. Znovu se posadil, aby si obul boty. "S Tennet pětkama se kšeftuje už dlouho a mezitím se už vystřídalo několik vlastníků, takže Federace to nestačí sledovat. Ostatně i záznamy o prodeji se dají falšovat, takže se není čemu divit. Co však já nemohu pochopit je to, z kterého směru se sem dostaly. Nepostupovaly po stanovených cestovních trasách, protože by jinak jejich přítomnost zjistili na Wagnerově stanici, nebo by se tam aspoň dověděli z jiných stanovišť, že byl jejich přesun pozorován." Vstal a podupl nohou o zem, aby mu bota pěkně seděla na noze. "Takže zbývá buď klingonské území nebo nezmapovaný vesmír."
Na Spockově čele vysoko vyjelo obočí. "Obě tyto možnosti jsou ovšem stejně nepravděpodobným místem původu u plavidel bez nadsvětelného pohonu."
"V tomhle zmatku je všechno těžko pochopitelné," znaveně prohodil Kirk. "Najednou se odněkud vyhrnou cizinci. A stejně rychle zmizí Klingoni a Frenniové." Sevřenou pěstí zabušil do rozevřené dlaně druhé ruky. "Znovu a znovu probíráme podrobnosti a přece si nedokážeme udělat představu. Tady někde něco schází." Podíval se na prvního důstojníka. "Zdá se, že logika nás nikam nepřivede, Spocku."
Spock sklonil hlavu a mlčky uznával, že kapitán je zklamán. Kirk nervózně přešel z ložnice do vnější pracovny. Rychlá sprcha ho nijak nezbavila protivného napětí v ramenou.
"Hromská práce, tyhle útoky se přece musí nějak vysvětlit. Musíme na to přijít, abychom věděli, s kým bojujeme a proč. Nemohu bránit tuto loď, tuto posádku bez..." Uprostřed vět ho zarazilo tiché cinknutí láhve.
"Myslím, že je tu váš obvyklý nápoj, kapitáne," řekl Spock a podal mu sklenici tmavého koňaku.
"Ale, Kostro," smál se užaslý Kirk, "vám narostly špičaté uši." Spock si nedopřál úsměv. "Mluvil jste poslední dobou s McCoyem?" zeptal se kapitána.
Kirk se zamračil, a dříve než odpověděl, lokl si koňaku. "Vlastně ne. Rozhodně ne od posledního útoku." Poněkud neochotně, přiznal: "Zdá se, že si nemáme příliš o čem povídat."