Překvapení vyprovokovalo McCoye k pohybu, a tak kámen chytil dříve, než mohl spadnout na zem. Skoro stejně rychle jej pro změnu vyhodil sám. "Podívejte se, kapitáne, o tohle jsem vás nežádal." McCoy si lehce poklepal po spánku. "Kostra se rozhodl odejít a nedává nijak najevo, že se vrátí."
"Tomu nevěřím," řekl Kirk a kroutil hlavou. "Znám vás, McCoyi..."
"Tak mi tedy povězte, proč jsem se rozhodl zapomenout na vás i na tuto loď," odporoval mu McCoy.
Kirk bezmocně rozhodil ruce. "Na to vám odpovědět nedokážu." Díval se do tváře před ním stojícímu muži. Známý obličej, a přece cizinec. "Ale vaše paměť se vám vrátí. Nerozhodl byste se pro odchod."
"Tady pro mne není místo," prohlásil McCoy, "tento hoch jde domů do Georgie."
"Krucinál, McCoyi, přece nemůžete odejít ze služby. Nemůžete opustit Enterprise." Nemůžete opustit mne.
McCoy zlostně pohodil hlavou. "Kapitáne, jakmile se jednou z téhle lodi dostanu, už se sem nikdy nevrátím."
Kirkovu odpověď umlčelo ječení lodní poplachové sirény. Do místnosti vnikla červená blikající světla. Do jekotu sirén pronikal Uhuřin hlas: "Červený poplach, červený poplach. Kapitán Kirk na můstek."
McCoy užasle zvedl hlavu. "Už zase? Cožpak už toho taky nemáte dost!"
"Ano," řekl Kirk a bez valného výsledku opustil kabinu.