Tu hodinu

Kirk strávil zkoumáním obsahu malého koženého kufříku. Velet kosmické lodi klade nejen veliké nároky, ale dává také možnost hrát o velikou sázku se štěstím. Při každé výpravě jsou nezbytná rozhodnutí, která působí na život posádky a nesčetných dalších bytostí. Většinou Kirk znal odpověď, nutný akční postup. Občas však přece jen musel hádat. Když uhodl správně, dostal medaile. Uchovával je ne jako symbol slávy, ale jako doklady toho, že se rozhodl správně. Kolikrát může podstoupit riziko, kolikrát vyzkouší štěstěnu, než se rozhodne nesprávně?
Při záchraně Serelly na okamžik zaváhal a Enterprise byla těžce poškozena. Přesto však loď znovu riskoval, když se střetli se Stellar Storm. Kdyby to senzorům trvalo jen o pár sekund déle a kdyby byly objeveny, Krkavci by je opět napadli. A tentokrát by patrně zvítězili.
Z interkomu se ozvalo žalostné zapísknutí, pronikající do všech. koutů lodi. To vytrhlo kapitána ze vzpomínek na minulost. Zaklapl kufřík a opět ho postavil do výklenku ve stěně u postele. Výklenek pak zakryla kovová dvířka, takže kufřík nebylo vidět. Ale nejistota přetrvávala. Zaplašil ji a soustředil se na převlékání. Když zazněl zvonek na dveřích, Kirk byl připraven.
Spock vešel do kabiny s formálním výrazem, který vždy nasazoval při návštěvách v kapitánově soukromí. Svou přítomnost již sice nepovažoval za vyrušování, ale po překročení prahu stále projevoval jemný vulkánský smysl pro obřadnost. Formálnost nyní ještě silně zvyšovalo to, že měl na sobě modrý stejnokroj.