Je to komín spadající kolmo do hloubky a má cosi z mořské mušle. On totiž zní. Tiše, zvláštním zvukem, jako - jak bych vám to nejlépe řekl - ano: jako housle, ale pořád stejně. Jako jenom jedna struna. Člověk si to dlouho neuvědomí - ale za chvíli už třese hlavou, strká si prsty do uší, jestli mu v nich nezní - a pak se toho nemůže zbavit., Ať chce nebo nechce, poslouchá zpěv z propasti."
"To zní dost chmurně. Jak působila Díra svatého Patrika na vaše společníky, doktora Kameníka, doktora Bjelkeho a slečnu Alenu?"
"Na každého jinak. Doktor Kameník je zkušený jeskyňář, speleolog, a ačkoli byl v žulové jeskyni kráteru vyhaslé sopky poprvé, cítil se tu jako doma. Doktor Bjelke byl neklidný, pořád nás sháněl do houfu a čekal, kdy se co stane - a slečna Alena běhala pořád po všech koutech a fotografovala, dokud nebylo kouře z magnéziových pochodní tolik, že jsme se museli sklonit k zemi, abychom na sebe vůbec viděli."
"Jak dlouho jste byli v jeskyni, pane Thorgunne?"
"Asi pět hodin. Doktor Kameník sesbíral několik brouků - lezl za nimi po stěnách a na balvany, klopýtal přes trhliny - doktor Bjelke ho pořád volal zpátky a slečna Alena prosila, aby si dal pozor. A tehdy také doktor Kameník objevil první obraz ptáka. Byl vysoko, skoro u stropu jeskyně, téměř setřelý působením vlhkostí - ale prosím vás, redaktore, zeptejte se raději doktora Bjelkeho - já jsem nevěnoval ptáku moc pozornosti - hledal jsem taky pro doktora Kameníka brouky a staral se, aby se nikdo nepřibližoval zbytečně blízko Díře svatého Patrika."
"Ještě poslední otázku, pane Thorgunne: napadlo vás, že mezi nálezem obrazu ptáka a pochmurnou věštbou stařeny z chaty pod Sneffelsem může být nějaká souvislost?"
"Ne - na to přišel až doktor Bjelke."
Tento rozhovor se odehrával v malé kavárně na mořském břehu, s výhledem na záliv, kde roku 874 Ingolf Arnarsson se svými Vikingy vylodil první trámy na stavbu sídla v novém domově. Leif se chystal právě k nové cestě se skupinou glaciologů, badatelů v oboru ledovců a zalednění, na Vatna-Jökull. Měl málo času a hodně práce.
Každou chvíli nenápadně odhrnoval rukáv svého červenomodrozeleného svetru a sledoval ručičky hodinek. Nemohli jsme ho tedy zdržovat a po zachycení tohoto krátkého rozhovoru jsme se rozloučili. Leifa Thorgunna jsem od té doby neviděl. Často přemýšlím, kde právě je, který ledovec zlézá, kde praskají pod jeho okovanými botami žulové a čedičové úlomky skal okolo ledově chladných fjordů nebo na kterém horolezeckém cvičném terénu - Island byl teprve nedávno horolezci objeven jako pravý poklad dosud nezlezených stěn, komínů a skal - popouští lano, zajišťující bezpečnost zámožného cizince.
Když si představím dnešní a ostatně i zítřejší Island, malou republiku na malém ostrově, vybaví se mi vždycky právě on. Asi proto, že jsem ho z vyprávění účastníků výpravy tak dobře poznal. Pozn. red.

No, a potom už jsme královsky spali, pěkně v teplíčku kajčích pytlů. Ráno nás samozřejmě vzbudil Leif - už se ráchal v nějaké louži dešťové vody v prohlubni skal. Stan jsme nechali stát - dnes jsme chtěli provést jen první předběžný průzkum nedaleko ústí jeskyně, a tak jsme s sebou vzali jen magnéziové pochodně, polní láhve s čajem, nějaké sušenky a jednu nebo dvě konzervy. Já si nesla přes rameno flexaretu a v brašně exaktu s barevným filmem. To byl tedy Jiří docela vedle, že nebudu fotit, to se uvidí!
Jirka chvíli pobíhal po dně kráteru a prohlížel balvany. Hledal začáteční písmena Saknussemova jména, která tu - podle Verna - měla být někde vryta do skály. Za chvíli toho nechal, dokonale otrávený stálým pokřikováním Bjelkeho a Leifa, kteří se za ním točili jak korouhvičky a hlídali, aby nezmizel v některém komínu.
Konečně jsme vyrazili.
Těsně před Dírou svatého Patrika se Bjelke zastavil:
"Teď už opravdu naposledy, přátelé. Jdeme dovnitř, nebo ne? Nemohu se zbavit nepříjemného pocitu ... Samozřejmě, nemůžeme se průzkumu vzdát, ale snad by bylo lépe podniknout jej, až budeme lépe zajištěni. Jyrry, ty jsi zkušený jeskyňář, Leife," obracel se od jednoho ke druhému.
Jirka si hrál se svým entomologickým nářadíčkem na brabence – ne promiňte, právě ten večer jsem se rozhodla, že už ho nikdy nebudu zlobit - na brouky, Leif stáčel do smotku tenké, ale velmi pevné nylonové horolezecké lano. Nesli jsme je jen tak pro všecky případy - Leif už nám vylíčil předsíň Díry svatého Patrika jako rozměrnou jeskyni, vlastně jakýsi dóm, na jehož druhém konci ústí do hlubin kolmý, neprozkoumaný komín. Tak daleko jsme se nechtěli pouštět - dnešek měl být věnován lovu Leptoderinů a prohlídce dómu.
Doktor Bjelke ještě chvilku čekal - nikdo se neozval. Pokynul hlavou.
"Dobrá - jdeme!"
Leif vykročil jako první se svým obvyklým "Forüt!"
Za pár vteřin jsme vstoupili do Díry svatého Patrika.

Kapitola 11 - Leif Thorgunn je velmi stručný
Mlčenlivý Leif není typem řečníka, a tak jeho vyprávění bylo vždy plodem vzájemné spolupráce. Jeho svědectví nejsou proto podána formou plynulého vyprávění, ale tak, jak skutečně vypadala - jako interview, provedený s laskavou pomocí doktora Bjelkeho v úloze tlumočníka. Pozn. red.
"Buďte tak laskav, pane Thorgunne, popište našim čtenářům Díru svatého Patrika. Myslím, že jste k tomu nejpovolanější. Navštívil jste ji několikrát, že?"
"Ano - asi šestkrát nebo sedmkrát."
"Je to nějak obzvláště tísnivý pocit?"
"Ne - docela jako v každé jiné jeskyni ... ledaže ... "
"Dopovězte, prosím, pane Thorgunne!"
"Ledaže snad - víte, redaktore, nejsem pověrčivý, ale Díra svatého Patrika v pozadí vstupní jeskyně působí trochu děsivě.