Nejhorší rány

byly sice již zaceleny, ale na místě, kde skončil svůj pokus o přistání, dosud zůstaly ležet trosky raketoplánu. Poměrně blízko nich se válela ještě další zmatená kupa trosek. Přenosovým paprskům se podařilo shromáždit z vesmíru díly frennijské obchodní lodi. Další kusy sem dodali Scottyho opraváři, kteří je posbírali z různých míst trupu Enterprise, kam byly vražené. Během posledních pěti hodin pátral poručík Sulu po takových zbytcích, aby se seznámil s tím, čím disponují cizí útočníci.
"Tak co jste zatím zjistil?" zeptal se ho Kirk, který si proklestil cestu mezi zkřivenými zbytky rozházenými po palubě hangáru.
"Zatím pořád dělám na základní organizaci, kapitáne." Sulu mávl rukou k těm haldám, které si tu roztřídil. "Je to složitá záhada."
Kirk souhlasně přikývl, když slyšel důstojníkovo nejasné hlášení. Podle jeho soukromého mínění bylo tohle pátrání marné, ale na druhé straně potřeboval o Krkavcích více informací. Ale současný stav Enterprise nedovoloval, aby Sulu vykonával svou funkci kormidelníka, a tak aspoň může trávit čas tímhle zkoumáním, co kdyby se našlo nějaké vysvětlení. "Tak jen dál, pane Sulu."

Než došel

do hangáru pro raketoplány, plíce se mu vyčistily od příšerného zápachu z pitevny a také žaludek se mu poněkud uklidnil. Po nerovné palubě kráčel opatrně a přemítal o tom, co znamenají šrámy a rýhy na povrchu. Jeden z raketoplánů, ten, který přepravoval zdravotnickou skupinu, se dostal nejblíže k Selessanu, když vydal rozkaz k návratu. Proto se právě ten vrátil na Enterprise jako poslední. Že je kosmická loď bez ochranných štítů nehájitelná, to věděla pilotka velmi dobře. Věděla také, že Kirk štíty nezvedne dříve, než přistane poslední raketoplán. Při letu zpět narazila Prussinowská plnou rychlostí. Stihla sice návrat, ale podcenila rychlost, která se při přistávání přece jen dostatečně nesnížila. Když raketoplán na palubě havaroval, celá posádka raketoplánu zahynula. Kromě toho to stálo životy ještě dvou členů posádky Enterprise, neboť raketoplán se řítil přes celou palubu a narazil do zadní stěny.

Kirk

cítil, že nutně potřebuje znecitlivující injekci, ale Frazer byl zřejmě imunní vůči zápachu, který se linul z pozůstatků Krkavce.
"Jed se skládá z různých tělních tekutin a ze složité organické sloučeniny. Zdravotnické oddělení soudí, že v něm může být možnost nového anestetika. Dokud však nebudeme moci posoudit protilátky, příliš nám nepomůže. Velmi dobrou příležitost vyvinout protilátku získám, teprve až bude dokončena strukturní analýza jedu,"
"Ještě něco zajímavého?" zeptal se Kirk a snažil se, aby to znělo upřímně. Litoval, že se před vstupem do pitevny naobědval, a jeho organismus hrozil, že se s tímto násilím co nevidět vypořádá.
Frazer upustil ruku na desku stolu a ruka tam sebou mazlavě plácla. "Ne, víc už nic. Ale je toho dost."
Kirk odešel rychlostí, jakou mu dovolovala jeho hodnost. Snad o něco rychleji.

Frazer se usmál. "Jistě, ta věřím. Bez phaseru bych se rozhodně nechtěl proti němu postavit." Položil hlavu na stůl a vzal si ruku. Uchopil ji za zápěstí a začal tou rukou na Kirka mávat a vůbec si nevšímal toho, že kapitán má tváře bledé jako stěna.
"Tyto drápy jsou nejen ostré jako břitva, ale jsou také jedovaté. Zde je pod každým nehtem žláza, která vylučuje jed v dávce, která by stačila ochromit i koně."

Ne.

" Z těchto útržků tkání můžeme pravděpodobně vyvodit závěr, že se právě tímto společným rysem vyznačují všichni Krkavci." Mladík pokrčil rameny. "Ale neodhalili jsme zatím, k čemu vlastně slouží dva mozky. Byla by to osudná nevýhoda v podmínkách většiny vývojových tlaků. Než se však dozvíme více, musíme čekat na zkoumání živého exempláře."
Kirk zamrkal. "To je to poslední, co bych si teď přál, setkat se zrovna teď s něčím takovýmhle, ale živým." A mávl rukou směrem k rozloženým útržkům.

Lebka

" je rozdělena do dvou laloků, ale tím míním, že je rozdělena skutečně," vykládal poručík. "Na každé straně je plně vyvinutý mozek, ale mezi oběma stranami není žádné nervové propojení. Každá strana má rovněž vlastní vedení k mozku, ale tato vedení nejsou navzájem propojena a stýkají se až v této uzlině na míše." Prsty sjel až dolů k zátylku a zastavil se u mírného hrbolku, nebezpečně blízko bodu, kde se hlava oddělila od ostatního těla.
U vyšších druhů jsou případy vývoje dvojího mozku velmi vzácné. I tehdy však výrazně převládá jeden mozek nad tím druhým, který prostě funguje jako hustý svazek neuronů, jež řídí vybrané funkce na vůli nezávislé nervové soustavy."
"Mutant?" nadhodil Kirk.

Sondy do mozku

jsou docela účinné, ale jedním z jejich běžných vedlejších důsledků bývá smrt.
"Mají ovšem úžasnou nervovou soustavu," pokračoval s jinošským nadšením xenobiolog. "S ničím podobným jsem se ještě nesetkal a Dysonová říká, že vypadá jako ze špatného hororu." Uchopil cizincovu hlavu a obrátil ji tak, aby bylo vidět zadní část lebky. Jednou rukou odhrnul vlákna jejího porostu. "Podívejte se na tohle!"
V Kirkovi se rozbouřila žluč, ale ovládl se a řídil se podle pokynu. Pod porostem se táhla hluboká rýha, která úhledně rozdělovala lebku na dvě poloviny. "Ano?" tázavě nutil Frazera, aby vysvětlil, co to má znamenat.

Jméno bylo dobře zvoleno.

V Kirkově vzpomínkách vytanula další asociace. Krkavce lze také učit mluvit, či spíše napodobovat zvuky. Před záchranou operací byl Kirk přesvědčen, že hovoří s kapitánem Esserassem a touto jistotou otřáslo jen to, že tak silně důvěřuje schopnostem svého prvního důstojníka. Jak se toho tolik dověděli a naučili? Tolik, že ho přelstili a přiměli, aby spustil ochranné štíty.
"Ovládají tito neznámí telepatii?" zeptal se. Taková schopnost by vysvětlovala, že se tak přesně vydávají za jiné. Krkavec si to třeba uměl vzít rovnou z myšlenek milého frennijského kapitána anebo při rozhovoru dokonce přímo z Kirkových myšlenek...
"Asi ne." řekl Frazer. "Nedávné studie poukázaly na to, že u většiny telepatických druhů jsou přítomné charakteristické biochemické rysy a u těchto cizinců jsem neshledal nic, čím by se daly doložit."
Kirkovi zlostí začalo škubat ve tváři. Potom tedy nejspíš Esserasse mučili, aby z něho dostali ta fakta.

"Jak přesná je tato rekonstrukce?"

"Pokud jde o interní orgány, příliš přesná není," připustil Frazer a zaujatě přesunoval dotyčné části na pitevním stole. Byl vysoký a vyhublý, měl růžovou pleť a neposlušnou kštici černých vlasů. "Ale základní obrys je správný. Nechybí mi žádné další nohy nebo třeba ocas."
"Krásou zrovna nevyniká," zaznamenal Kirk.. Normálně by se nedal svést k tak xenofobní reakci, ale tihle tvorové sakra zničili jeho loď.
"Pan Spock vložil do počítačové paměti prozatímní taxonomické označení, ale posádka si je už pokřtila po svém na Krkavce."
To slovo evokovalo silnou vůni půdy na farmě ve státě Iowa o žních a připomínalo matně i hubenou shrbenou stařenu. Kirkova babička nazývala krkavce posly smrti. Kirk již jako malý chlapec cítil, jak se mu při jejich drsném krákáni zrychluje tep. Poblíž jejich domu se na stromech často slétávali úlisní modročerní ptáci, kteří se dostávali do křížku s farmáři pro svou vychytralost a útočnost i pro svou nenasytnou žravost.

ŠESTÁ KAPITOLA

"Ale žádní Frenniové ani Klingoni?" tázal se s napětím Kirk.
"Ani ň." Když mluvil, užíval xenobiolog překvapivě hovorové výrazy, ale na papíru se z něho stával nudný byrokrat. Podle McCoye typický produkt školské soustavy Marťanské kolonie. Při vzpomínce na šéflékaře Kirk cítil, jak se mu opět nemile zvedá žaludek. Zatvrzele však ignoroval zrádné chování vlastního těla a přistoupil blíže ke stolu, aby si lépe prohlédl, co tam leží.
Největší byla uříznutá hlava, která byla skoro nedotčená a představovala jakousi anatomickou záhadu. Vzduchoprázdno ve vesmíru ji nečekaně málo narušilo. Humanoid by byl silně krvácel z kůže, kdežto povrch těla tohoto tvora byl chráněn elastickou vrstvou ocelově modré pokožky. Bledá víčka sloužila jako kryt velikých vlhkých očí. Podle Frazerova předpokladu měla nejspíš přirozené zbarvení jedovatě rudé. Lebku pokrývala černá vlákna pichlavého porostu, který se ježil i po smrti. Smrtelnost přiznával dokořán zející, rozevřený zobák.
Podle masivní hlavy se dalo usuzovat na stejně masivní hruď, ale uprostřed bylo nazdařbůh vyloženo jen pár kousíčků mokvající oranžové tkáně. Po obou stranách byly rozloženy útržky údů, které nasvědčovaly tomu, že patřily k nějaké rovné dvounohé postavě s dvěma pažemi. Zde ovšem ležela jen jedna ruka s drápy.

Pitevnou se rozléval takový zápach,

že se Kirkovi na protest zvedal žaludek. A když se podíval kolem sebe, bylo mu ještě hůř.
Nevadily mu kousky tkání plující ve speciálních láhvích, neboť ty už byly rozrušené k nepoznání. Zato ho rozhodně znepokojovalo, že vidí před sebou na desce rozložené části rozřezané mrtvoly. Kapitán se nutil k tomu, aby se soustředil jen na vědeckou složku této výstavy.
"Je to samozřejmě pouhá rekonstrukce toho, jak vypadali," objasnil mu poručík Steven Frazer, když kladl na pitevní stůl poslední část, odříznutou nohu. "Žádná celá těla jsme neměli k disposici."
To nepřekvapovalo. Z obchodní lodi se zachovaly jen zkroucené trosky a rozteklé kusy kovu.

"Inu, to je právě ta informace, kterou asi budeme schopni získat nyní. Chci mít dobrou představu o tom, kde se domnívá být v čase, a teprve potom mu vyložím, v jaké je situaci.
"Počítači, podej úplné lékařské informace o minulosti pacienta Leonarda McCoye."
"Rozumím. Vizuální záznam."
"Podle jeho popisu byl asi ten pád dost důležitý, takže je tu zaznamenán." Dysonová se soustředěně zahleděla na obrazovku a začala sledovat text. Počínaje přítomným okamžikem začal se řádku za řádkou zpět odvíjet McCoyův život. Po napohled dlouhé době se obrazovka zastavila. "Tady to zřejmé máme: Lehký otřes a zhmoždění žebra. Strávil jednu noc v nemocnici ve Wacu v Texasu a po obvyklém pozorování byl odtamtud propuštěn bez komplikací."
Podívala se na kapitána. "Stalo se to před dvaceti pěti lety."

Teprve pak

se žena obrátila ke kapitánovi. "Kromě ztráty paměti nevykazoval doktor McCoy žádné příznaky verbální afázie nebo poruchy řeči. Pohybová koordinace se zdá normální, i když na pozorování byl jen omezený čas. Budeme muset přesně prošetřit jakékoli známky snížené schopnosti, až budeme moci provádět hlubinné výkonové testy. Pokud jde o to ostatní, nechci ve vás budit dojem, že vám podávám jakoukoli definitivní informaci. Jde totiž o amnézii, jednu z nejméně prozkoumaných mozkových poruch. Mohla by být jen dočasná a trvat jen do chvíle, než se opět probudí. Mohlo by to však trvat i několik měsíců. Také by se však mohlo stát, že svou původní paměť už nikdy nezíská."
"To ale není příliš uspokojivá odpověď," Kirk dával těmito slovy najevo spíš, jak je zklamán, než aby jí něco vytýkal. "Zřejmě zapomněl několik posledních let svého života. Ani mě, ani loď nepoznal. Nejsem si dokonce jist ani tím, zda poznal stejnokroj kosmické Flotily. Kam až jde vlastně tato amnézie?"