"Zajisté," řekl neutrálně Spock. "Naopak já jsem právě absolvoval nanejvýš úchvatný rozhovor s doktorem. Diskutovali jsme o problému vytváření nespojité osobnosti v souvislé tělesné entitě."
Kirk tupě hleděl na prvního důstojníka. "O čem to hergot mluvíte?"
"Doktor McCoy to může objasnit," vysvětloval Spock. "Kapitáne, moc vám to doporučuji jako námět k debatě."
"Ale..."
"Budete mě muset omluvit," řekl Spock formálním tónem. "Mám službu na můstku už za dvě minuty." Bez další poznámky odešel z kabiny a zanechal Kirka, aby si nad jeho slovy lámal hlavu.
McCoyova kabina se změnila. Kirk vycítil ten rozdíl hned, jak překročil práh. Očima bloudil po stěnách, na nichž už nevisela obvyklá umělecká díla. Přerovnány byly i knihy a lékařské záznamy na páskách a vyjímaly se na poličkách, odkud zmizely McCoyovy osobní věci. Kirk prošel až do zadního prostoru kabiny. Doktor byl v posteli a ještě v polospánku se pokoušel posadit, i když už předtím uvolnil zámek kabiny, aby se Kirk dostal dovnitř.
"Omluvte mě, prosím, nechtěl jsem vás budit."
"Ale jsem rád, že jste mě vzbudil. Byl to ošklivý sen... už je to pryč," mumlal McCoy a protíral si oči. Zvedl hlavu a podíval se na kapitána. "Nechte mě, já budu hádat. Poslal vás pan Spock."
"To zrovna ne." Kirk si povšiml řady kamenných a dřevěných předmětů rozestavěných na poličce v rohu ložnice. "Jen se prostě zmínil o tom, že vy dva jste měli fascinující diskusi."