Kirk

si u vlastního v barvě velitelského zlata popotáhl rukávy. Postupně si stejnokroj zošklivil tím, že si jej spojoval s únavnými diplomatickými záležitostmi, soudními případy kosmické flotily a s pohřby.
"Poručík Uhura potvrzuje, že kaple je připravena ke mši," řekl náležitě slavnostně Spock, ale použil by stejně velebného tónu, i kdyby ohlašoval svatbu. "Lodní interkom bude vysílat váš proslov k příslušníkům posádky, kteří jsou ve službě."
Při výčtu podrobností Kirk nepřítomně přikyvoval, neboť mu myšlenky stále ovládala změť pochybností a nejasností. O Kirkových akcích pro Serelle a Stellar Storm nikdo z důstojníků nediskutoval. A první důstojník Spock by nebral v pochybnost rozhodnutí velitele, pokud by se ho někdo nezeptal na jeho názor. Vulkánec Spock by totiž asi neviděl nic cenného v debatě o tom, co se již stalo.
Kirk jistě nechtěl otevřeně vystupovat s vlastními pochybnostmi. Kdyby totiž své obavy formuloval, působily by závažněji. Jen jeden muž by se o věci rozhovořil před akcí a po ní. Co by asi o Kirkově počínání řekl McCoy? Byl by vybízel k opatrnosti před palbou nebo by mu vyčítal, že přivádí Enterprise do nebezpečí?
"Věděl jsem, že na té lodi jsou Krkavci, i bez senzorů." Dříve než si to mohl odepřít, Kirk se rozhovořil nahlas. "Ale dovolil jsem jim, aby se mě znovu pokusili obelstít. Zničil bych je co nejdřív."
Kapitánův příval slov Spocka nepřekvapoval. Mluvil rychle, jako by si předem připravil odpověď a čekal jen na příležitost, aby ji mohl vyslovit. "Za cenu zničení nevinné orionské posádky?"
"Místo ni jsem riskoval posádku vlastní."
Spock neřekl nic. Nebylo totiž nic, čím by Vulkánec mohl vyvracet Kirkovo sebeobvinění. Pokud vůbec hledal slova, jež by mohl říci přítel, trvalo mu to hledání příliš dlouho. Kirk zatím již opustil místnost.