PATNÁCTÁ KAPITOLA

Kapitánův lodní deník. Datum 5539.4:
Enterprise má opět fungující ochranné štíty, po devítihodinové opravě. Udržujeme kurs k Wagnerově obchodní stanici a plujeme na raketový pohon sektorem, hemžícím se šílenými cizinci, kteří se všichni snaží zničit loď i mou posádku. A jestli nezjistím proč, může se jim to podařit.

Smrduté prostory pitevny byly doslova přeplněny. Úřední odborník na xenobiologii poručík Frazer zaujal autoritativní postavení v čele pitevního stolu. Jeho kolegové z výzkumu, Spock a Dysonová, mu stáli po boku. Na dolním konci stolu zůstal pozorovatel a laik Kirk. Všichni si prohlíželi postavu, ležela natažena mezi nimi. Drobná postava na pitevním stole měla zelenou barvu. Oči měla bleděrůžové a hlavu pokrývalo bílé chmýří vlasů.
"Nuže, je příbuzným Krkavcům," řekl opatrně Frazer, "ale dosud jsem nezjistil, jak je s nimi příbuzný."

Kirk se v úvahách vrátil k Enterprise. "Scotty, potřebuju co nejdříve štíty. Útočné čluny páté třídy nikdy neplují samy a já si nemohu dovolit setkání s jejich doprovodem bez ochrany."
"I když ty štíty opravíme do dvanácti hodin, velkej nápor beztak nevydrží," upozorňoval Scotty. "Už jsme prodělali dvě bitvy a měli jsme málo času dát se trochu dohromady. Při třetím útoku by nám mohli nadělat do lodi takový díry, že už bych je neslátal."
"Nepřichází v úvahu, abyste z téhle místnosti utíkal," řekl McCoy a rozhlédl se po přeplněných prostorách lodní nemocnice. Otočil se ke kapitánovi. "Kdo jsou vlastně ti cizinci?"
"To právě bych..." Kirk se náhle zarazil, když se z interkomu ozval Spockův hlas.
"Můstek volá kapitána Kirka."
Kapitán rychle přistoupil k přístroji u stěny. "Zde Kirk."
"Hlášení z hangárové paluby, kapitáne. Posádka raketoplánu identifikovala útočná plavidla jako Tennet pět. Z trosek bylo vyproštěno jedno tělo cizince." Krátká přestávka jen měla Kirka varovat, že přijde ještě jedna špatná zpráva.
"Zdá se, že náleží k jinému cizímu druhu."

"Jak dlouho to bude trvat, než se dokončí opravy?"
"Aspoň patnáct hodin, kapitáne. Tedy za předpokladu, že se mi dovolí, abych tady nemařil čas..." V této chvíli byla však Scottyho noha zcela odhalena. Šéfinženýrův nedbale elegantní přístup se nyní přenesl k péči o sebe, neboť zpozoroval, jak mu pod zakrváceným obvazem vyčnívá kost. "Tak, McCoyi, nač čekáte? To to trvá, než se pohnete! Člověk by vám tu mohl klidně pod rukama vykrvácet!"
"Dělám, jak nejrychleji umím," odvětil trpělivě lékař, zatímco sterilizátor přejížděl po ráně.
I Kirk cítil, že už se tak nesoustřeďuje na hlášení o škodách, jež požadoval na Scottym. "Kostro!"
"Ne, prosím, jsem Leonard McCoy," odpověděl doktor. "Sestra Chapelová mě určila do ošetřovatelské skupiny." Rychlými zručnými pohyby spojil rozevřené okraje rány, až z nich vytvořil jedinou zoubkovanou čáru. Zvedl hlavu a na šéfinženýrově tváři vyčetl jisté obavy. "Nemějte strach, pane. Od té doby, co jsem se naučil základnímu ošetřování, se na něm mnoho nezměnilo." McCoy namířil na Scottovu ránu paprsek přenosné regenerační jednotky.

Když Kirk přišel do lodní nemocnice, Scotty dosud spílal dvěma ošetřovatelům, kteří ho tam přinesli. "Proč jste mě sem dovlekli kvůli takovýmuhle škrábnutíčku! Mám tam fůru práce." Služební kombinézu měl rozříznutou od kolena až do poloviny stehna a okraje tkaniny byly zbarveny sytě růžově. Když kapitán vstoupil, Scott se pokusil povstat a přitom bránil McCoyovi, aby mu krvácející ránu ošetřoval.
"Pane Scotte, jen si hezky sedněte. Dokud od vás nedostanu hlášení, nikam nepůjdete," velitelsky promluvil Kirk a upoutal natolik Scottovu pozornost, že lékařské ošetření mohlo pokračovat.
"Kapitáne, přišli jsme o šest sekcí ochranných štítů a stejnej počet jich sotva drží. Jeden štít na zádi, kterej chrání přímo talíř, se nám úplně poručil pod Suluovou phaserovou palbou. Ten klingonskej paprsek měl takovou sílu, že se zavrtal do stěny trupu tak hluboko, že se zastavil jen malej kousek od raketovejch motorů." Potom se odmlčel, aby vypeskoval McCoye, který mu odstřihával tkaninu v okolí rány. "Dejte si přece pozor, chlape! Ničíte mi bezvadný šaty!"
"A už je trhlina zacelená?" zeptal se Kirk.
"Jistě, kapitáne, ale prožili jsme pár ošklivejch chvilek," přiznával Scott. Ostatně jeho zranění o tom svědčilo.

spock

Spock začal tichým hlasem diktovat hlášení z podpalubí. Uhura dostala zprávu z lodní nemocnice o deseti raněných a jednom mrtvém a potom dál zápasila se spojovými okruhy.
"... zatracený interkom... halo, kapitáne, tady Scott. Měli jsme tu na chvilku prolomený trup..." Potom zase ticho.
"...na palubách číslo sedm až deset došlo k drobnějším škodám," pokračoval Spock.
Potom se ozval jiný hlas. "Zde ošetřovatelka Dorfová, kapitáne. Pan Scott jde do lodní nemocnice." Do toho z pozadí zaznívaly chabé protesty, jež dávaly tušit, že tam šéfinženýr nejde zcela dobrovolně.
"Rozumím, strojovno. Setkáme se tam."
Kirk přešel k výpočetní stanici. "Kdo nás napadl? Krkavci nebo Klingoni?"
Spock se málem začal mračit. "Zatím to není známo. Za daných okolností bylo nemožné získat podrobné senzorové údaje."
Kapitán si zoufale a zhluboka povzdechl a potom se přiměl k mírnému úsměvu. "Pošlete raketoplán s posádkou, ať prozkoumá trosky těch člunů. Dodejme Frazerovi ještě pár těl, aby měl na čem pracovat." Vulkánec přikývl. Kirk se naposledy rozhlédl po můstku. "Přebíráte velení."

"Sulu!" zaječel.Kirk.
Uhura se již stačila vrátit k přístroji a umožnila kapitánovi spojení.
"Chci tyhlety piloty živé..." Jenomže při Kirkových slovech se již obě lodi proměnily v tříšť kusů kovu.
"Lituji, kapitáne, ale zničily se samy," odpověděl Sulu.
"Sakra." Kirk se obrátil na svého prvního důstojníka. "Pane Spocku?"
Vulkánec si překontroloval přístroje. "Senzory s krátkým dosahem nezachycují v bezprostředním okolí už žádná vesmírná plavidla." Nedávné selhání přístrojů v něm vzbudilo pochybnosti o přesnosti takto získávaných údajů. Proto s větší pozorností než jindy monitoroval příslušná data. "Senzory s dlouhým dosahem zachycují jakýsi stín... už je pryč. Ať už to bylo cokoli, vzdalujeme se od toho."
Kirk stoicky pokrčil rameny. "Dobrá práce, poručíku Sulu." Zvedl ruku a mávl jí před obličejem. Z můstku se tomu kouři nechtělo. "Zrušte poplach." Blikání poplachových světel se nejdřív zpomalilo a pak zcela zastavilo. Kirkovy prsty sjely k tlačítku vedle jeho velitelského křesla. "Strojovna, energii převést zpět do lodních systémů. Scotty, hlášení o ztrátách."
Na jeho volání odpovědělo mlčení. "Scotty, hlášení!" "Interkom do strojovny je mimo provoz, kapitáne," řekla Uhura a usilovně se snažila upravit okruhy na spojovacím panelu. Do lodní komunikace se vrátily poruchy.
Kirk zadržel kletbu a přešel na běžné vysílací kanály. "Šéfinženýre Scotte, hlášení o ztrátách na můstek." Světla se zjasnila a začal proudit čistší vzduch, ale šéfinženýr se neozýval.

"Tak, Scotty, teď!" Světla na můstku chabě zablikala. Kormidelník ztratil vládu nad lodí a jejím pohybem. Phaserové ohně vyhasly. Kirk zatajil dech. Válečné lodi nepřátel zaváhaly a pak se hromadně pustily do útoku.
"Teď," řekl Spock.
Vesmírný prostor se rozvlnil a zakymácel, když se ze středu víru rázem vynořil Falchion. Vypustil množství plamenných střel, které se z boku snášely na Enterprise. Kirk neměl čas spočítat, kolik útočících lodí vybuchlo, dříve než Falchion podlétl pod Enterprise a opět se na druhé straně vynořil.
"Držet štíty, Scotty," zařval Kirk do interkomu, když se zvedla paluba a vrhla ho z jedné strany na druhou.
Na vzdáleném konci Enterprise přejel další ohnivý kartáč.
Tentokrát se už Kirk neudržel a svezl se na palubu. Vzduch byl prosycený kouřem, který dusil plíce a oslepoval oči.
Spock, který se s úžasnou vytrvalostí držel u své výpočetní stanice, nadále sledoval senzory. "Zbývají ještě dvě lodi, kapitáne."
Kirk se zachytil za okraj velitelského křesla a vytáhl se vzhůru. Přes mlhu panující na můstku viděl na obrazovce dvě jasně stříbřité kontury, které se vytrácejí do prostoru. Ale do rámce obrazu je vtlačoval temný stín. To se na ustupující lodi vrhal Falchion.

"Kapitáne, jestli se pustíme ještě do jednoho takovýho útoku, nezbude nám pro štíty dost šťávy, abysme odolali phaserům z Falchionu."
"Chápu, pane Scotte," Kirk si otřel čelo. "Benusová, zastavit palbu. Je to rozkaz." Zdůraznil svůj povel. Střelkyně se instinktivně snažila zasahovat cíle a podobné nutkání pociťoval i Kirk. Podlehla pokušení a zničila tři nepřátelské lodi, jenže Enterprise se nemohla vymotat z těžkých důsledků této akce.
"Falchion má být zpět za šest čárka sedm minut," konstatoval nevzrušeným hlasem Spock.
Byly to velmi dlouhé minuty pro kapitána i pro jeho posádku. Kolem Enterprise se stále hemžilo deset válečných lodí, které sice nepálily phasery, ale stále více a více se přibližovaly. Světla na lodi potemněla a tichý hukot podpůrných zařízení se měnil v chabý šepot, neboť Scotty převáděl stále více energie do ochranných štítů.
"Jedna minuta," ohlásil po té věčnosti Spock.
"Pane Scotte, připravte se na převedení veškeré zbývající energie do štítů," upozornil Kirk.
"Připraven, kapitáne."
"Třicet sekund."

"Tak jeď, Sulu," nařídil Kirk.
Falchion provedl úžasný manévr, aby se na chviličku zbavil útočníků, a potom hned vyrazil,kupředu. Jeho pevné obrysy se změnily ve světelné čáry a posléze zcela zmizely. V prostoru zůstalo trčet pět malých dravců, jimž právě unikla kořist.
Kirkovi se zkřivily rysy ve tváři do divokého úsměvu. "Phasery, pal!"
Tři z pěti lodí explodovaly a změnily se v žalostné trosky, ale současně se vyřítily čtyři z osmi lodi, kroužících kolem Enterprise, aby zasadily kosmické lodi silný úder. Pod četnými ranami se Enterprise rozkomíhala a dvě z těch pěti původně útočících na Falchion se mezitím hbitě přidružily k hlavnímu voji.
"Stále namátková palba!" křičel Kirk a napínal paže, aby ho to nesrazilo na zem. "Držte je zpátky!"

Řetěz myšlenek

náhle přerušil ostrý záblesk světla na obrazovce. "Už jsem dostala další!" jásavě zvolala žena v hodnosti podporučíka u střílny phaserů.
"To je toho, tak už jich zbývá jen třináct," štěkl DePaul, který nemilosrdně zchladil vzrušený jásot mladé ženy.
Kirk si zapnul spojení do strojovny a rychle vyložil svůj plán Scottymu.
"Jestli ten kluk bude mít těžkou ruku, tak do nás ty klingonský phasery vjedou jako nůž do másla," varoval šéfinženýr. Když další útočící loď pronikla phaserovou clonou a vypálila do podbřišku Enterprise, kosmická loď se znovu zakymácela. "Jenže my moc takovýho tlučení nevydržíme, tak co jinýho nám zbejvá."
"Připraven, kapitáne," oznámil Spock. "Falchion dostal hlášku."
Uhura se dotkla rychle po sobě několika tlačítek na svém panelu. "Frekvence volná, pane."

"Odpoutejte se," přerušil ho Kirk a vysvětlil svůj plán. "Spusťte maskovací zařízení a potom se vraťte." Sulu se odmlčel, protože pochopil, co má Kirk na mysli. "Tak se celý útočný voj pustí do nás a bude zranitelný, až se náhle znovu objevíte a zaútočíte."
"Jenže když vypálíme, zasáhneme Enterprise."
"To je pravda," připustil pochmurně Kirk. "Ale my dáme plnou energii do štítů. Když vypálíte široké pásmo paprsků, můžete zneškodnit útočníky a přitom nepoškodíte trup Enterprise."
"Provedu, kapitáne." Vyhlídka na to, že bude pálit na Enterprise, sice poručíka nenadchla, ale bez odmluvy přijal Kirkův rozkaz.
Kirk se otočil s velitelským křeslem tak, aby viděl na důstojníka. "Spocku, vypočtěte časovou křivku pro odlet a návrat Falchionu." Vulkánec uposlechl s obvyklou netečností, ale kapitán nicméně zpozoroval, že s plánem souhlasí. Kdyby tak klidně reagoval i šéfinženýr...

"Únikový manévr, pane DePaule."
Kormidelník okamžitě uposlechl, ale kosmická loď byla pomalá, pohybovala se mnohem těžkopádněji než malé útočné čluny. "Mohou kolem nás kroužit, pane."
Kirk spustil zaťatou pěst na opěradlo velitelského křesla. Očima přejížděl po obrazovce, kde bylo vidět divoké pohyby. "Benusová, palte phasery namátkou v desetisekundových intervalech."
"Provedu, pane." Na obrazovku prorážely rozptýlené proudy světelných paprsků. Malé lodi se sice phaserové palbě vyhýbaly, ale již se nepokoušely o další přímý útok.
Spock zvedl hlavu od svých senzorů. "Kapitáne, tahle taktika je prozatím udrží na uzdě, ale vážně vyčerpá naše energetické rezervy."
Kirk si ho nevšímal. "Uhuro, spojte se dohodnutým kanálem s Falchionem."
Skoro okamžitě bylo slyšet Suluův hlas. "Všichni jsou nad námi, kapitáne... Provedli rychlý manévr na raketový pohon. Štíty drží, ale dostali se k nám tak blízko, že proti nim nemůžeme pálit..."
"Odpoutejte se od nepřítele, Sulu," stroze zavelel Kirk.
"Ale kapitáne..."

Kirk

využil kratičkého zklidnění situace k tomu, aby převzal velení. "Hlášení, pane Spocku."
"Nejméně patnáct útočných člunů třídy pět, postavených pro dvoučlenné posádky," hlásil Spock, když se střídali. "Přiblížily se v zástupu skryté za asteroidem, takže unikly našim senzorům. Zjistily je až ve chvíli, když už nás napadly." Vědecký důstojník spěchal zpět ke své počítačové stanici a začal rychle sbírat údaje. "Phaserová sílá Enterprise má kapacitu 43 procent. Štíty drží, ale vlivem předchozího poškození jsme zranitelní i slabšími phasery."
Jako na potvrzení těchto slov se proti nim přímo vyřítili další útočníci. "Phasery pal!" křikl Kirk. Uplynuly jen dvě sekundy, než se uvolnila smrtící energie a hned nato se útočící loď proměnila v ohnivou kouli, jež zalila obrazovku oslepující září. Jakmile výbuch dozněl, již se pod Enterprise vnořil další útočník a do střední sekce vypálil prudkou salvu.

ČTRNÁCTÁ KAPITOLA

Kapitán byl ještě v turbovýtahu, když Enterprise zasáhla první dávka phaserů. Pod nohama se mu roztřásla podlaha a turbovýtah se zastavil. Kirk začal bušit oběma pěstmi do zavřených dveří a zároveň hlasitě chrlil spoustu šťavnatých nadávek. Jako by to klec výtahu už nemohla poslouchat, dala se znovu do pohybu a o pár sekund nato kapitán vyklopýtal z jejích dveří na můstek.
Očima ihned šlehl po hlavní obrazovce. Normálně statický pohled na nejasně svítící hvězdy rozhozené na tmavém pozadí nyní vystřídal obraz zuřivé bitvy. V dálce se smečka malých úhořovitých lodí kmitala kolem Falchionu jako mouchy kolem psa. Mnohem blíže pak přetínaly obrazovku stříbřité pruhy, řádící jako o závod kolem trupu Enterprise. Zčistajasna se kupředu vyřítilo jedno cizí plavidlo, zasadilo úder a potom se rychle vzdálilo. Enterprise se zakymácela a Kirk málem upadl na palubu.
"Phasery číslo dva vypálit," zavelel z velitelského křesla klidný Spock. Kupředu vyrazily svazky zářivých paprsků proti lodím, které však proklouzly a žádná z nich nebyla zasažena.

"Ne, děkuji," řekl Kirk s obezřetným výrazem, "vím, z čeho se to dělá."
Kirk odsunul věci stranou prudkým pohybem. Najednou nevěděl, z jakého důvodu přišel. "Kostro..."
"Byl bych raději, pane kapitáne, kdybyste mi říkal Leonarde."
"Dobrá, Leonarde. Já jsem Jim."
McCoy neutrálně přikývl. Dobrý hostitel nikdy neodporuje přáním svého hosta. Nyní hrozilo, že je pohltí podivné mlčení. Kirk se tedy rovnou pustil do věci, kterou měl na mysli především. "Slyšel jsem o dopisu od Jocelyn. Je mi líto, že..."
"To se mě ale opravdu netýká," řekl McCoy. A po kratičké odmlce dodal: "Ale jsem si jist, že Kostra by vaši soustrast ocenil."
Kapitán měl co dělat, aby přemohl citový příval, který se nebezpečně podobal žárlivosti. Bylo zřejmé, že doktorce Dysonové se dařilo vytrhnout McCoye z jeho nálady, kdežto on s ním taktak rozmlouvá. Hledal nějaký způsob, kterým by prolomil nemilé ticho, které se mezi nimi rozestřelo. Ale dříve než stačil něco říci, ticho bylo totam.
"Červený poplach, červený poplach, všichni na bojová stanoviště," ozývalo se hlášení. Místnost se na okamžik koupala v šarlatovém záblesku. "Kapitán Kirk na můstek!"

Dysonová situaci zvládla. "Děkuji vám za pohoštění, pane doktore," řekla a vstala.
"Cože? Aha, prosím, paní doktorko," řekl McCoy a neochotně ji doprovodil ke dveřím.
Kirk poněkud uhnul, aby mohla projít, a po očku sledoval její zdvořilý úsměv, kterým maskovala svou zlost. Když viděl, jak si oba lékaři vyměňují formální pozdravy na rozloučenou, pochopil, jaká se tu kvůli němu inscenuje hra. A také se nedal zmást, když se McCoy odvrátil ode dveří, aby se věnovat novému hostu. McCoy uplatňoval vžité mravy jižanského pána a nedal sebeméně najevo, že by mu společnost doktorky Dysonové byla milejší než kapitánova.
Doktor se ujal svých hostitelských povinností a přistoupil ke stolku, na kterém stály dvě sklenky a otevřená pouzdra s křupkami. "Dáte si starožitnost, pane kapitáne?"

"Rád bych znal. Zdá se, že ten váš doktor McCoy rezignoval na život bez boje." Temné obočí se mu zamyšleně stáhlo. "Snad se mnou souhlasil. To by jistě vysvětlilo ten útěk... byl to útěk před neúspěchem."
Dříve než mohla Dysonová něco říci, ozval se signál u dveří. "Dneska jsem ale skutečně populární," zachvěl se smíchy McCoy. Jejich myšlenkové spojení se přerušilo. "Vstupte!"
Když Kirk ukončil svou službu na můstku, hodlal se vrátit rovnou do své kabiny. Místo toho však shledal, že směřuje po známé trase k McCoyovi. Jakmile však prošel dveřmi, uvědomil si, že tento jeho starý zvyk vede k špatným.výsledkům.
"Dobry večer, doktorko Dysonová." Vesele pozdravil neuroložku, ale plně pochopil její ledově mrazivý pohled a civilní kývnutí hlavy. Právě narušil její schůzku s pacientem, schůzku, kterou sám nařídil.
McCoy vyskočil. Nebyl si jist, co velí protokol ve styku mezi nižšími a vyššími důstojníky, a ještě méně věděl, jaké povinnosti plynou z jeho hodnosti.

"Ale z toho vzešlo i něco dobrého. Třeba dcera."
"Že jsem ale byl tatíček," opovržlivě procedil McCoy. "Když jsem si celé nekonečné roky vlastního dítěte ani nevšiml. Pohrál jsem si s jejich korespondencí. Je to milá mladá žena. Ale když jsem si poslechl ty záznamy, vím nejspíš o ní právě tolik, co věděl on, a to jsem se na ni nikdy nepodíval. Tohle bych tedy já nechtěl udělat, nechtěl bych se vypařit a nechat svou rodinu bůhvíkde." Zlost způsobila, že mu zdrsněl hlas. "Nechtěl jsem... ale udělal jsem to."
"Nemůžete hned odsuzovat, když neznáte okolnosti," nesouhlasila s ním Dysonová.

"Myslela jsem, že jste si probral své záznamy s kapitánem Kirkem."
"Ne, podrobnosti ne... Vlastně jsem je ani nechtěl znát." Pokrčil rameny. "Koneckonců, oč jde?"
"Snad kdybyste se dověděl nyní o něco víc..."
"Ne." Narovnal se a natáhl ruce. "Nemá to se mnou nic společného."
Dysonová se nevzdávala. "Museli jste to chození spolu vzít hopem."
"A následky se mohly snadno předvídat," dodal McCoy ponurým hlasem. Opět sjel zády po opěradlu židle dolů. "Když jsem četl ty záznamy, bylo mi, jako bych se setkal s cizincem..." Dysonová nastalé ticho přerušila. Po několika sekundách opět přerušovaně promluvil. "Nedovedu si představit věci, které prováděl ten Kostra McCoy. Ten mi ale udělal ze života kůlničku na dříví. Špatná svatba, těžký rozvod, potom ksakru vletěl do Flotily..."

Dysonová obrátila pozornost zpět k rozhovoru. "Nicméně ta zpráva o tom, že se vaše manželka znovu vdala, musela být šok."
"Ani ne." McCoy našel další dávku a obezřetně přičichl, "na mne to fakticky citově nepůsobí. Vždyť ji neznám."
"Zdá se, že vás vůbec netrápí to, co zřejmě muselo být dost rozrušující."
"Rozrušující pro vašeho McCoye, ale ne pro mne. Nemohu litovat sňatku, na který si ani nevzpomínám. I když ta zpráva vyvolala můj útěk, určité není oním klíčem, který by mi pomohl k návratu." Nevěřícně potřásl hlavou. "Jméno té ženy, když jsem je poprvé viděl, mi nic neřeklo a stejné málo pro mne znamená to, že se znovu vdala. Působí až podivně, že z toho vzešly takové potíže." S prázdnýma rukama opět dosedl na židli u stolku.
"Podívejte se, já jsem prožil poslední rok tak, že jsem jedl, pil a spal na medicíně v Atlantské všeobecné nemocnici."
"A co jste tedy prováděl v Texasu?" zeptala se Dysonová.
McCoyova tvář se roztáhla do široké grimasy. "Byly to mé po letech první prázdniny. Celé dva týdny jsem nedělal nic jiného, než jezdil na koni a čistil stáje. Zbývaly mi ještě dva dny, ale byl bych tam mohl zůstat..." Najednou se zarazil.
"Natrvalo?" Dysonová za něj dokončila větu. "Ale to přece netrvalo stále. Kůň vás shodil a vy jste strávil noc na místní klinice. Potom jste se vrátil do Georgie a..." Pobízela ho, aby pokračoval.
McCoy zatvrzele vrtěl hlavou. "Probudil jsem se tady. Na Enterprise."
"Stále ještě na prázdninách," posmívala se Dysonová.
"Tohle jsou ale zatracené prázdniny," odsekl McCoy, ale zlosti se nepoddával. Místo toho se zhluboka nadechl. "A já přesně vím, co děláte, Diano."
V jejím hlase povadl sarkastický tón. "Nikdy jsem netvrdila, že jsem psycholožka, Leonarde, ale dělám, co umím. Pánbůh ví, že to vůbec není snadné udělat z vás pacienta."
"Tak dobrá, nebudu se přít." Opřel se o opěradlo židle, natáhl si na podlaze nohy a složil si paže na prsa. "Ale opravdu si na nic po tom pádu nevzpomínám."
"Mohl byste se pokusit něco do toho jednoduše dosadit," nabízela mu a záměrně se nakláněla kupředu, aby překlenula vzdálenost, kterou mezi nimi rozšířil. "Co se vlastně mělo stát poté, co jste se probudil na klinice ve Wacu?"
"Nu, určitě jsem se musel vrátit do Atlanty. Zpět na lékařský pokoj k ranním vizitám, k šestatřicetihodinovým službám... prostě obvyklý kolotoč."
"Ale podle vašich záznamů jste se pár měsíců po svém návratu oženil."
"Tak brzy?" otázal se ostře.

Dysonovou opustila veselá nálada. "Vy jste si dosud na nic nevzpomněl, viďte?"
"Ne," klidně odpověděl a vložil si do úst poslední kousek křupky. "Když jsme s panem Spockem našli tenhle dopis, stál jsem tam a přemýšlel... Tak je to. Teď se všechno zase vrátí... ale nezměnilo se nic." Vytáhl další křupku. "Řekněte, nejsou dobré? Z čeho se dělají?"
Doktorka zavrtěla hlavou. "Na to se radši neptejte, takhle vám líp chutnají." McCoy chvatně vrátil křupku do pouzdra. Vstal ze židle a znovu začal šátrat v zásuvce.