Thursday, August 30, 2007

Ami Ami/G F#mi75-
Na pustém pobřeží je moře bez viny
Ami Ami/G F#mi75-
Jak malý zbitý pes líže rány krajiny
Ami E F Dmi
Jak pozdní lítost pár křídel zašumí
Ami
A letí...


Kupte si vzpomínky v tom krámku s vizemi
Před deštěm vlaštovky prý letí při zemi
To jsou jen pohádky pro radost milenců
A děti...

Emi
Pro všechny pokorné
F
A ochočený čas
Ami F
Pro věčnost nevděčnou tu v nás
Emi
Pro všechny pozorné
F
A střípky něžných váz
Emi
Když křídla rozpřáhnou
F
A letí...


Ami F Ami G Ami G Ami G Emi G Emi G

Ami G Ami G
Kraj, odkud odletěli ptáci usíná
Emi G Emi G
Kraj, odkud odletěli ptáci vzpomíná
Ami G Ami G
Po moři běží černá vlna za vlnou
Emi7 G Emi7
Kraj, odkud odletěli ptáci pojednou
G Ami G Ami C D G Ami G Ami C D G Ami
už není... už není... už není...

Tuesday, August 28, 2007

Slepičí polévka

------------------------

Potřeby:
-------------
175 g slepičího masa
2 mrkve
1 peržel
kousek celeru
1/2 cibule
60 g nudlí
celý pepř
sůl
petržel
25 g sterilovaného hrášku

Postup:
--------------
Omyté a očištěné slepičí maso zalijeme studenou vodou a necháme zvolna vařit. Pak zmírnéme příkon tepla, abychom snížili var na minimum.
Přidáme nakrájenou cibuli, sůl, pepř a zvolna necháme pod pokličkou vařit. Nejlépe v tlakovém hrnci. Když je slepice poloměkká, přidáme očištěnou zeleninu.
Vaříme tak dlouho až jsou maso i zelenina měkké. Slepici z vývaru vyjmeme a maso nakrájíme na kostičky. Vývar ze slepice a zeleniny přelejeme přes cedník a znovu přivedeme k varu.
Zavaříme připravené nudle. Když jsou těstoviny uvařené, přidáme hrášek a nadrobno nakrájené maso ze slepice. Podle chuti přisolíme a přidáme petržel.

Sunday, August 26, 2007

Ptačí nářečí

G D
Ten, kdo zná a umí ptačí nářečí,
G
tak tomu klidně každej sadař dosvědčí,
G7 C D D7 G
jak je krásný chodit v sadě sám, ó, já to znám.

Poslouchal jsem jednou kosa v neděli,
jak se k sobě měli, když tu seděli,
on a ona, jinak jeden pár, ó, v očích žár.

Ref:
A potom druhej den, prej tam co je ten kmen,
stála sama jako v mrákotách,
a srdce jako zvon a příčinou byl on,
že jí právě někam s jinou plách.

Člověk by se neubránil dojetí,
vo čem hloupej kosák nemá ponětí,
proto bejvám v sadě vždycky sám, ó já to znám.

Ref:
A potom ...

Člověk by se neubránil dojetí,
vo čem hloupej kosák nemá ponětí,
proto bejvám v sadě vždycky sám, ó já to znám.
+ óóóó, já to znám, óóóó, já to znám, ... (dó ztracena)

Saturday, August 25, 2007

Zatím se lidé dověděli, jak době bude v novém městě, přicházejí a chtějí býti také bydlet v novém městě. Peithetairos je zahání. Stavba je dokončena a Peithetairos oznamuje poselkyni bohů Iridě, že je už konec vládě bohů olympských. Hrozí jim, že na ně pošle orly, jestliže bohové ještě budou lidi obtěžovati. Mezi lidmi nastane veliké hnutí, kdekdo by chtěl do ptačí říše. Bohové vyšlou prostředníky, aby vyjednávali o smír mezi říší ptačí a bohy. Zeus postoupí ptákům žezlo a Peithetairovi dá za manželku Basileu, svou to moc královskou. Komedie končí slavnostním průvodem a zásnubní písní.

Thursday, August 23, 2007

Obsah:

Athénští občané Peithertairos a Euelpides se ubírají do oblačné říše ptáků, kde doufají, že najdou klid. Na zemi pro stálé soudy byl jim život už nesnesitelný. Jdou za Tereem, manželem Athéňanky Prokny, jenž je nyní v podobě dudka vládcem ptáků. Dudek přijde na jeviště sice v lidské podobě, ale se zobákem a s chocholem na hlavě. Na jeho dotaz mu oba praví, že hledají město, kde prý by měli od daní a od úřadů pokoj. On jako pták prý jistě zná takoové město, kde by byli zváni jenom na hostiny, nebo aby takové město ve vzduchu vystavěl. Dudek přijímá s radostí tento nápad a svolává všechno ptactvo. Když ptactvo zví, že dudek jednal s lidmi, rozhněvají se na dudka, že je oklamal, a hrozí, že příště lidi roztrhají. Dojde však k příměří. Peithetairos dokazuje ptákům, že byli kdysi králi, že jim náleží vláda na zemí i ovzduším, a chtějí-li dojíti zase bývalé slávy a moci, ať prý vystaví veliké město. Pak prý bohové musí ptákům odevzdati svou moc a lidé budou muset ctíti místo bohů ptáky. Ptáci přijímají tyto návrhy a zároveň oba muže mezi sebe. Oběma narostou křídla. Poté se dají oba do práce. Zakládají v ptačí řiš město.

Wednesday, August 22, 2007

HÝL

Starého dobráka hýla není těžké přivábit ani chytit. Proto
se říká: věšet hejly na nos, což znamená klamat. Mít hejla na
nose je už zase něco jiného, to souvisí s hýlovou červenou
barvou. Hýl je o něco větší a silnější než vrabec. Sameček
má červené hrdlo i hrud, šedomodrá záda barvy máku a
černou hlavu. Samičkám chybí červená pírka.
Hýl má silný zobák a živí se semeny stromů, jeřabinami,
ptačím zobem i hmyzem, kterým krmí také mláďata. Hnízdo
si zakládá v smrkových houštinách horských lesů, ale na pod-
zim se stahuje do nížin. Naši hýlové jsou stálí. Na pod-
zim k nim přibudou ještě ti, kteří odtáhli ze severu před sil- ,
nými mrazy.
Zpěv má tichý a nenápadný. Vedle toho se po celý rok
projevuje a dorozumívá smutným hvízdáním. Když pečuje
o své hnízdo, zůstává ukryt v lesích. Ale i jinak se celý rok
chová skromně a tiše.
Snáší se se všemi ptáky a při své důvěřivosti se dá snadno
přilákat, když napodobímejeho hvízdání. V zajetí bývá ten-
hle tichý tvor dobrácký a milý.

Tuesday, August 21, 2007

DUDEK

Jméno má podle svého hlasu. Na jaře v blízkosti hnízda
stále opakuje: du - du - du. Je větší než kos. Tělo má
oranžově hnědé, křídla a ocas černé s bílými páskami. Veli-
kou chocholku na hlavě vztyčuje, jen když je rozčilen, vy-
plašen nebo v nebezpečí. Zobák má dlouhý a mírně zahnu-
tý. Při letu jako by se dudek nejistě kymácel.
Obývá nížiny a pahorkatiny v blízkosti vlhkých luk.
Protože nenachází dost vhodných míst k hnízdění, pomalu
u nás mizí. V Čechách je už vzácný. Udržuje se hlavně na
jižní Moravě a na Slovensku. Hnízdo si staví v dutinách
stromů, nejraději v dutých vrbách, ale také v hromadách
kamení nebo mezi kameny v hrázích. Mláďata v prvních
dnech života vystřikují v nebezpečí páchnoucí tekutinu.
Dudek si sbírá na zemi větší hmyz, červy, brouky a cvrč-
ky. Je dost plachý a s člověkem se nesblížil. Přilétá k nám
v dubnu a táhne v září nebo v říjnu do rovníkové Afriky.

Sunday, August 19, 2007

DROZD

Hned jak k nám v březnu přiletí ze severní Afriky a z jižní
Evropy, dá se do zpěvu. Je to jeden z našich nejlepších zpě.
váků. Sedí na vršku smrku a zpívá tak silně, jako by na
někoho pokřikoval. Jeho zpév zainívá ještě dlouho za tmy.
` V letu a při úleku se ozývá ostrým : cip, cip.
Svrchuje hnědý aje štíhlejší než kos. Mezi lesy si nevybírá
a zvyká si také na zahrady a parky, třebas i uprostřed měst.
Velké hnízdo má skryto ve vidlicích větví při kmeni stromu.
Je to jen tvrdá miska, vylepená drtí ze dřeva a hlíny.
Jeho potravou je hmyz, slimáci, červi, ale i bobule bezu,
hlohu a jeřabin. Nejčastěji ho vidíme, jak čiperně hopsá
dlouhými skoky po zemi a pátrá, co by kde sezobl.
Na podzim táhne v hejnech, často společně se svými pří.
buznými kvíčalami. Při lovu kvíčal se bohužel postřílí
i mnoho chráněných drozdů. Drozdi nás opouštějí v září
a v říjnu. V klecích se chovají zřídka, protože vyžadují dost
pece.

DLASK

Poznáme ho podle zobáku. Žádný jiný z našich ptáků
jeho velikosti nemá tak silný a pevný zobák. Však jej také
potřebuje, když rozlouskává pecky třešní, střemchy a nej-
rúznějších jiných plodů. Vybírá si z nich jádra.
Kde najdeme pod stromem spoustu rozdrcených pecek,
tam asi byli na návštěvě dlaskové. Přilétají na stromy v celých
rodinách a škoda pak už stojí za to. Ti mlsouni dužinu je-
nom rozklovou a nesežerou.
Dlask je větší a hranatější než vrabec a dost pestrý. Ve
svém chování není ničím nápadný: Hnízdo si s oblibou za-
kládá vysoko v korunách listnatých stromů v lesích nebo
v parcích. Na podzim se rodiny starých s mladými vydávají
na toulky daleko široko a hledají potravu. V zimě u nás
zůstávají.
Dlask tiše vrže a cvrčí, ale jeho pěveckému vystoupení
chybí ještě mnoho do krásy. Jinak se po celý rok ozývá dost
ostrým hlasem: ciks, ciks.

Thursday, August 16, 2007

Vedle hmyzu má rád i semena a dělá si z nich zásoby ve

skulinách, úžlabinách nebo pod kůrou. Na stromě nebo i na
zemi si rozlouskává oříšky. Má trhavý let a nejraději jenom
přelétá se stromu na strom. Na podzim a v zimě bývá v hej.
nech se sýkorami. Často ho vidíme na krmítkách, jak hně-
vivě odhání ostatní ptáky.

Tuesday, August 14, 2007

BRHLÍK

Tohoto hlučného a hašteřivého lesního obyvatele si nesple.
teme se žádným jiným. Brhlík má velmi nápadné zbarvení.
Svrchuje šedomodrý a vespod oranžový, přes oko má černou
pásku. Je velký asi jako vrabec, ale zavalitější. Má dlouhý
a silný zobák a kratičký ocas. Na rozdíl od šoupálka šplhá
po kmenech stromů všemi směry a jediný z našich ptáků i
hlavou dolů.
Živí se hmyzem, jeho larvami a kuklami. Aby se k nim
dostal, dlabe do kůry zobákem. Přitom se hlučně ozývá:
cit - cit, virr - virr nebo tvet- tvet. Na jaře volá kolem
hnízda: hyje - hyje, aby upozornil ostatní ptáky, že má
svůj revír jenom pro sebe.- Když mu člověk odpovídá hvíz.
dáním, zlostně se čepýří. Používá starých opuštěných hnízd
strakapúdů a žlun. Dutinu ve stromě si přizpůsobí a otvor
si zalepí na potřebnou velikost hlínou, rozmělněnou slina.
mi. Hnízdí v listnatých nebo smíšených lesích, v parcích
a v zahradách.

Sunday, August 12, 2007

"Ale to je v pořádku, pane doktore. Ukázalo se, že jste docela zajímavý případ." Nakrátko se objevil její jemný úsměv. "Buďte jen rád, že o vás nenapíšu článek do lékařského časopisu."
Udělal lítostivou grimasu. "Připadám si, jako bych se probudil po nějakém flámu. Po takovém, že se dohadujete, že jste si to moc hezky užila, protože si nemůžete vzpomenout, co se dělo."
Po odmlce trochu rozpačitě pokračoval. "A pokud jsem prováděl nějaké blázniviny, nikdo mi o nich nic neprozradil."
Pokrčila rameny. "Ta mlha zapomnění je trošku hustší, ale většinou jste se věnoval svým studiím. Dotáhl jste třetího ročníku na medicíně."
"Proboha," zaúpěl McCoy. "Po letech mé první prázdniny a já je promarním tím, že se mořím nad skripty pro mediky. Taková škoda."
Dysonová se kradmo podívala ke dveřím. " Jestli mě omluvíte, pane doktore, mám spoustu práce..."
"Dobrá, paní doktorko. Můžete jít."
"Děkuji vám, pane," řekla a odkvapila.
McCoy si pobaveně povšiml toho, jak od něho spěchala. Je to ještě trochu zelenáč, ale v medicíně slibný talent.
A dal se zase do práce.

Friday, August 10, 2007

Vypnul displej

a obrátil se k neuroložce. "Posaďte se, paní doktorko."
"Děkuji vám, řekla," ale ani se nehnula. "Nemám mnoho času, pane."
McCoy se nad její netrpělivostí trochu zakabonil. "Pan Spock bude ještě pár dní v lodní nemocnici. Kdybych byl na vašem místě, využil bych toho klidů a tolik bych se nehonil."
"Ano, pane."
"To nebyl návrh, to byl rozkaz," řekl stroze. "Já nejsem tak choulostivý jako Cortejo." Odměnou mu byl nedobrovolný úsměv Dysonové. Kdyby se jen chtěla trochu uvolnit. "Sestra Chapelová mi sděluje, že jste jí během mé prodloužené dovolené velmi pomáhala. Bohužel vám nemohu, poděkovat za nic - konkrétního..."
"Je někde ve výzkumném oddělení," nejasně odtušila Chapelová. "Pracuje s Frazerem na definitivní verzi zprávy o výzkumu Krkavců."
"Já tu nejsem čtrnáct dní a tady se všechno sype pod rukama." McCoy vložil disketu do terminálu počítače. "Spock si ukradne do svého technického výzkumu polovinu personálu, Gonzalo mi zkazí celou dávku stokalinu..." Když opět zvedl hlavu, Chapelová byla již u dveří. "Najděte mi doktorku Dysonovou a hned ji sem pošlete," zakřičet na ni.
Uplynuly téměř dvě hodiny, než na dveřích bzučák ohlásil hosta. "Vstupte," zvolal roztržitě McCoy.
Přes práh se přenesla žena oděná v modrém stejnokroji technického. "Přál jste si mě vidět, pane?"
McCoy jí pokynul, aby šla dál, ale očima se stále bořil do počítače. "Není divu, že tu syntézu Gonzalo zmrvil. On totiž ve službě zaskakoval za Tajiri. Ještě štěstí, že máme toho kluka u kosmické Flotily. Jako civilista by zatraceně dobře padělal."

Wednesday, August 08, 2007

Chapelová začala klást další na novou hromadu. "Výpis propuštěných pacientů, celkový přehled diagnóz, záznam jedna, celkový přehled diagnóz, záznam dva." poslední disketu mu podala rovnou do ruky. "Vy jste v tomhle." A potom pokračovala jako předtím. "Celkový přehled diagnóz, záznam tři. Inventář dodaný do lékařské laboratoře. Zápisy o údržbě lékařského zařízení." S hlučným mlasknutím zvěstovala, že už je to všechno. "Vítáme vás zpět, pane doktore."
"Kéž bych nebyl odjížděl." Prohlížel si štítek na disketě, kterou dostal do ruky. " Někde se mluví o amnézii. Kde je sakra doktorka Dysonová? Už celé dopoledne se ji snažím chytit."
Okamžitě jsem padl na jedno koleno. Když jsem se ohlédl, uviděl jsem dva gardisty v černých uniformách, jak po nás střílejí z automatických zbraní. Mariňák, který nám kryl záda, to odskákal nejhůř. Jeho mrtvé tělo leželo v chodbě obličejem dolů. Stiskl jsem spoušť svého samopalu a pokropil jsem je několika dávkami. Projektily, které se odchýlily, vytrhaly v oblacích bílého prachu kusy sádry ze stěn.
Když jsem zamrkal, abych dostal prach z očí, uviděl jsem oba muže zhroucené na podlaze.
„Pohyb!“ zvolal mariňák vepředu a rozběhl se do chodby. My jsme ho následovali.
V dalším okamžiku vrazil do haly. Přímo před sebou jsem spatřil postavy v černých uniformách za narychlo zbudovanou barikádou z převrácených stolů, kartoték a skříní. Zvláštní však bylo, že byli na stejné straně barikády jako my, ne na druhé, jak se dalo čekat.

Monday, August 06, 2007

"To mi připomíná, že budeš vyznamenán jako lodní nemotora. Na celé lodi nedošlo k úrazu pro takovou nepozornost..."
"Já to věděl! Tohohle se už jakživ nezbavím."
"Jen počkej, až na tebe přijde Spock." Kapitán se zasmál, když viděl, jak McCoy vadne. Vulkánec dovede být docela sžíravý, když se mu dá příležitost. Kirk pečlivě zabalil starožitnou zbraň a balíček si odnášel pod paží. "Až s tím budeš hotov, zastav se u mne v kabině."
"Můžeš čekat, že přijdu tak za měsíc," zavzdychal McCoy, když Kirk opouštěl kancelář.
Pár sekund na to se otevřely dveře a vstoupila Christine Chapelová. V rukou nesla ještě další záznamy. Nevšímala si varovného vrčení a McCoyovi podrobně popisovala, co na které disketě je, dříve než je přidala na hromadu. "Denní rozpisy služeb. Souhrn chirurgických operací. Přehled ambulantních pacientů. Zpráva o pacientech na intenzivní péči..."
"A to se tím Cortejo vůbec nezabýval?" vykřikl McCoy, když se ta hromada začala povážlivě naklánět.

Saturday, August 04, 2007

"Já to jen tak oťukávám," Kirk odstranil poslední vrstvu obalu. Podíval se na obsah balíčku. "Kostro!"
Doktor se zeširoka ušklíbl nad přítelovou reakcí. "Chtěl jsem ti to dát dřív, ale to víš, jedno přes druhé..."
Kirk vytáhl na světlo tyrellský nůž a s radostí si prohlížel, jak se na čepel modrozeleně leskne. "Ty ses pro něj vrátil!" Náhlý nápad ho znovu obrátil k doktorovi. "Kolik jsi musel zaplatit?"
"Do toho ti nic není," řekl pevně McCoy. A hned dodal: "Já si ten rozdíl vyrovnám se Spockem."
Nůž se otočil ve vzduchu, na okamžik tam zůstal a potom padl dolů. Rukojeť s bezpečným plácnutím přistála v Kirkově dlani. "Jen se mi nepořež;" bručel McCoy, který už uvažoval o tom, kolik práce ještě musí vykonat. "Mám i tak práce nad hlavu."

Thursday, August 02, 2007

"Kostro..."
"No, Jime," odpověděl roztržitě McCoy, který zkoumal příliš dlouhý seznam požadavků, ležící na jeho počítači. Vedle bylo na hromádce úděsné množství záznamů lékařských hlášení. Úřadující šéflékař Cortejo projevoval jen malý zájem o všednější povinnosti doprovázející jeho dočasné jmenování do vyšší funkce.
"Už jsi někdy uvažoval o tom, že odejdeš ze služby?" zeptal se Kirk s nucenou nedbalostí a prohlížel si přitom obal zásilky, na které bylo nadepsáno jeho jméno.
Zděšený McCoy zvedl hlavu od terminálu počítače. "Nemá to snad být nepříliš taktní náznak, že by tvůj šéflékař měl jít do penze?"
"Ne, to vůbec ne." Kirkovy prsty zlomily pečeť a začaly stahovat z balíčku papír. "Jen jsem si myslel, že by se ti třeba víc líbilo otevřít si doma soukromou ordinaci, na malém městě..."
"Ale já mám přeci ordinaci tady, Jime," řekl McCoy se záhadným úsměvem. "U posádky téhle kosmické lodi. Kromě toho jsem chirurg - a to zatraceně dobrý - a někde v zapadákově bych asi moc příležitostí dělat chirurgii neměl. Nemluvě už o tom, že tu používám lepší vědecké laboratoře, než bych našel někde v Georgii."

Wednesday, August 01, 2007

"Tak tys tu operaci dokončoval," řekl tiše Kirk.
"Ale proč vlastně operoval Cortejo?" Chtěl vědět McCoy a zase se tvářil tak poplašeně. "Je to snad dobrý chirurg, ale s Vulkánci přece nemá tolik zkušeností, aby mohl zvládnout tak složitou operaci. Takovouhle se přece nezačíná."
Lékař vrtěl hlavou, jako by chtěl ze sebe setřást matoucí mlhu. "Já si dokonce nevzpomínám ani na to, jak jsem vešel na sál..." McCoy náhle vypadal naprosto zděšeně. "Jime, řekni, přece jsem nešel operovat ožralý? To by se nedalo ničím omluvit, ani..." Naráz se zarazil. "Ničím," opakoval smutným hlasem.
"Žádné strachy, Kostro," Kirk s rozkoší vyslovoval jeho přezdívku. "Tys vůbec nebyl opilý, jen jsi prostě chodil ve spaní." Usmíval se tomu, že to McCoy nechápe. "A nad skleničkou Červené novy ti povím všechny podrobnosti. Můžeme se napít na Spockovo zdraví."
A na památku jednoho civilisty, Leonarda McCoye, který při plnění povinností přišel o život.