Vaše doporučení

"schvaluji, doktorko Dysonová," řekl kapitán a obrátil se na svého šéflékaře. "Pane McCoy, tímto vás zprošťuji všech povinností vyplývajících z vaší funkce šéflékaře USS Enterprise." Kirkovi se slova zadrhla v hrdle, ale doktor je poslouchal skoro netečně. "Můžete se pokládat za příslušníka posádky mimo službu až do doby, kdy doktorka Dysonová a doktor Cortejo potvrdí, že jste schopen znovu vykonávat svou funkci."
"Nebo do té doby, než se dostaneme na jednu z těch kosmických základen, z níž mě dáte dopravit zpátky na Zemi." řekl pevně McCoy.
Kirk na znamení souhlasu krátce přikývl. Bez dalšího slova pak opustil lodní nemocnici.
"Uvědomuju si, že je to pro vás obtížné období," znovu se ujala slova doktorka Dysonová, když s McCoyem osaměla.

" to by snad stačilo," Kirk bezmyšlenkovitě vyjel na svého šéflékaře.
McCoy schlípl, jako by dostal políček. "Promiňte, pane kapitáne." A v těch slovech byla veškerá uctivost i chladný odstup cizího člověka. "Nejsem zvyklý jednat s vojenskými veliteli a podle vojenského protokolu."
"Kostro..." Ale to oslovení sem jaksi nepatřilo. Muž, kterého má před sebou, mu na to neřekne "krucinál, Jime", ale ani v Kirkově hlase nevycítí omluvný tón. "Chyba je na mé straně, pane doktore. Zapomínám na to, že mě ve skutečnosti neznáte."
"To nic, kapitáne," řekl na to McCoy a tvářil se zdvořile jako duševně zdravý člověk, který se snaží trochu povzbudit šílence. Dysonová upadla do nemilé mlčenlivosti a až poté se zase ozvala. "Mé oficiální doporučení je takové, že by se doktorovi McCoyovi měla poskytnout dovolená ze zdravotních důvodů do té doby, než budu moct konstatovat, že se mu zcela vrátila paměť."

Jde v zásadě o čas, o to, kdy se dostaneme na kosmickou základnu a kdy dojde k samovolnému uzdravení. Přes tuto epizodu záznamy o doktoru McCoyovi vykazují velmi vysoký práh u psychického stresu. Tento práh byl sice jaksi překročen, ale dá se střízlivě předpokládat, že jde jen o dočasný výkyv. Mozek se určitě zklidní, jakmile se uplatní přijatelný mechanismus, při němž se vyrovnává s danou situací."
"Neoficiální dovolená?" zažertoval McCoy. "Doufám, že to nebude přestupek, pro který by mě pohnali před vojenský soud."

McCoy

s námahou potlačoval rostoucí zlost. Začínalo ho už unavovat, že nechápe, co se kolem něho děje. "O čem to vy dva vlastně mluvíte?"
"O vulkánském splývání myšlenek."
"Oho," ohradil se, "pěkně děkuju, ale nechci. Raději bych si svou psychopatologii nechal pro sebe."
"Neexistuje nějaká terapie?" ptal se Kirk, "Dejme tomu psychiatrická poradna..."
"Rozbory přece nepotřebuji já," řekl McCoy. "Za daných okolností se cítím výborně. Pomoc potřebuje ten McCoy, který trpí stresem, a ten se chystá k obědu."
Dysonová přehlédla jeho frivolní přístup. "Už bylo dosaženo jistého úspěchu s užitím hypnózy a narkoanalýzy, konkrétně amylobarbitanu sodného. Pro mne jako bioneuroložku je to však poněkud vzdálený postup. Ironií osudu je doktor McCoy pravděpodobně jediný lékař na palubě, který by měl pro takovéto léčení kvalifikaci. Tak specializovanou terapii potřebují posádky kosmických lodí jen málokdy.

Kirk

o jejích slovech přemýšlel. "Ale to znamená, že paměť není poškozená a že se dá vrátit."
"Ano, to je ta dobrá zpráva."
"Ale špatná zpráva," vmísil se do hovoru McCoy, "říká, že dosud nemůžeme předpovědět, kdy k tomu dojde, a jestli vůbec k tomu dojde."
Kirk zaplašil další myšlenku a znovu uvažoval. Zdálo se, že McCoy je schopen objektivně debatovat o té věci. Znovu se ozval: "A co kdyby Spock..."
"To by bylo velmi nebezpečné." Dysonová ihned pochopila, oč jde. "Určitě pro pana doktora McCoye, ale snad i pro pana Spocka. Je-li skutečně problém v oblasti psychologické, setká se manipulace s velmi silným odporem. V mysli jsou úžasné obranné síly, které ji chrání před bolestí. Amnézie je reakcí na nesnesitelný stres. Když se zbavíte paměti, stres zmizí. Pokud se však paměť obnoví dříve, než se s ní mysl stačí vyrovnat, mohou nastat katastrofální důsledky."

Dysonová,

" souhlasíte s touto diagnózou?" Koneckonců McCoy není v takovém stavu, aby mohl být konečnou lékařskou autoritou.
Přisvědčila. "Z těchto údajů vyplývá tento závěr jako nejpravděpodobnější. Postraumatická amnézie se výrazně projevuje při úrazech neotevřené hlavy, ale obvykle bychom na měřitelné úrovni spojovali jeho retrográdní amnézii s podstatným poškozením mozku. Výsledky testů ovšem odpovídají jen velmi slabému otřesu, po němž se projevuje drobné omezení pohybové koordinace a slovního vybavování. Tyto symptomy by měly za pár, dní zmizet."
Udělala odmlku. "Předpokládala jsem, že tomu tak bude, po prvním vyšetřeni, ale dokud jsem neviděla tyto údaje, nemohla jsem to tvrdit s jistotou."

"Velmi zajímavé,"

McCoyův pohled se setkal s očima neuroložky. "Nejsem přece blázen, doktorko Dysonová." Zdálo se, že bude mluvit dál, ale po letmém pohledu na kapitána se odmlčel.
Nedůvěřuje mi, s údivem si uvědomil kapitán. "Všechno, co se týká mé posádky, se týká také mne," energicky konstatoval. "A vy jste můj šéflékař. A budete muset věřit mému slovu, když vám řeknu, že jsme náhodou také přátelé."
"Dobrá, kapitáne," řekl McCoy. "Potom byste měl vědět, že váš šéflékař je mentálně nezpůsobilý. Žádné doklady nenasvědčují tomu, že by mozek utrpěl fyzické poškození. Klinicky se tu však rýsuje hysterický útěk, který je svou povahou psychologický." Trpce se ušklíbl. "Laicky řečeno, jsem cvok."

"Doktor Cortejo."
V této nepřikrášlené poznámce Kirkovy uši rozeznaly jasné citové zaujetí. Tak přece jen Spock nevydrží všechno. "Ano, souhlasím. A také bych rád, aby se McCoy zase pustil do práce."
Spock pohybem víček naznačil výčitku, ale slovy Kirkově výkladu neodporoval. "Vypracovala doktorka Dysonová prognózu?" Bylo to poprvé, kdy se Spock přímo zajímal o McCoyův zdravotní stav.
"Čekala, až dostane definitivní výsledky neurologických testů," odpověděl Kirk. Každý, kdo nezná složité zákruty polovulkánské povahy; by mohl chápat jeho mlčení jako projev lhostejnosti, ale Kirk věděl, že spíše pravý opak je pravdou. Měl o něj takovou starost, že se ani neozýval. Vzpomněl si na to, jak si Spock potřísnil uniformu McCoyovou krví, a pocítil vůči prvnímu důstojníkovi bolestný soucit. "Teď půjdu do lodní nemocnice."
Jakmile vešel do laboratoře lékařského výzkumu, začal Kirk jasně vyciťovat, jaké tam vládne napětí. McCoy a doktorka Dysonová si ani nepovšimli, že přišel. Soustřeďovali se na údaje, které se před nimi vynořovaly na displeji počítače. Kirkovi nic neříkaly, ale pro oba lékaře měly nepochybně význam.

"Dvanáct celých šest,"

opravil ho pedantský první důstojník. Netrpělivost rozhodně nepatřila k chybám, k nimž by se přiznával.
"Teď budete mít čas na spaní," řekl Kirk.
Spock se nedal tak lehce zlákat k tomu, aby se přihlásil k lidskému údělu. Zareagoval na poznámku a popíchl kapitána. "Vaše stimulující injekce se vstřebá během následující čtvrthodinky. Dříve než vám poklesne výkonnost. Měl byste se vyvázat ze služebních povinností."
"Jak tohle může někdo říct?" kysele poznamenal Kirk, když první důstojník přistoupil k němu do sousedství velitelského křesla. "I kdybych už spal jako kus dřeva, mohl bych při této rychlosti velet." Náležitě převzal podanou pilulku. "A kdo bude kontrolovat vaši výkonnost?"

Jen dodržujte

" vzdálenost při těch svých divokých kouscích, Sulu. Neviděl bych rád, kdybyste mi při těch svých vývrtkách prorazil trup."
"Jistě, pane. Falchion konec." Po dokončení obratu zamával křídlem, jako by se loučil.
Na obrazovku se vrátilo hvězdné panorama, které měli před sebou. Orientační body vyrovnaně svítily, neboť teď je nenarušovaly otřesy, jež provázejí nadsvětelnou rychlost. Kirk si prohlížel rozestavení hvězdných objektů. Jejich postavení se znenáhla bude měnit v průběhu příštích... dvanácti dnů?"

Falchion

" na cestě, kapitáne," hlásil směle Sulu. Za několik sekund působila jeho slova ještě závažněji, když se křižník tempem vyrovnal Enterprise a plul stejnou rychlostí. Sulu zanechal formalit a zahlaholil: " Učíme se rychle. Co nevidět tenhle pekáč pořádně roztočím." Válečná loď se líně stočila po bok Enterprise. Poručík ovládl opravdu působivé odvážné manévry. Tato jeho vlastnost již víckrát v minulosti zachránila Enterprise před havárií.

Poručík Uhura

naladila frekvenci úzkého pásma, určenou pro styk s křižníkem.
"Poručík Sulu kapitánu Kirkovi. Falchion je připraven spustit raketový pohon. Kurs padesát dvě celé sedm. Očekáváme vaše rozkazy."
"Veliteli Sulu, slyším." Kirk opětoval mladíkovy formality, neboť si vzpomínal na to, jak byl sám nervózní, když jako nižší důstojník plnil velmi odpovědné úkoly. "Můžete to spustit."
Na hlavní obrazovce se zableskla klingonská loď. Měla poďobanou přední vystouplou část trupu a na jejich kovových křídlech bylo vidět černé šrámy. Nicméně to vše nijak nepotlačilo ladné linie její konstrukce. Křižník zůstal pár sekund na místě, pak se jeho obrysy krátce otřásly a celé plavidlo se trhavými pohyby, způsobenými výkyvy rychlosti, vydalo vpřed.

"Kupředu, plný raketový pohon!" Po této závěrečné pobídce Enterprise dosáhla maximální možné rychlosti. Kirk si polekaně prohlížel, jak mu obrazovkou procházejí majestátní řady hvězd. Loď se mezi nimi sunula vpřed.
Jako prognostik bez nervů Spock konstatoval: "Touto rychlostí se dostaneme na Wagnerovu stanici za dvanáct celých šest dní."
Kirkovi nebyla tato deprimující skutečnost neznámá. Již před tím slyšel ten odhad. Teprve nyní však doceňoval, co to znamená. Cesta, která byla nadsvětelnou rychlostí záležitostí několika hodin, se nyní protahovala celé týdny. Tím se jim ponižujícím způsobem připomínala rozlehlost vesmíru. A těch ponížení si Kirk v posledních několika dnech užil víc než dost. "Uhuro, zavolejte Falchion."

D"Kurs padesát tři celé šest," ozval se tentokrát navigátor. Souhra mužů na můstku se rozběhla ve vyjetých kolejích.
"Pane Scotte," zavolal Kirk na šéfinženýra. "Zvládneme plnou rychlost?"
"Jistě, kapitáne. To tedy jo." I v interkomu bylo znát, že Scotty je spokojen. "I když je holka tak potlučená, pořád pěkně drží pohromadě." Tímhle laskavým tónem by mohl hovořit o dospívajícím děvčeti.

ESÁTÁ KAPITOLA

apitánův deník. Datum 5524.2:
Enterprise je dosud vážné poškozena, ale díky raketovému pohonu míříme k Wagnerově obchodní stanici. Naše zbraně mají, poloviční energii, štíty máme zničené. Možná že nás bude doprovázet klingonský křižník.
Kirk se opřel ve svém velitelském křesle. Všechno kolem něho na můstku příjemně působilo jako dobře fungující soukolí. Na všech místech se pracovalo, světla kontrolek blikala s potěšitelnou pravidelností a přístroje hučely písničky, které vhodně doprovázely plnění povinností. "Kupředu, druhá nadsvětelná."
"Pane?" nervózně se ozval kormidelník.
Kapitán vzdychl. Nezamýšlel vyslovit nahlas to, co zůstávalo zbožným přáním."Pane Leslie, raketový pohon, jedna čtvrtina."
"Ano kapitáne." Kormidelník vyloudil na rtech chápavý úsměv. Nebyl totiž v myšlenkách daleko od kapitánových. Trochu rozechvěle spustil systém zážehu raketových motorů Enterprise. Kosmická loď se začala pomalu pohybovat a hladce vyrazila vpřed do kosmického prostoru.
Kirk zčásti počítal s tím, že se kov bude otřásat a drnčet. Vypustil zadržený dech a oddechl si. "Zvýšit na jednu polovinu."
"Polovina, provedeno."

Kirk se uchichtl.

"Vy často dáváte najevo, že jste v jádru venkovský doktor."
Při těchto slovech McCoy ztuhl. "Ano, kapitáne. Zdá se, že vinou sňatku a rozvodu mé ideály vzaly za své. Jakživ jsem si příliš nepotrpěl na takové ty všemocné experty s technikou, jakou jsou chirurgové. Snil jsem o tom, že se stanu rodinným lékařem někde na malém městě, kde dobrý doktor jaksi náleží k pacientovu životu. Nikdy mě nenapadlo, že ty plány nebudu , s to splnit."
"Vyhlídky člověka mohou změnit zkušenosti a čas." Kirk cítil, že hledá výrazy, aby ospravedlnil činy svého přítele. "A toho, že jste se rozhodl jít do služby Flotile, jste nikdy nelitoval."
"No, teď toho lituju, kapitáne Kirku." Chabě skrývaný vztek způsobil, že McCoyovy modré oči ztmavly. "Chci se co nejdříve vrátit na Zemi."
Kirk se málem udusil při napití. "To přece já také, doktore, ale bohužel to není tak snadné. Tohle není plavba pro zábavu. Jsme na vojenské lodi, která stojí před bitvou. Uvědomuju si, že neznáte, jak to tady chodí, ale jistě jste si již povšiml toho, že právě provádíme opravy toho, co bylo v boji poškozeno."
McCoy zvolna přisvědčil. "Těch raněných v nemocnici. A všech lidí z posádky, kteří pobíhají po chodbách. Myslím, že jsem se příliš zabýval sám sebou, a tak jsem z toho nevyvodil zřejmé závěry." Místo zlosti se ho začala zmocňovat nejistota. "Byl ten útok vážný?"
" Krajně vážný. Máme zle poškozené ochranné štíty a značně sníženou energii pro phasery. Za pár hodin opravíme raketové motory, ale tažnou sílu plně obnovíme, teprve až se loď opraví v docích."Když viděl na McCoyově tváři, že mu nerozumí, Kirk přerušil výklad. Slova pro něj mnoho neznamenají. Jaký kritický odsudek či povzbudivá slova může poskytnout kapitánovi poškozené válečné lodi? Kirk tedy omezil svou odpověď na to nejhlavnější. "Ještě hezkou chvilku se domů nedostaneme."
"Kdo na nás zaútočil?" zeptal se McCoy s rostoucím úlekem. Kapitán mu začal odpovídat, ale záhy jen unaveně pokrčil rameny. "Je to složitá situace. A nemusíte si s ní dělat starosti. Dělat si starosti, to je přece moje práce."
V Kirkových slovech byla skryta únava. McCoy přimhouřil oči a položil otázku: "To na nás mohou zaútočit ještě jednou?"
"Pan Spock by řekl, že je to zjevná možnost." Kirk sledoval, jak se ve výrazu jeho přítele vystřídal zmatek, zlost a údiv.
"To bych tady mohl umřít!" protestoval McCoy.
"Ano, doktore," řekl pochmurně Kirk. "Umřít bychom tu mohli všichni."

"Ano, když jste se dal ke kosmické Flotile, bylo jí jen pár let, a tak ji na Centauru vychovávala vaše sestra Donna."
"Dcera. Ale to znamená, že se narodila v době, kdy jsem sídlil..." Doktor v duchu horečně počítal. "Jedenadvacet! Je jí skoro tolik let, kolik je mně... totiž kolik bylo mně..."
Kirk si k němu z boku přisedl. "Byli jsme už v této službě několik let, ale já vím, že před touto plavbou jste se s ní setkával co nejčastěji. Potom jste udržovali kontakt pomocí galaktických spojů. Jednou jste však žertem řekl, že Joanna teď dosáhla věku, kdy je ráda, že má tátu několik set světelných let od sebe."
"Když tedy mám dceru, jak je to s mou ženou? To přece obyčejně spolu souvisí, viďte?" McCoy pátravě,přejížděl po displeji. Jméno přečetl nahlas. "Jocelyn? Ale já tu ženu neznám." Měl co dělat, aby překonal vracející se závrať, která mu dělala potíže už předtím na kapitánském můstku. "Co se s ní stalo?"
"Rozvedli jste se." Kirk jaksi překonal neochotu hovořit o McCoyově manželství. "Netrvalo to dlouho... rozešli jste se... ve zlém."
"Doufám, že jsem se nijak sentimentálně nerozplýval. Povězte, kapitáne, vzdychal jsem a trápil jsem se pro ztracenou lásku?"
"Ne," řekl úsečně Kirk. "Nikdy jste se o tom nebavil."
"Tak aspoň to mě utěšuje." McCoy vypnul počítač. "Bez oslavování kosmické Flotily se klidně obejdu. Stejně mám zatím o čem přemýšlet."
"Kostro..." Kapitán se zarazil, když na McCoyově tváři zpozoroval udivený výraz. "Promiňte, zní vám to asi trochu divně. To byla přezdívka, kterou jsem vás označoval."
"Kostro jako Kostrořezníku?"

Kirk nabídl hostovi sklenku. "Je to nejlepší koňak na této straně od Rigelu." Bohužel jeho vlastní číše neobsahovala nic silnějšího než altairskou vodu. Kirk zvedl ruku a pronesl přípitek: "Na vaše zdraví, doktore."
McCoy opatrně usrkl olejovitou tekutinu. A potom znovu. "Tohle je zatracená neřest," vydechl, ale jeho neklid pití jen málo ovlivnilo. Přecházel podél nízkých polic v místnosti a prsty se dotýkal neznámých uměleckých děl. "Jste zcestovalý člověk. Při prohlídce těch drahocenností popošel až do ložnice. Tam však v zrcadle zahlédl svou podobu a rychle odvrátil oči. "Nejsem dosud na tu tvář zvyklý," omluvně řekl a šel do pracovny.
"Tvář to přece není zlá," peskoval ho Kirk.
"Pro starce není," McCoy odstavil skleničku s pitím a na Kirkově stole uchopil záznam. "Tak tohle jé úhrn mých dvacet pěti let. Mražených v kostkách. Přidejte trochu vody a postupujte rovnou do budoucnosti." Podezíravě se zadíval na terminál počítače. "Dobrá, tak už to raději neodkládejme. Jak to děláte s touhle mašinkou?"
Kirk vložil do počítače záznam, stiskl příslušná tlačítka a na displeji se objevila první stránka. "Osobní záznam Leonarda H. McCoye."
McCoy se uvelebil v židli u stolu. Poťukával prsty u klávesnice, pozoroval displej a přitom to vrčivě komentoval. "Ano, pěkně děkuji, já vím, kdy jsem se narodil a kde. Tady není nic překvapivého." Řádka za řádkou přinášela další údaje. Najednou udeřil do tlačítka stop.
"Nejbližší příbuzná Joanna McCoyová." Obočí se mu zmateně naježilo. "Kdo to sakra..."
"To je vaše dcera," skočil mu do otázky Kirk.
"Má dcera?" opakoval McCoy. "Já že mám dceru?"

"Už mnoho let." Kirkova odpověď jen zvýšila McCoyovo napětí. Kapitán se zase uchýlil k méně osobnímu tématu. "I když Enterprise je první loď, na které velím." Krátký popis výzkumné činnosti lodi udržoval McCoyovu pozornost, dokud se nedostali na palubu pro vyšší důstojníky.
V prvních minutách v kapitánově kabině se jako kdysi příjemně uvolnili. Kirk nalil pití a McCoy bloudil po kabině. Když se pak Kirk se skleničkami v rukou otočil, byla podobnost tatam. Najednou měl před sebou muže, který se trochu jinak choval a jednal. Energické a rychlé pohyby vytlačily uvolněnost a jistotu.

"Opravdu? Nikdy jsem ho ještě neokusil," řekl nevinně McCoy.
Kirk nahlas zařičel a zle vyplašil jednoho muže z posádky na chodbě. Než došli k turbovýtahu, vychechtal se už dost, a tak mohl zvolit cíl své cesty. "Inu, váš duch si na to třeba nevzpomíná, ale vsadil bych se, že vaše tělo ano. Váš krevní oběh se se saurským koňakem kamarádí už dávno."
McCoy přijal tohle škádlení dobromyslně. "Kolika neřestem jsem vlastně propadl?"
"Tahleta je z nich nejhorší, doktore. Přes veškeré mé pokusy vás kazit vedl jste vcelku mravný život."
"Jak dlouho mě už znáte, kapitáne?" otázal se McCoy. Zdánlivě nahodilá otázka měla v podtextu obavy.

"To se vám lehko řekne."

"Proto jsem také doktorka a vy pacient."
McCoy zavrčel, když mu snímala s hrudníku poslední disk. "Dejte si na něj dobrý pozor, kapitáne," poradila, dříve než se vzdálila, "patří lékařům."
"Začínám si připadat jako pokusný králík v laboratoři," mručel McCoy, když si přetahoval přes hlavu kabátek a zápasil s neznámým zapínáním. Na rukávech neměl velitelské proužky a tento detail trápil Kirka víc, než byl ochoten přiznat. "Je tu nějaké soukromé místo, kde bychom mohli pitvat můj život, kapitáne Kirku? Slibuji, že nebudu hysterčit ani upadat do záchvatů."
"Půjdeme do mé kabiny," navrhl Kirk a šel z nemocnice napřed. "Troška saurského koňaku by vám měla uklidnit nervy."

"A ten někdo jsem já," souhlasil Kirk a převzal záznam. Zavedla kapitána do malého přístěnku, kde McCoy právě absolvoval řadu zkoušek pohybové koordinace. Stál tam uprostřed, do pasu nahý. Hubené svaly se mu napínaly soustředěním. Hleděl na panel umístěný na scéně. Na povrchu kůže měl posázené ploché kovové disky, které zaznamenávaly jeho reakce, zdálo se, že Dysonová přesně posoudila jeho rozpoložení. Byl bdělý a napohled klidný, ačkoli musel řešit obtížný úkol chytat malé barevné skvrny, které se řinuly z testovacího přístroje před ním. Když vyletěla ta poslední, kterou netrefil, McCoy se ohlédl po divácích.
"Co teď, doktorko Dysonová, bludiště rébusů nebo snad radši skoky přes švihadlo?"
"Hodina dějepisu. Kapitán Kirk má záznamy a vy mu zodpovíte všechny otázky týkající se toho, co jste dělal v posledních dvaceti letech." Odstraňovala mu ze zad testovací disky. "Nesnažte se násilím se rozvzpomínat na události, které popisuje. Vzpomínky se vám spíše vrátí, když budete uvolněný."

A co jeho

"... zlobný temperament?" zeptal se Kirk. Znepokojovala ho charakteristika McCoyova odchodu z kapitánského můstku.
"Zlost je dobré znamení." Usmála se kapitánově pochybovačnému výrazu. "Zpožděný stres. Větší starosti by mi to dělalo, kdyby tu zprávu přijal klidně. Nyní je připraven absorbovat informace o své minulosti. Ve skutečnosti záleží na tom, aby se to dověděl brzy. Ta časová prodleva se mu nebude zdát skutečná, dokud se nedoví víc o těch chybějících letech." Z horní části přístroje vytáhla počítačový výpis. "Pan Spock vytáhl jeho osobní záznam. Byla bych raději, kdyby to četl s někým, kdo mu může doplnit osobní podrobnosti."

Neměl byste se mi moc vrtět,

" kapitáne," řekla a přiložila hrot injekční stříkačky k jeho paži.
V několika sekundách projel Kirkovými žilami žhavý oheň. Ustoupila omamující mlha, která se předtím do něho vkrádala. "Kolik je pravdy na tom, co říkal?"
"Obávám se, že jeho charakteristika byla dost přesná. Spiš než řádění šílence to však byl projev zlobného temperamentu. Pokud vám to dělá starosti, ověřte si to u doktorky Dysonové." Chapelová ukázala směrem k Lékařským záznamům.
Neuroložku Kirk našel soustředěnou a shrbenou nad terminálem počítače. Když se přiblížil, vypnula přístroj a začala se nerušeně zabývat stavem pacienta. "Pokud jde o rychlé fyzické uzdravení, výsledky, které jsme zatím získali, jsou velmi slibné. Konečnou prognózu však budu moci podat, až ukončíme celou sérii testů."