Obraz na můstku byl klamně poklidný. Citlivější byly však senzory s dlouhým dosahem. Odhalily v pustých prostorách vesmíru to, co se nedalo vidět.
"Znovu se objevil ten stín," vysvětloval Spock, uvolňující pro kapitána velitelské křeslo. Když kapitán usedl, postavil se vedle něho.
Kirkova tvář byla dosud zarudlá hněvem, že ho zastihli již podruhé mimo můstek. "Je to nosič pro Tennety pět?"
"Nejspíš ano," řekl Spock. "Je to v dosahu senzoru a pohybuje se rychlostí, odpovídající letadlové lodi neschopné vyvinout nadsvětelnou rychlost. Také velikost tomu nasvědčuje. Vizuální kontakt za dvacet minut, kursy se protnou za jednu hodinu dvanáct minut.
"A utéct před tím nemůžem," řekl Scotty, který se dostavil ze strojovny. "Když máme tak mizerný zásoby energie."
"Potom budeme bojovat," řekl Kirk. Ověřil si, jak se na to tváří oba důstojníci, a povzdechl si. "Máte nějaký návrh, jak bychom mohli vyhrát?"
"Máme ještě dodatečné zdroje na Falchionu." Spock nepátral po válečné lodi na obrazovce. Během několika sekund po vyhlášení červeného poplachu klingonská loď se vytratila za maskovací štít.
"Jo," souhlasil Scotty. "A kdybysme měli ještě třetí loď, tak by to bylo vyrovnaný střetnutí."
"Jestli je nemůžeme porazit v otevřeném boji, budeme je muset obelstít." Kirk se zeširoka zasmál. "Dáme jim okusit jejich vlastní medicínu."
"A jakou máte na mysli?" tázal se Scotty.
Kirk se naklonil dopředu, studoval obrazovku před sebou, ale v duchu uvažoval o tom, co se odehrálo v minulosti. "Krkavci na frennijské lodi by nás mohli napadnout rovnou, jakmile jsme stáhli štíty, ale oni vyčkávali. Čekali, až prohlédneme tu léčku a odvoláme raketoplán. Kdybychom tu léčku neprohlédli, co bychom pak udělali?" Nečekal, až mu na to důstojníci odpovědí. "Byli by zabrali raketoplán a pokusili by se dostat k nám na palubu. Krkavci nechtěli Enterprise zničit, chtěli ji ovládnout.
A tak se snad dá posádka nosiče zlákat k tomu, že se dostane k nám na palubu, místo toho, aby na nás zaútočila."