McCoy

McCoy si lámal hlavu nad Uhuřinými slovy, zatímco spolu s Dysonovou chvátal do horního prostoru. Dysonové zřejmě připadal legrační. "Co je na palubě číslo dvacet osm?"
Při jeho otázce úsměv Dysonové pohasl. "Žádná paluba dvacet osm není, Lene."
"Aha, ale jak to mám vědět?" vrčel a odvracel před jejím pátravým zrakem hlavu. "Trpím amnézií, paní doktorko, a tak se ode mne nečeká, že si budu takovéhle podrobnosti pamatovat."
"Ale vy se ani moc nenamáháte, že ne?"
Dveře turbovýtahu se otevřely na palubě číslo sedm a učinily přítrž jejímu obviňování.
Mlčky kráčeli k lékařské laboratoři. Byla prázdná a tmavá, ale když překročili práh, rozsvítilo se stropní osvětlení a vrhlo tlumenou záři na dlouhé nízké pulty, stojící uprostřed.
McCoy promluvil první. "To nařídil kapitán, že máte své mimoslužební hodiny trávit zkoumáním mé duše? Nebo se snažíte došplhat k povýšení?"
Dysonová nevěnovala pozornost jeho břitkému sarkasmu. Popošla dál, kontrolovala si, zda zvládne okolní zařízení a zvykala své oči na blikání barevných kontrolních světel na panelech přístrojů. "Tohle je lékařská věc, týkající se jednoho příslušníka posádky a já jsem lodní lékařka. Co si myslíte, že mám dělat?"
"Já si myslím, že mi máte pomoci, abych se dostal z téhle lodi!" křikl za ní.
Otočila se tváří k němu, "Lene, přece se tomu takhle nesmíte poddávat. Musíte s tím blokováním paměti trochu bojovat."
"Vždyť sakra bojuju!" Sevřel čelisti a snažil se potlačit vztek. Když se znovu ozval, působil již klidněji. "Diano, musím svůj život znovu prožít, musím to tentokrát udělat správně." Přistoupil k ní blíž a důtklivě vykládal: "S penzí od kosmické Flotily se mohu vrátit na Zemi a doma si zřídím vlastní ordinaci, jak jsem to vždycky plánoval. Starý doktor McCoy kdesi cestou přišel o svůj sen, přišel o svou rodinu. Ale já nechci, aby to potkalo mě."
"Nemůžete se rozdrobit na kousíčky a přitom si uchovat duševní rovnováhu," zasténala Dysonová. "Jste přece jeden člověk, ne dva. A ten člověk je dobrý a skvělý chirurg. Všichni muži a ženy na této lodi by vám svěřili život. Snad jste se dal k Flotile proto, abyste unikl svým chybám, ale stal jste se součástí lodi Enterprise stejně jako Kirk a pan Spock. To všechno nesmíte odvrhnout. A ani vám nebude dovoleno to odvrhnout."
"Tak jsem prostě dočasná výchylka, jako když se poškodí buňky. Nebylo to fascinující studovat mladého Lena McCoye? Ale teď je na čase zastrčit ho zpět tam, odkud přišel. Nechte ho snít v ochabujících vzpomínkách vašeho posvátného šéflékaře." Vzal ji za rameno. "Tak tohle opravdu chcete?"
Sklopila oči a přerušila kontakt. "Ano, musí to tak být." Pěstmi se mu opřela o prsa, ale on ji nepustil. "Pusťte mě, Lene," žadonila. "Ztrácím veškerou objektivitu jako lékařka..."