Ze zadní části kabiny vyšla Diana Dysonová. Teplé záhyby dlouhé silné róby halily její tělo a vlasy jí volně splývaly na ramena. Na tváři se jí zračily stopy únavy, ale v očích jí zářilo ovládané napětí. "Lene, teď už byste měl spát."
"A vy také."
"Ne, já nemohu usnout." Dysonová se dotkla neposlušné kadeře za uchem. "Zítřek vás znervózňuje?"
"Koho, mě?" McCoy si otřel dlaně o kalhoty. "Jsem hloupě vyděšený. Srdce mi tluče tak hlasitě, že sotva slyším vlastní myšlenky."
"Rozmyslel jste si to?"
McCoy na okamžik přemýšlel o té otázce. "Ne, musím jít. Utkvěly mi útržky toho, co Sager vykládal o držení se na povrchu. Ty věty ani slova neměla valný smysl a stále ještě nemají, ale mohlo by to být užitečné."
Jemně vyslovované obavy teď zaměnila klinickou břitkostí. "Lene, musíte si uvědomit, že tyto znalosti byly součástí vašeho nutkání uniknout. Neutíkal jste jen před skutečností, že se vaše manželka znovu provdala. Snažil jste se získat informace, které byly důležité pro bezpečnost této lodi."
"Dobrá." Zkřížil paže. "Snad tomu tak bylo, ale já přece stále trpím amnézií."