Ptakoještěři měli „chytrá křídla“

Ptakoještěři pterosauři - nebyli zřejmě žádnými těžkopádně létajícími tvory dávné minulosti, nýbrž skvělými plachtaři, jejichž kontrolu letu by jim mohli závidět i moderní ptáci. Potvrzují to i nedávné analýzy mozků těchto pravěkých létajících plazů, které provedli američtí paleontologové.
Ptakoještěři ovládali oblohu mnohem dříve, než se objevili první ptáci, byli prvními obratlovci, kteří se vznesli do vzduchu. Před nimi létal jen hmyz. I když druhohorní pterosauři nakonec vyhynuli, slouží zároveň jako důkaz evolučního vývoje - vyvíjeli se zhruba 140 milionů let, tedy přibližně stejně dlouho jako dnešní ptáci. Někteří ptakoještěři byli drobní jako vrabec, jiní - ti největší - dosahovali rozpětím křídel velikosti bombardéru, dvanácti či patnácti metrů.

„Anioły i ptaki”

Ostatni papieros zgasł dziś w popielniczce
Na ścianie żadnej twarzy już nie ma
Ona siedzi w kącie sama
Za oknem opadł już zmrok
Wszystkie duchy idą spać
Złość już nie szkodzi teraz nikomu

Żal i smutek gryzą ludzkie myśli
Zasłaniają ciągle twarz nie pomagając nikomu
Dlaczego nic cię już nie śmieszy
Dlaczego nic nie daje ci sił
Po co bronisz się tak przed tym
Przecież i tak stać się musi

Narysuj na szybie znów swą twarz
Obnaż mi swoje myśli
Pokaż mi teraz całą siebie
Nie udawaj że nic nie rozumiesz
Nie próbuj okłamywać już dłużej mnie.

Czemu nie mówisz mi już nic
Mimo że co dzień mijamy się
Życie znów spłatało nam zło
Nasze chęci odleciały jak ptaki
Ich pióra spadły na moją twarz

Jak bardzo chciał bym
Tak bardzo chciałbym
By to były Anioły

Wzbijające się wśród chmur
By obłoki dotykały mych dłoni
By wiatr rozwiał twoje włosy
By twoje dłonie dotykały moich ust

Już nie słyszę skrzydeł trzepotu
Już nie czuje życia chwil
Spraw by moje ciało żyło
By znów chciało ŻYĆ!

Paninka

na něj šokovaně hledí a už uvažuje o tom že ho pujde druhý den vrátit. Raději tedy přikryje klec rouškou aby byl papoušek potichu. Když přijdou dcerušky ze školy, hned se nahrnuli ke kleci aby se podívaly na papouška. Sundají roušku, papoušek si je přeměří pohledem a prohlásí: "Áááá, nové kurrrvy."
Dcerušky jsou v šoku, pláčí a chtějí aby ho maminka vrátila hned do obchodu. Odpoledne se z práce vrací manžel a už ode dveří sladkým hlasem volá: "Tak co, miláčku, koupila jsi toho papouška?? " "No, koupila, ale on je ...." Manžel už je ale u klece a sundává roušku. Papoušek se na něj letmo podíva a křičí: " Ááááá, starrrrý známý !!" :)))

Tentokrát o papouškovi

Přišlo mejlem
Přijde paní do Zverimexu a že by ráda mluvícího papouška. Prodavač samá ochota hned nabízí: "Ano, milostpaní, samozřejmě mluvící papoušky máme. Kupříkladu tento krasavec mluvi plynně německy, anglicky, španělsky, samozřejmě i česky a stojí pouhých 60 000,- Kč." " Ach, tolik?? A nějakého levnejšího byste neměli?? " "Ale samozřejmě tento modrý papoušek mluví anglicky, německy a česky a je za pouhých 28 000,-." "No víte, i to je dost peněz nějakého který by mluvil jenom česky nemáte?? " "No, pak tedy uz jedině tenhle zelený papoušek, včera nám ho donesl jeden člověk ani nevím odkud .... ten je za 5 000,-." "A umí mluvit??" "Ale samozřejmě, jenom, jenom je trošku sprostý."
"To nevadí jen mi ho zabalte."
Paní si donese papouška domů, těší se jak bude hezky mluvit. Doma z klece sundá roušku, papoušek se hezky rozhledne kolem, prohledne si paninku zkoumavým pohledem, načepýří se a světácky prohlásí: " Áááá, nová borrrdelmamááá."

UHELNÍČEK

V jehličnatých lesích, hlavně ve smrčinách, najdeme
tento droboučký druh sýkorek, o mnoho menší než vrabec.
V týlu a na tváři je uhelníček bílý a také břicho má bělavé.
Uhelníček se mu říká pro uhlově černou barvu na temeni
hlavy.
S nesmírnou čilostí se pohybuje vysoko v korunách a ne-
ustále píská. Sbírá na stromech hmyz. Na podzim vybírá
semena ze šišekjehličnatých stromů. Přitom provádí hotovou
akrobacii i na nejtenčích větvičkách, podobně jako čížek na
olších a břízách. Na jaře uhelníček zpívá : dyvidy, dyvidy! Hnízdo má v dí-
rách na stromech i na zemi, dokonce i v myších dírách.
Mláďata vylétají z hnízda dost pozdě a už hodně veliká, velká jako staří.
Je to stálý pták a na podzim se potuluje v hejnech nejrůz-
nějších druhů sýkorek. Nedělá rozdílu mezi nížinami a ho-
rami. V lesích je velmi užitečný, protože chrání stromy před
mnoha škůdci. .

PARUKÁŘKA.

Sýkorka parukářka je okrasou našich jehličnatých lesů.
Není o nic větší než uhelníček, bývá často v jeho blízkosti
a podobá se mu způsobem života. Svrchu je šedohnědá a
vespod bělavá. Nápadná je její chocholka, kterou při roz-
čilení nebo při úleku načepýří. Přitom se ozývá jasným hla-
sem : tyrrr - tyrrr. Zpěv má nenápadný.
Parukářka je náš stálý a potulný pták a na podzim a v zi-
mějejednou z nejhojnějších členek sýkorčích hejn. Za potu-
lek jen zřídka navštíví také listnaté lesy.
Hnízdo si zakládá v polodutinách, v opuštěných vever-
čích, sojčích a stračích hnízdech i v zavěšených budkách.
Parukářka denně spotřebuje spoustu lesního hmyzu, jeho
kukel, larev a vajíček. Prohledá všechny smrkové větve a
obratně vybírá ukryté škůdce. Má ráda i semena stromů.
Je velmi zvědavá. Slétne s koruny stromu a odněkud s níz-
ké větve si prohlíží houbaře.
Na zem si však sedne jen zřídka.

Vládce

1. Vládce v horoskopu sběru by měl být v souladu s planetární signaturou rostliny.
2. Vládce domu, který odpovídá účelu upotřebení rostliny, by měl být v souladu s tímto domem.
3. Vládce desátého domu bym měl být silný.
4. Retrográdní planety jsou považovány za škůdce.
5.Signifikátor záležitosti, pro niž bude rostlina upotřebena, by měl být vzdálen více než 17 stupňů od Slunce.
6. Slunce, Luna a ascendent by měly v horoskopu svírat harmonické úhly.
7. Při sběru rostliny určené pro léčení má být planetární signatura byliny shodná s vládcem horoskopu pacienta.
8. Je třeba věnovat pozornost aspektům Luny, lunární fázi a znamení, ve kterém se Luna nachází.

zluva

Není však tak dobrý tesař
jako strakapúd a používá starých děr strakapúdů a datlů.
Hnízdo, kteréje dost hluboké, mívá vysoko ve kmeni. V do-
bě hnízdění někdy prudce bubnuje zobákem do suchého
dřeva a působí tím drnčivý zvuk. Když spatří člověka, scho-
vá se za strom a jen hlavou vykukuje, jako by si hrála na
schovávanou. Jestliže ji vyplašíme, odlétá v obloucích a hla-
sitě volá : gly, gly, gly. . .
Požírá různý hmyz, ale hlavně mravence. Proto často se-
dává na zemi. V zimě se dobývá do mraveniště a vyhrabává
v něm zobákem díry, až tam celá zaleze. Pochoutkou jsou
pro ni i olejnatá semena.

ŽLUNA ZELENÁ.

Nesmíme si ji splést se žluvou, se kterou má podobné jméno. Je velká asi jako holub, celkově zelená, nahoře na hlavě červená. Má nápadně dlouhý a silný zobák, kterého
užívá jako dláta. Dlabe jím do stromů. Zpod kůry nebo ze ztrouchnivělého dřeva si vytlouká hmyz,jeho vajíčka, larvy a kukly. Má drápy přizpůsobené ke šplhání po kůře a rýdovací pera ocasu tuhá a zašpičatělá, aby se o ně mohla opírat. Usazuje se ve smíšených a v listnatých lesích, v parcích, ve starých sadech i v alejích.

Odvážný lovec masojídek

je postrachem ostatních ptáků protože jim plení hnízda. Tyto příležitostné škody však vynahradí tím, že hubí chrousty a jiný hmyz. Je jenom o něco větší než vrabec. Svrchu je rezavý, hlavu má šedou s černým pruhem přes oko, vespod je narůžovělý. Silným zahnutým zobákem připomíná dravce. Sedá na suché větvi nebo drátě a kroutí ocasem se straňy na stranu. Zpívá cvrkavě i vrzavě a mistrně umí napodobit hlasy jiných ptáků.
Hnízdo si zakládá v houštinách na pokraji lesů, v trnkách v šípkových růžích, v hlohu i v jiných keřích. Je dost velké spletené ze stébel rostlin, hlavně z pýru. Ťuhýk obecný
k nám přilétá koncem dubna nebo začátkem května. V druhé půli srpna a v září táhne do tropické Afriky.

ŤUHÝK OBECNÝ.

Lid říká tomuto ptáku masojídek, protože má i dravčí sklony. Ťuhýk loví na pokraji polí a luk. Rozhlíží se s vysokého místa, a když uvidí brouka nebo kobylku, prudce se snese na kořist. Hmyz lapá někdy i v letu. Chytá také myši ještěrky, drobné žabky a ptáky. Nabodává si brouky nebo i myšku na ostny trnky, na větvičky a na ostnatý drát a dělá
si z nich zásoby.

PARUKÁŘKA. .

Sýkorka parukářka je okrasou našich jehličnatých lesů.
Není o nic větší než uhelníček, bývá často v jeho blízkosti
a podobá se mu způsobem života. Svrchu je šedohnědá a
vespod bělavá. Nápadná je její chocholka, kterou při roz-
čilení nebo při úleku načepýří. Přitom se ozývá jasným hla-
sem : tyrrr - tyrrr. Zpěv má nenápadný.
Parukářka je náš stálý a potulný pták a na podzim a v zi-
mějejednou z nejhojnějších členek sýkorčích hejn. Za potu-
lek jen zřídka navštíví také listnaté lesy.
Hnízdo si zakládá v polodutinách, v opuštěných vever-
čích, sojčích a stračích hnízdech i v zavěšených budkách.
Parukářka denně spotřebuje spoustu lesního hmyzu, jeho
kukel, larev a vajíček. Prohledá všechny smrkové větve a
obratně vybírá ukryté škůdce. Má ráda i semena stromů.
Je velmi zvědavá. Slétne s koruny stromu a odněkud s níz-
ké větve si prohlíží houbaře.
Na zem si však sedne jen zřídka.

Někteří

čížkové však odcestují až do Italie, leckdy spo.
lečně se svými severskými příbuznými čečetkami.
Živí se hmyzem a semeny stromů a rostlin. Hejna čížků
p ' vybírají na břízách a olších semena ze šištiček. Jako stehlík
je i čížek dovedný akrobat. Pohybuje se na nejtenčích kon.
cích větviček se šištičkami a visí přitom třebas hlavou dolů.
Získá si nás svou dovádivostí a svým švitořivým zpěvem.
Lidé ho bohužel pro jeho čilost, veselost i pro příjemný zpěv
chytají a chovají v kleci.

ČÍŽEK

Je ještě o něco drobnější než stehlík a žlutozelený. Samec má černou čepičku. Žije hlavně v pohorských jehličnatých lesích. Čížkovo hnízdo je dobře ukryto v koruně vysokého smrku. Ve starých dobách je lidé nemohli nalézt a vznikla pověra, že si tam ptáček zanáší drahý kamínek a tím že se hnízdo stává neviditelným. To byla ovšem jen pověra, ale dokazuje, jak pečlivě umí čížek své hnízdo ukrýt. V letu dvouslabičně hvízdá ve vysokých tónech. Na pod. zim se toulá ve velikých hejnech po kraji a zalétá i do nížin.O dalších hezcích ptácích zde: kanarki

Červenka

je velka .ako vrabec. Svrchu je šedohnědá a má
oranžové žluté hrdlo. Usazuje se v lesích listnatých i jehlič.
natých. Bývá též v zahradách a v parcích, jestliže je tam dost
křoví. Ve spadlém listí a jehličí si hledá hmyz a jiné drobné
živočichy.
Přilétá k nám v březnu. V září a v říjnu táhne do jižní
Evropy. Některé červenky u nás zůstávají dlouho do zimy
a živí se bobulemi. Semena těchto bobulí si zachovávají
klíčivost i po strávení. Červenkaje roznáší po kraji a tím při.
spívá k rozšíření rostlin. Ozývá se jednotvárně: cik - cik.
V nebezpečí vydává jasný kovový hvizd.

ČERVENKA

Její smutný, tesklivý zpěv patří k večerním náladám v lese. Červenka sedí na nejvyšší větvi stromu a zpívá dlouho do tmy. Písničku začíná nesměle a končí ji jasnými trylky.
Jako modrák žije v křoviskách a ponejvíce běhá po zemi. Pohybuje se v místech málo osvětlených. Proto má nápadně velké oči. Je důvěřivá a zvědavě si přijde v lese prohlédnout houbaře. Skáče po zemi na vztyčených nožkách a na rozdil od jiných ptáků má postavičku vzpřímenou. Při poskakování poněkud spouští krátká křidélka.

I.Ta

jařc předvádí sameček vzdušné reje, přemety a od.
né obraty. Čejky mají za hnízdo hromádku stébel a listí v I
lém důlku na zemi. Všechna vejce jsou obrácena úzk
koncem do středu. Když se člověk přiblíži k hnízdu s n
d'mi staři mu léta'í kolem hlav a okřiku.í. Če'k
y , J y p J J yJ
družní ptáci a hned po vychování mladých létají v hejn
po polích. Mají naříkavý hlas: kuvít - kuvít, kní-
kní - i. Podle toho jim venkované říkají knihy nebo 1
ho
ry.

ČEJKA

Tento bahenní pták má nejraději mokré louky v ohbí a u rybníků. Při výlovech rybníků na podzim se obje.veliká hejna čejek. Jsou to obratní běžci i letci. Čejka ddrobné, cupitavé, ale rychlé krůčky. Popoběhne, zastaví ukloní se a běží dál. Sezobává žížaly a vodní hmyz, slimákobylky, brouky a jejich Iarvy. Přilétá se skřivany už v únoru nebo březnu. V záiv říjnu táhne do jižní Evropy a do severní Afriky. Čejka je asi tak veliká jako menší holub. Převládá učeniá a bílá barva, na jaře s kovovým leskem. Chocho
mívá většinou složenóu a jen něl.dy ji .zvedá. Má dlo.nohy, protože béhá i na okraji vod.

Poté

se dají oba do práce. Zakládají v ptačí řiš město. Zatím se lidé dověděli, jak době bude v novém městě, přicházejí a chtějí býti také bydlet v novém městě. Peithetairos je zahání. Stavba je dokončena a Peithetairos oznamuje poselkyni bohů Iridě, že je už konec vládě bohů olympských. Hrozí jim, že na ně pošle orly, jestliže bohové ještě budou lidi obtěžovati. Mezi lidmi nastane veliké hnutí, kdekdo by chtěl do ptačí říše. Bohové vyšlou prostředníky, aby vyjednávali o smír mezi říší ptačí a bohy. Zeus postoupí ptákům žezlo a Peithetairovi dá za manželku Basileu, svou to moc královskou. Komedie končí slavnostním průvodem a zásnubní písní.

pták

On jako pták prý jistě zná takoové město, kde by byli zváni jenom na hostiny, nebo aby takové město ve vzduchu vystavěl. Dudek přijímá s radostí tento nápad a svolává všechno ptactvo. Když ptactvo zví, že dudek jednal s lidmi, rozhněvají se na dudka, že je oklamal, a hrozí, že příště lidi roztrhají. Dojde však k příměří. Peithetairos dokazuje ptákům, že byli kdysi králi, že jim náleží vláda na zemí i ovzduším, a chtějí-li dojíti zase bývalé slávy a moci, ať prý vystaví veliké město. Pak prý bohové musí ptákům odevzdati svou moc a lidé budou muset ctíti místo bohů ptáky. Ptáci přijímají tyto návrhy a zároveň oba muže mezi sebe. Oběma narostou křídla.

Ptáci-Aristofanes

Athénští občané Peithertairos a Euelpides se ubírají do oblačné říše ptáků, kde doufají, že najdou klid. Na zemi pro stálé soudy byl jim život už nesnesitelný. Jdou za Tereem, manželem Athéňanky Prokny, jenž je nyní v podobě dudka vládcem ptáků. Dudek přijde na jeviště sice v lidské podobě, ale se zobákem a s chocholem na hlavě. Na jeho dotaz mu oba praví, že hledají město, kde prý by měli od daní a od úřadů pokoj.

Vtom je matka

probudí ze spánku do života. Děti blouznivě vypravují o svých snech, takže se matka až poleká, nejsou-li choré. Zatím však přichází opět sousedka Berlingot a prosí znovu Tyltyla o sivou hrdličku pro svou nemocnou vnučku. Tyltyl ji ochotně dává. A stane se div: děti vidí kolem sebe všechno zkrásněné, sivá hrdlička je modrá a nemocná dívka má podobu Světla. Ale v okamžiku, kdy jí chce Tyltyl ukázat, jak hrdlička zobá, pták unikne a odletí. Dívenka, kterou pohled na modrého ptáka uzdravil, naříká bolestně a Tyltyl slibuje, že se pokusí jej chytit. Tou nadějí se utěšují ve své touze po pohádkovém štěstí modrého ptáka.

V paláci

Noci nachytají hodně modrých ptáků, ale když je přinesou k Světlu, jsou ptáci mrtví – není štěstí ve snění. Hledají dále v přírodě v oživlých lesích, při čemž jim Kočka strojů úklady – ani tam ho nenaleznou. A tak přicházejí až do říše budoucna, mezi děti ještě nenarozené. Tam chytí modrého ptáka, ale ten jim zrůžoví, když se s ním vrátí. Vracejí se tedy s prázdnýma rukama a loučí se se svými průvodci, kteří odcházejí do říše mlčení.