Kirk upíral zraky na doktorovu pobledlou tvář. "Cožpak můžete opravdu tak snadno nechat Spocka umřít?"
McCoy uhnul Kirkovu pohledu a potom zvolna zakroutil hlavou. "Poprvé jsem ztratil pacienta a kopl jsem do dveří ordinace tak, že jsem v nich udělal díru... za opravu jsem pak musel zaplatit týdenní plat. Ostatní doktoři mi řekli, že si na to zvyknu."
"Přestal jste kopat do dveří," řekl Kirk, "ale na smrt jste si nezvykl."
McCoy stál chvíli mlčky a hleděl za kapitána kamsi do svého světa. Potom zamrkal, jako by to chtěl vytřít z očí. "To je ten nejlepší nápis na hrob, který by si mohl doktor přát." McCoy se zhluboka nadechl a narovnal se v ramenou. "Nic vám nemohu slíbit, kapitáne, jen že se vynasnažím."
Kirkovi se trochu ulevilo, ale další McCoyova slova ho zamrazila: "Budete mi muset ukázat, kudy se jde na operační sál." Když se kapitán vřítil na můstek, pobočnice na něj mávala tabulkou s daty, ačkoli nevěřila, že si jí všimne. V posledních dvou týdnech plných bitev se před Kirkem nakupila celá deprimující halda hlášení o škodách a opravách a Kirk je pohrdlivě a vytrvale odsouval stranou. Teď se však pobočnice podivila tomu, že se na tabulku vrhl, jako by šlo o život. Zkoumal ji a stále více se mračil. Potom na formulář nadrápal svou šifru.