"Ale já jsem kapitán," na nic jiného se Kirk už nevzmohl. "Jsou chvíle, kdy je nutné, abych zůstal vzhůru." Když se to nesetkalo se žádným účinkem, neochotně mluvil dál. "Jako šéflékař si byl doktor McCoy vědom nutnosti udržovat rovnováhu mezi lékařským posouzením a smyslem pro perspektivu. Současná taktická situace má přednost před mou optimální biochemií."
Na doktorově obličeji se zračila jeho poraněná pýcha. "Tak dobře, ale za důsledky vašeho činu neponesu žádnou odpovědnost." Dal pokyn sestře Chapelové. "A když tak hovoříme o šéflékařích, kapitáne, měl byste vědět, že doktora McCoye odnesli skučícího na oddělení po jeho malém improvizovaném výletu na kapitánský můstek." Cortejo mávl rukou a opustil místnost.
"Ještě mít toho chlapa na očích pět minut a musíte mi dát sedativum, abych mu nezakroutil krkem," řekl Kirk přicházející sestře.

Než dorazil do zdravotnického komplexu, Kirka potrápilo hojné zívání. A když viděl, kolik tam mají lůžek, jen tím víc zatoužil po tom, aby si lehl v temném koutku a zůstal spát celé dny. Naneštěstí se však ukázalo, že úleva, po které baží, se mu vyhýbá.
"Za posledních čtyřicet osm hodin jste už dostal dvě stimulující injekce," řekl mu doktor Cortejo na znamení silného nesouhlasu. "Dalších dvanáct hodin vám nemohu další předepsat."
"Potom upadnu do komatu."
"Deset až dvanáct hodin to bude trvat, než se vám v organismu chemikálie vstřebají," řekl poučně lékař. A pevně sevřel tenké rty.

Kirk vytáhl komunikátor

a zahájil spojení s lodí. "Pane Kyle, dva přenést na palubu."
Přenosový paprsek se zatřpytil a pak pohasl. Kirk se ocitl na svém stanovišti a ospale se zakymácel. Spock se ho zlehka dotkl, aby mu ustálil polohu. "Spánek je biologická nezbytnost."
"To vy jste mě vzbudil," vyčetl mu Kirk. Setřásl Spockovu ruku a sešel dolů po schůdcích. "Kromě toho si myslím, že jste poslední tři dny probděl."
"Čtyři celé pět, jestli mám být přesný. Ale jakožto Vulkánec nabývám dostatek energie, když krátce medituji, a tím předcházím delším obdobím úplného bezvědomí."
"Mne zase stejně povzbuzuje stimulující injekce. Jestli mě budete potřebovat, najdete mě v lodní nemocnici."

"Doporučuji podporučíka Chekova za navigátora a vědeckého důstojníka," dodal Spock. "Protože se již seznámil s lodí, ušetří se čas, když využijeme jeho vědomostí." Přes poněkud dvojznačné podání vyzníval návrh jako jistý kompliment mladšímu důstojníkovi.
"Doporučení se přijímá," odpověděl Kirk. Členové velení odráželi podporučíkova hojná díkůvzdání a Kirk se domníval, že si jeho první důstojník přeje utéci, dříve než Chekov přejde do ruštiny. "Pokud jste připraven k návratu na Enterprise, pane Spocku?"
"Zcela připraven, kapitáne."

"Podle posledního Scottyho odhadu máme ještě deset hodin čekat, než bude Enterprise připravena odplout. Sulu, to vám nabízí šest hodin na to, abyste se naučil, jak se s touhle lítá."
"Provedu, pane." Jeho souhlas probudil všechny ostatní k aktivitě. Její prudký výbuch prozrazoval, že jsou projektem nadšeni.
"Ozbrojená eskorta," prohodil uznale Spock. "S plně energeticky vybavenými zbraněmi a štíty."
"A zároveň maskovací zařízení, které udělá z Falchionu naše eso v rukávě. Tuhle kartu budeme potřebovat, pokud tu na nás v tomto sektoru ještě číhají Krkavci." Kirk vyslal vzhůru malou modlitbičku, aby se ti cizáci nedověděli, jak se zjišťuje plavidlo s ochrannými štíty. Říše takovéto znalosti jen tak volně neposkytuje, dokonce ani svým spojencům ne. "Malá posádka by měla být schopna zvládnout tuto loď. Sulu může být pilotem i velitelem zároveň a Azizová může dělat šéfinženýrku..."

"Musela to být loď Krkavců, která přenesla posádku Falchionu k sobě," poznamenal Sulu se znatelným zklamáním v hlase. Toto rozluštění postrádalo kouzlo metafyzického jevu.
Kirk věděl, jak jeho první důstojník musí trpět pod zátěží takových bujných spekulací. "Pane Spocku, zdá se, že každý nový fakt snižuje naše potíže."
"Při vědeckém úsilí se nutně dopouštíme riskantních úvah, kapitáne," odpověděl Spock dosti neústupně.
"Když ponecháme stranou veškeré teorie, zůstává tu jedna skutečnost: tato loď je schopna provozu. Je ve skutečnosti na tom líp než Enterprise." Kapitán se zlehka zasmál. "Poručíku Azizová, kolik času nám zabere obnova systémů pro udržování životních podmínek a znovuuvedení motorů na plný výkon?" Při těchto slovech okolostojící členové posádky ztuhli.
"Ne více než čtyři hodiny," odpověděla pohotově inženýrka." Pokud program Lingvistika dešifruje určité krycí kódy, může to být i dříve."

Spock neodpověděl.

V podstatě zdvořile přehlížel další vtíravé výlevy kapitánových citů.
Kirkovy zraky prohlížely zastíněné velitelské stanoviště. Kde jen zůstal stín někdejšího kapitána? Jistě tu někde poblíž číhá... Spánek ho konejšil do snění i ve stoje.
Z lodního interkomu bylo slyšet Chekovův slabý hlas: "Pane, dokončili jsme inspekci vnější části trupu. Jsou na něm stopy nedávného poškození phasery."
Tato slova přiměla Kirka k větší pozornosti. "Tak tedy Falchion přece jen zaútočil na frennijskou obchodní loď..."
"Ale, kapitáne," přerušil ho Sulu. "Jak do toho zapadají ti Krkavci?"
"Byl to pravděpodobně společný útok;" řekl ponuře Kirk. "Nejspíše Klingonská říše našla nového mocného spojence a rozhodli se, že společně povedou válku proti Federaci."

"A kde jsou Klingoni?"

Byla to řečnická otázka, další lidská reakce, kterou Spock ignoroval.
"Je to jako s Marií Celeste," řekl Sulu zadumaně. Tentokrát na sebe upozornil tím, jak se přibližuje k vyšším důstojníkům. "Loď nalezená opuštěná v Bermudském trojúhelníku, posádka se vytratila neznámo kam."
To Spocka vydráždilo k tomu, aby to začal vyvracet. "I já jsem obeznámen s mýty a legendami, jež se váží k raným lodním cestám na pozemských oceánech. Nevidím však žádnou potřebu utíkat se do nadpřirozených sfér při výkladu nynější situace. "Racionální," a to slovo pečlivě zdůraznil, "výklad je ten, že posádka přestoupila na jinou loď."
"A nechala tady plně provozuschopnou válečnou loď, jen tak, na území Federace?" oponoval mu. Kirk. "To může opravdu být racionální výklad, pane Spocku, ale jen velmi iracionálního jednání Klingonů. A protože na palubě Selessanu nebyli žádní Frenniové, musíme nyní vyložit zmizení dvou posádek. Už jsme se sice setkali s řádkou kosmických záhad, setkali jsme se s neznámým, nevysvětleným a fantastickým. Nyní se však setkáváme se známým, jednajícím proti vlastní přirozenosti. Nelíbí se mi to."

"Bohužel nebudete mít dost času, abyste ji prověřovala," odvětil Kirk, kterému se nepodařilo zjistit, kde vlastně je v tom šerém, vlnícím se hloučku.
"To nevadí. Mám už beztak dost poznatků a budu je zpracovávat celé měsíce. Ale Sulu umírá touhou zalétat si v klingonské válečné lodi. Když ho pustíte k řízení, není mu co věřit."
"Je to životní šance!" ozval se vzrušený kormidelníkův hlas. I on se někde skrýval mezi ostatními.
"Funguje to?" zeptal se udivený Kirk.
"Pokud jsme schopni to posoudit, tak ano," odpověděla Azizová.
Spock se ujal přednášení. "Všechny lodní systémy jsou schopny provozu, i když nečinnost motorů snížila energetickou hladinu na slabou úroveň. Pokud by byl dostatek času, dala by se tato úroveň pozvednout na normální."

Šel za Spockem úzkým průchodem a ocitl se ve velitelské sekci válečné lodi, kde se měla průzkumná skupina shromáždit. Zastíněné postavy půltuctu příslušníků posádky, každý nerozeznatelný od souseda v tom tmavočerveném osvětlení, posedávaly kolem pilotova kokpitu a mávaly do všech stran analyzátory. Zde byl nedostatek energie nápadnější víc než kde jinde: panely přístrojů mlčely, nesvítily a namísto obrazovky tu zela holá zeď.
"Kapitáne, tady máte bezpříkladnou příležitost zkoumat klingonskou techniku." Byla to poručík Azizová, kterou bylo sice slyšet, ale nebylo vidět. Jako jedna ze Scottyho žaček byla okouzlena technickými systémy.

"Nemám z toho dobrý pocit, Spocku."
"Pocit, kapitáne?" Jako obvykle ho dráždily lidské city.
Situace se nemile podobá zmizení posádky pozemské lodi Marie Celeste na moři. Našli ji, jak pluje, ale nebylo na ní ani živáčka. Záhada nebyla nikdy vysvětlena."
Spock nijak neodpovídal na takovouhle banalitu.
"A co lodní deník?" chtěl vědět Kirk.
"Je úplně smazán. Z počítačového systému byl vymazán zápis o průběhu plavby. Proto zůstává neznámá nedávná historie plavidla. Avšak rozvědka Flotily ve svých hlášeních uvádí, že Falchion byl vyslán na obvyklou pohraniční strážní plavbu v systému Belennii na skoro dva standardní roky. Velitelem lodi byl kapitán Kryon, zkušený veterán, který si zasloužil lepší úkol. Vědělo se však o politických třenicích v současné císařské nástupnické linii. Snad upadl politicky v nemilost."
"Nebo ho tam poslali proto, že chystají útok proti Federaci," řekl zamyšleně Kirk.

DEVÁTÁ KAPITOLA

Procházet se uvnitř Falchionu mělo v sobě něco snově zvláštního. V nepravidelných rozestupech plála červená lodní světla a vytvářela nejasnou stezku, která se vinula úzkými stinnými chodbami a sevřenými prostorami pro posádku. Loď měla známé linie, ale formy a funkce byly prapodivně uspořádány pro cizí těla a duše. Byla to cizí loď bez živých cizinců: na palubě nebyli žádní Klingoni.
Spockovo zavolání vytrhlo Kirka z hlubokého spánku a vyprovokovalo ho, aby působil činně a pohotově, i když mu únava dosud stírala hranici mezi nevědomým sněním a skutečností, jež ho obklopuje. Napůl si myslel, že je v mírně vzrušujícím snu. Ale jeho první důstojník - Vulkánec - stál pevně na půdě reality. "Zevrubný průzkum lodi potvrdil údaje poskytované senzory. Skupina, která zkoumá loď, hlásí, že na ní nejsou žádní živí tvorové. Ani mrtvoly ne. A přece lůžka jsou všechna rozestlaná."

"To není k smíchu!"

vybuchl. "Co vám záleží na tom, že jsem přišel o polovičku života? Na čem komu vůbec záleží na téhle raketové plechárně? Neznám vás. Nikdy předtím jsem vás v životě neviděl." Ačkoli se již dveře turbovýtahu otevřely, stále ještě pokřikoval. "Jsou to lži, nic než lži! Unesli mě ze Země a já chci zpátky!"
Zmocnily se ho silné paže. "Pusťte mě! Pusťte mě odtud!" Zaslepen zlostí začal McCoy mávat pěstmi a sápal se na těla, která se ho snažila zklidnit.
Převládaly neviděné síly a McCoy se záhy ocitl na podlaze. Za uchem zaslechl jemný sykot a cítil, že ho dole na krku něco zastudilo. Potom ztratil vědomí.

Předpokládá se, že znám tyhle lidi a tuhle loď. Jsem tu už léta. Už nikdy se nevrátím domů.
Měl pocit, jako by se mu před nohama rozvírala propast a při pohledu do jejích hlubin se ho začínala zmocňovat závrať.
"Jste unavený," řekla Chapelová a v těch slovech byl i soucit.
"Jsem starý," trpce odpověděl McCoy, i když si sám nemohl připustit, že zdánlivě přes noc o tolik zestárl.
"Čtyřicet osm není tak strašný věk," ostře odsekla sestra. McCoy překvapeně hleděl na prudkou změnu tónu. Chapelová si ho prohlížela s chladným výrazem. "A po Enterprise lítáte na takového staříka příšerně ostrým tempem."

"Tak mi bylo potěšením, kapitáne, že jsem se s vámi seznámil." Doktor se vlídně uklonil Spockovi, usmál na Uhuru a obrátil se, aby následoval Chapelovou k turbovýtahu. Po několika krocích zaváhal a na tváři se mu usadil zmatek. Pak se krátce ohlédl a zvolal: "Myslím, že budu později s vámi potřebovat mluvit o..." Zarazil se a rychle prošel otvírajícími se dveřmi.
Chapelová řídila vzpurný turbovýtah a McCoy se mohl v klidu pohodlně opřít o stěnu. Zavřel oči a snažil se přemoci žaludeční nevolnost. Během celého poplachu ho naplňovala energii dodávající zvědavost, když chodil z jedné chodby do druhé a uhýbal spěchající, do svých starostí pohroužené posádce. Za nimi se nakrátko rozlétaly vchody a McCoy nahlížel do laboratoří a do pracoven, osvětlených jen tlumeným svitem pohotovostních poplachových svítidel. Rozčilující slova doktorky Dysonové odsunul někam stranou a plné se soustředil na nové dojmy z tohoto prostředí. Nechával se vtahovat stále dál a dál od svého pokoje, až nakonec úplně ztratil orientaci. Nakonec však při opuštění můstku se znovu začal nořit do vlastních problémů, které mu přivozovaly novou dezorientaci.

Nezbytnost

dále konverzovat odpadla, když se z turbovýtahu zčistajasna vynořila Christina Chapelová. "Ach, ach," tlumeně zavzdychal McCoy, "teď to schytám!"
"Hm. Snad bychom měli pokračovat v prohlídce později," pravil Kirk, když se k nim přihnala zachmuřená sestra Chapelová. Z její starosti nad McCoyovým zmizením se rychle stával příval vzteku.
McCoy pokorně pokročil kupředu. "Nestřílejte. Půjdu bez boje." Výraz v jejím obličeji se nerozjasnil, ale zarazila se a nepůsobila tak, že by ho chtěla násilně odvléci z můstku.