Než Kirk dorazil na ošetřovnu, duševně se připravoval na vstup do kritického pásma. Velmi nerad tam chodil, ale přes tuto nechuť se nedal odstrašit, když bylo nutné, aby tam zašel. Tyto prostory mu však symbolizovaly nezdar, jeho nezdar udržet posádku naživu a zdravou. Při pohledu na takové množství nehybných těl pociťoval bolest v útrobách. Kdyby byl odhalil frennijskou léčku, kdyby byl reagoval jen o pár sekund rychleji, zela by tato místnost prázdnotou.
"Kapitáne." Christina Chapelová na něj čekala. "Doktor Cortejo již provedl operaci. Doktor McCoy je dosud v bezvědomí, ale vykazuje stabilní známky života." Plně uplatňovala svůj profesionální přístup, který ji zaštiťoval před citovým dopadem její činnosti. Avšak kdyby byla dala najevo trochu více své úzkosti nad McCoyovým zdravotním stavem, Kirk by se přece jen cítil lépe.
"Chci ho vidět." V mysli mu tanula příliš čerstvá vzpomínka na krev, která se vsákla Spockovi i do košile.
Sestra přikývla. "Je v rezonanční komoře. Doktor Cortejo vám může poskytnout podrobnosti, zatímco bude přístroji sledován stav. Nyní mě prosím omluvte, musím se vrátit k svým pacientům."
Musí si trochu oddechnout, napadlo Kirka, když Christina Chapelová poodešla. Jenže každý na lodi, jeho samého nevyjímaje, potřebuje se aspoň jednu noc v klidu vyspat. Z toho ale neplyne, že si budou moci takový odpočinek dovolit zvlášť brzo.
Kapitán postupoval dále do labyrintu nemocničních oddělení, dokud neuslyšel přesně artikulovaný přízvuk muže, který nyní zastával vedoucí místo ve zdravotnické službě. Na lodi nebyl Eduardo Cortejo Alvarez nijak oblíbený. Svou poněkud korpulentní postavu nosil strnule vzpřímenou s jistou dávkou arogance. Přezíravá netrpělivost v jeho jednání s lidmi mimo nemocnici a zejména s pacienty nesouladně kontrastovala s McCoyovým vřelejším přístupem k lidem. A protože v celé lodní nemocnici udával tón šéflékař, Cortejova pánovitost neustále dráždila všechny zdravotníky. Nebýt vzájemné úcty, kterou navzájem pociťovali kvůli svému lékařskému nadání, mezi oběma doktory by došlo k otevřené válce. A že Cortejo nemocnici povede v příštích několika dnech, by se McCoyovi ani za mák nelíbilo.

Šéfinženýr vypadal opravdu velmi ustaraně.
Kapitán pokračoval v revizi. "Poručíku Uhuro, ověřila jste, zda funguje hyperprostorové spojení?"
"Ano, kapitáne. Přijímám záchranné signály z celého sektoru na navigačních frekvencích a normální je i provoz na příjmu depeší. Jsme sice trochu stranou od místních vysílačů ve vesmíru, ale chytila jsem aspoň slabě vysílače z obchodní stanice, kde zřejmě běží obvyklé informace. Neozývá se žádné tísňové volání ani kódový signál."
To by mohlo znamenat, že Klingoni, již opustili území Federace. Nebo taky ne. V každém případě Enterprise musí přísně dodržovat zákaz vysílání, protože kdesi v sektoru by mohli ještě být buď Klingoni, nebo jiní nepřátelé. Za současného stavu nemůže kosmická loď riskovat prozradit svou pozici tím, že zapojí vysílání na vnějších komunikačních kanálech. Vyslala místo toho jen dvě výstrahy. Jednu na obchodní stanici kvůli přípravám k odvrácení útoku, druhá podrobně popsala události pro velitelství kosmické Flotily. Informační jednotka pro omezený nadsvětelný pohon potřebuje plné dva týdny, aby se dostala na kosmickou základnu.
Při vzpomínce na žádost o pomoc Kirk skřípal zuby. O pomoc žádal moc nerad a ještě méně rád pomoc potřeboval. Nicméně za daných prostorových a časových okolností nebudou ještě dost dlouho vyhlídky na to, že dostanou posilu. Je tedy dost času na to, dostat loď z nesnází.
Uhura pokračovala v hlášení. "Kapitáne, lodní spojení je ovšem v naprosto hrozném stavu. Chekov pracuje na počítačích a každou hodinu mi vypojí při opravách interkom. Tak ztrácíme spojení pokaždé s jinou palubou."
Při jejích slovech Kirk uslyšel tlumený zvuk otvírajících se dveří turbovýtahu a spíše cítil než viděl klidně přicházet svého prvního důstojníka. "Pane Spocku, budu potřebovat vaši zprávu o stavu senzorů..." Když se otočil, Kirk náhle ztratil hlas. Na Spockově kabátě vypadaly skvrny od oleje děsivě jako krev, ale ne vulkánská, nýbrž lidská.
"Kapitáne, je zapotřebí vaší přítomnosti v lodní nemocnici."
"Nějaké problémy s počítači zdravotnického zařízení?" Ale věděl, že jde o něco jiného. Spockův lhostejný výraz se pokaždé trochu lišil a tentokrát působil chmurněji než kdy jindy.
"Doktor McCoy utrpěl úraz. Je nyní na chirurgii..."
Tak přece jen lidská krev.

Na obrazovku se nyní vedral celkový pohled na naprosto nepoškozený a neporušený pravobok, který jim však byl bez levoboku málo platný. Posádka na můstku se opět věnovala služebním povinnostem. Všude kolem se rozezněly tiché hlasy.
"Časový odhad, pane Scotte?"
Scott zhluboka zavzdychal. Kirk vždycky chce předpovídat to, co se předpovědět nedá. "Nejméně čtyřicet osm hodin, možná i víc. Podle situace." Už byl příliš znaven na to, aby ještě probíral houštiny faktorů, jež by mohly dále komplikovat již tak nezměrně zmatenou situaci.
Kirk se s tím spokojil. "Zbraně?"
"Phasery fungují, ale mají nízkou energetickou úroveň Když křižník narazil do štítů, rozbil se nám dilithiový krystal." Špatně načasováno. Zvedající se štíty frennijský křižník rozdrtily. Výbuchem se však změnil na smrtelně nebezpečnou kovovou tříšť a ta zasáhla úžasnou ničivou silou Enterprise i její pohonné jednotky.
Co by se asi stalo, kdyby je nezarazily naše štíty? uvažoval Kirk. Nedalo se nijak zjistit, zda blížící se cizí loď zamýšlela přeložit násilím svou posádku na palubu Enterprise nebo zda chtěla kosmickou loď zcela zničit.
"A co štíty?" Kirk si nechal nejstrašnější obavy až na konec. Scotty jeho pesimismus potvrdil.
"Děravé jako řešeto. Teď by skrze ně pronikl až na vlastní trup lodí i ruční phaser."
"Aspoň že my jsme to přežili," poznamenal Kirk, hledající trochu útěchy.
"Jo, to bych řekl, že jo." Scotty byl natolik uondaný, že i vyhlídky na další existenci posuzoval s jen minimálním nadšením. "Jenže my tu trčíme jako kachny, až nás tu nachytá nějaká jiná loď, které se zachce po nás vystřelit."
To ovšem Kirk věděl až příliš dobře. "Nechte to na mně, Scotty. Vaše starost je, abychom se odsud dostali. Do 48 hodin."
"Tak jo."

"Vlastní trup je poměrně málo dotčen, ale kdybychom se pokusili hned vyrazit, prohnul by se pod silným tlakem při pohybu kupředu, i když se zvolí podsvětelná rychlost. Jakmile se však vyrovná tlak na většině palub, pracovní skupiny mohou začít výztužemi zajišťovat kritická místa zevnitř. Nebude to sice funkční, ale udrží se to pohromadě." Šéfinženýr potlačil lehké zachvění. Ostrý chlad vesmírných hlubin se zakousl do oslabených energetických rezerv lodi a na můstku poklesla teplota o několik stupňů. "Až se dostaneme do suchého doku a zcela vyměníme hlavní nosníky, získáme opět schopnost rychlé plavby. Hnací motory jsou totiž vcelku v pořádku."

"Teď se zacelují již poslední trhliny. Asi za pět hodin bychom měli mít trup celý, jenže nám chybějí zdroje, abychom na všech palubách vyrovnali tlak. Budou vyčleněny dvě skupiny na obsluhu systémů udržování životních podmínek a lodních služeb." Těžké škody, které postihly Enterprise, na něj zle doléhaly.
"A jak brzo se odsud můžeme dostat?" Kirka dosud hypnotizoval děsivý pohled a stále žasl, že se loď nesmí pohnout z místa, nemá-li se rozpadnout. Scotty ho však ujistil, že se mohou vrátit do doků na obchodní stanici.

ČTVRTÁ KAPITOLA

"Nebýt toho, že jsme se zastavili kvůli záchranné operaci, už by z nás byl kosmický prach. Vnitřním přetlakem by vybuchly motory," řekl Scott. Stál Kirkovi po boku u technické sekce na kapitánském můstku. Na rozdíl od Kirka se šéfinženýr vyhýbal pohledu na obrazovku. Prohlédl si již předtím podrobné škody díky raketoplánu a v duchu ho pálil podrobnější obraz zkázy.
"Nebýt toho, že jsme zastavili kvůli záchranné operaci, nebyli bychom přepadeni," opáčil trpce kapitán. Přece však když znovu a znovu uvažoval o tom, co se stalo, musel uznat, že by býval opět postupoval stejně. Akce byla nesprávná, ale žádným způsobem se nedalo zjistit, že tomu tak je. Přesto však jsem to vědět měl...
Záběr kamery zvolna sjížděl po nosiči k druhému bloku motorů. Trosky poškrábaly jeho oblé stěny, jako by nějaká nedbalá kosmická ruka na ně rozházela zrnka pepře.

Kapitánův deník.

Datum 5308.5:
Enterprise dále letí pouze setrvačností, vážně poškozena útokem, který si dosud nedovedeme vysvětlit...
Kirkův zděšený pohled upoutával zborcený trup strojovny Enterprise. Zprohýbaná a zkřivená byla celá loď, která dříve vynikala elegancí a souměrností struktury. Jako krev vytékající z rány rozlévaly se a zasychaly temné skvrny na jejím rozdrásaném a popraskaném povrchu, neboť při ničivém útoku pronikly do vlastního trupu Enterprise částečky frennijského kovu z cizí lodi.
Když kontrolní kamera zahájila průzkum, posádka na palubě zmlkla a tiše sledovala přenos. Scottyho první zpráva o škodách podávala podrobnosti o účincích nepřátelského náporu několik hodin po střetu, ale na to, co viděli, je nemohl připravit žádný slovní popis. Zborcení celé konstrukce nedokáže ani šéfinženýr opravit mávnutím kouzelného proutku.

"Tak trochu přibrzděte,"

mávl rukou McCoy a ze všech sil se snažil, aby mluvil klidným hlasem. "Z toho, co jste říkal, jsem nic neslyšel a tím míň pochopil. Čekal jsem, že mi řeknete 'Dobré jitro, jak se máte' nebo prostě 'Ahoj, doktore'."
Spock se vyhnul sporu. Řekl: "Ahoj, doktore," a monotónně začal opakovat vodopád údajů. "Elektromagnetickým tlumičům vibrací se nepodařilo plně zabezpečit pomocný obvod pro MedQiz PF-3500 v sérii vnitřních systémů..."
"A ani slovu rozumět nechci," ozval se důrazně McCoy a znovu si slušně přihnul. "Nejsem ve službě."
Ale prvního důstojníka to stále nemohlo odradit. "Žádám vás o souhlas k napojení systémů na počítače ošetřovny. Nijak to nenaruší péči o pacienty."
"Tak proč jste to neřekl rovnou? Já jsem si myslel, že tady závodíte a koukáte, abyste už měl všechno hotovo." McCoy se zlomyslně zašklebil, protože Vulkáncovi ztuhly rty. Na celé lodi vám nezvedne náladu víc, než když Spocka vyvedete z rovnováhy.
"Tady mi to podepište," Spock škrobeně podával papír s údaji.
McCoy si naposledy zavdal a potom prázdnou sklenku postavil na stůl. Natáhl ruku po papíru a Spockovi neušlo, že se mu ještě trochu třese. "No, netvařte se tak vyčítavě, Spocku." Doktor chvatně načmáral iniciály na papír a vrátil jej. "Já přece nejsem opilý. Aspoň zatím ne. Nemáte se taky chuť napít se mnou, než zase zapadnete do trní a hloží mezi počítače?"
Spock se zamračil. "Proč si váš druh libuje v přeplňování žaludku velkým množstvím tekutiny na bázi alkoholu..."
Paráda, zajásal McCoy a nalil si vrchovatě další sklenici.
"...zůstává pro mne stále záhadou. Držíte se tohoto zlozvyku navzdory tomu, že znáte jeho toxické působení."
"Ale, pane Spocku, ne navzdory tomu, nýbrž pro jeho toxické působení." Polkl další doušek ohnivého nápoje.
První důstojník se ještě více zakabonil, protože si náhle uvědomil, že se nechal zatáhnout do sporu, který nemůže vyhrát, neboť jeho logika do hry nepatří. "Musím se věnovat svým povinnostem." Přehlédl McCoyovu rozesmátou tvář a otočil se..
"Všeobecný poplach. Úprava gravitace za deset sekund."
"Ach, Spocku," zvolal McCoy, který nechtěl, aby mu kořist tak rychle unikla, "chtěl jsem si s vámi popovídat o tom, jak jste Jimovi zkazil ten výnosný nákup na obchodní stanici..."
Když se paluba otřásla, první důstojník už byl na odchodu a udržel rovnováhu. Ale McCoy okamžitě upadl. Hučení lodních motorů na okamžik přehlušil třeskot skla u protilehlé stěny a zapraskání kostí při nárazu na kov.
"McCoyi!" Spock lezl po čtyřech po podlaze, která se zmítala nahoru a dolů.. Než se dostal ke zhroucené postavě, vytékal jí zpod hlavy pramínek krve.
"Úprava gravitace provedena. Opakuji, úprava gravitace provedena."

Můj drahý kabinový počítači,

tento dým pochází z pohřební hranice. Rozhodně tu porušuji předpisy. Jenže jakmile krátké vzplanutí na tácu skončilo, počítač se zase odmlčel.
Teď už spaní vůbec nepřicházelo v úvahu. McCoy byl tak otřesený, že nemohl dělat ani nic jiného. Kdyby zůstal vzhůru, začaly by se na něj valit výčitky, litanie hněvu a lítosti, které mu připadaly skoro jako staří kamarádi. Doktor nejistými kroky zamířil k malému sekretáři a otevřel dvířka. Ten zázrak by měl přivodit riskelský mescal. Uchopil třesoucí se láhev oběma rukama a hbitě naplnil objemnou skleničku až po okraj bledě červenou tekutinou.
"Na vody Lethé!" Jediným hltem vyprázdnil polovinu skleničky. Na vteřinku se jeho tělo křečovitě stáhlo, když mu hrdlem projel žhavý oheň. Nápis na vinetě Červená nova opravdu nelhal. Avšak než stačil vypít zbytek, rozezvučel se bzučák dveří a oznámil, že sem jde návštěva. Dobrá. Čím více se rozptýlím, tím lépe. "Dále."
Do místnosti vstoupil Spock. První důstojník měl ruce přeplněné svazky záznamů z počítače a tabulkami posetými údaji. Působil velmi soustředěně, jakoby pohroužen do sebe, jako vždy, když se opravuje loď. Spustil příval technického žargonu bez jakéhokoli úvodu. Při takovýchto příležitostech má sklon nemyslet příliš na lidské společenské konvence.

"Jinými slovy, nikdy jsi nic takového neviděl a nevíš, co to je." Razil si cestu několika dalšími nanejvýš šroubovanými formulacemi xenobiologa, aby si vypracoval jasnější znění výkladu. O vlastní reakci na cizince se nezmínil. Spock by se šklebil nesnesitelně blahosklonně, kdyby McCoy ve zprávě uvedl "nejasný strach", aniž by tuto úzkost nějak podepřel argumenty. Asociace přijde časem, pokud vůbec existuje.
Nadále zneklidněný McCoy vypnul terminál počítače a začal přehrabávat potištěné proužky papíru. Třebaže Spock byl proti tomu, lékař si dával svou úřední korespondenci automaticky tisknout počítačovým systémem. McCoy se rád dotýkal papíru a miloval šustot stránek. Za náležitý rukopis nepokládal plochou obrazovku přeplněnou literami.
V prvních dvou balíčcích byly reprinty z časopisů a neuveřejněná zpráva od lodního lékaře kosmické lodi Welborne. Odsunul je stranou, aby se mohl soustředit na zkoumání budoucnosti. Dlouhá strastiplná cesta domů má také jisté přednosti. Potom najednou zpozoroval jednu stránku dopisu. Valná část jeho nejosobnější korespondence přicházela jako nahraný záznam, protože úzký okruh lidí byl ochoten platit mimořádné náklady spojené s přenosem záznamu. Zde však byla výjimka.
Zmateně si prohlížel podpis. Jméno v něm rozpoutalo náhlý příval vzpomínek, jejichž návrat ho bolestně zmalátňoval. Teprve po těch vzpomínkách pochopil význam slov napsaných v krátkém a strohém odstavečku.
Křečovitě sevřel nohy. Tentokrát na tom koneckonců tolik nezáleží. Zatracená práce, nemělo by na tom záležet vůbec. Přesto se mu ruce rozechvěly. Stále se ještě pozoroval s lékařským odstupem a zjišťoval, že upadá do mírného šoku. Zbývající část v jeho osobnosti pociťovala prostě nevolnost. Na okamžik přemýšlel, zda nemá zavolat Jimu Kirkovi. Ale to ne, to by znamenalo hovořit a vysvětlovat a ještě dál vzpomínat. A jaký by to mělo smysl? Už před lety si to všechno řekl sám a nepodařilo se mu... Ano, tak je to, nepodařilo se mu to.
McCoy si prohlížel kousek papíru na dlani a snažil se přemoci příval zatrpklosti. Bože, jsem už příliš starý a příliš unavený, abych se znovu pustil do tohoto zápasu.
Narovnal se, zanesl dopis do ložnice a položil jej doprostřed ozdobného kovového tácu, který ležel na nočním stolku. Pod ním sáhl do zásuvky a vytáhl obnošený cestovní váček. Prsty vylovil malou sondu. Obratně stiskl vypínač a na špičce vyskočil malý jasný plamínek. Když se jím dotkl jednoho místa na papírku, začalo tmavnout a pak čadit. Za několik sekund pohltily papírek plameny.
Poplach, poplach! V této místnosti hoří!

McCoy

se usmál nad rozporuplnými požadavky a položil si otázku, jak dlouho to Kirkovi potrvá, než se dostane do lodní nemocnice. V kapitánově hlase bylo znát únavu, která nasvědčovala tomu, že ho z toho náporu nejspíš rozbolí hlava.
Díky těmto úvahám se McCoy nepoddával morbidním představám a dorazil do své kabiny. Jakmile vstoupil dovnitř, rychle ze sebe svlékal ušpiněný oděv a spěchal pod sonickou sprchu. Člověk, který se potí, má pocit, jako by krvácel, napadlo ho a hned se otřásl, že má tak černé myšlenky. Avšak mozek mu nepočistilo ani důkladné tření při očistě těla.
Když vyšel ze sprchy, pohlédl do zrcadla. Byl v něm tentýž obličej na který bezmyšlenkovitě zírá každý den ráno: Tentokrát však jej zkoumal důkladně. V širokých pravidelných rysech se mu zračila houževnatost, kterou neměl. Čáry kolem úst a na čele mu zvýraznila únava. Modř očí mu hrála trochu do šeda a bělmo mu naběhlo krvavými žilkami. Vlasy nad nimi sice neprořídly, ale protkaly je bílé nitky.
Každý den vypadám víc a víc jako můj otec.
Když odložil zrcadlo, zachumlal se do třecího pláště. Rozhlédl se po místnosti, plné poházených zmačkaných ručníků a šatstva, jež opomněl nacpat do cyklického kontejneru. Zdálo se mu, že mu květiny povadly. Na stole se mu nakupily nepřečtené lékařské záznamy a vedle nich se tyčila hromádka potištěných aršíků z poslední várky korespondence, došlé hyperprostorovým spojením z velitelství Flotily. Uhura si navykla propašovávat osobní poštu mezi úřední korespondenci. Ale McCoy neměl čas nic z toho si přečíst. Ostatně příliš nezáleželo na tom, zda to přečte s několikahodinovým zpožděním, když ta pošta stejně již prodělala několikatýdenní transport vesmírnými trasami. Lékař také odolal nutkání pustit se rovnou do úklidu. Zoufale se potřeboval prospat, ale nervové vyčerpání u něho již dosáhlo takového stupně, že byl neklidný a dělalo se mu trochu zle. S tímto stavem se již setkal, když pobýval prvním rokem v kosmu a teprve přivykal drtivé jednotvárnosti cesty.
Jsem na tohle už starý.
Vrhl se na postel a marně se snažil vypudit z mozku myšlenky. A jak otázka za otázkou vyskakovala v jeho mysli, musel dvakrát vyskočit a telefonovat do lodní nemocnice. Předepsal již nové dávky do záznamu pro Vergalena, nebo si jen v duchu řekl, že na to nesmí zapomenout? Potom se ho náhle zmocnila nevolnost, když si připustil, že snad zapomněl upozornit doktora Corteja, aby sledoval vývoj po operaci rány v Gallowayově žaludku. Ale ne, Chapelová by o tom jistě stejně uvědomila dalšího lékaře. Hrome, té Chapelové a jejímu důvtipu někdy věří víc než sobě. A ukolébán touto myšlenkou se konečně pohroužil do spánku.
Ze spaní ho probudil ostrý pískot lodního spojení. Pomalu procital, stopy tíživého snu se mu mísily se skutečností a tak se zprvu zcela rozplýval význam slov, která se v místnosti rozléhala. Zdálo se mu, že splétá dohromady celé metry nervů, které ležely zpřeházené na velitelském stanovišti, a reagoval na tuto představu tak živě, že se mu ještě svíraly prsty.
"...začíná asi za 30 minut."
Zatracený.Montgomery Scott! Cožpak nemůže loď spravovat a nedělat při tom takovýhle kravál? Pohled na chronometr ukazoval, že uplynuly teprve čtyři hodiny. McCoyovi se však už dál spát nechtělo. Vůbec ho totiž nevábil návrat k hrůzostrašným snům. Když už. je jednou vzhůru, mohl by udělat kus práce. Jim ho požádal o zprávu o fragmentech cizích tkání co nejdříve. Třebaže se o tyhle věci stará xenobiolog Frazer, neškodilo by přeložit jeho žargon, plný technické posedlosti, do jazyka, který bude kapitánovi přece jen dostupnější. Kromě toho i McCoy bažil zvědět, jaká forma života přivodila takovou katastrofu v nemocnici.
Vylezl z postele, natáhl si poslední soupravu čistého prádla a odšoural se ke stolu. Protřel si kalné oči, aby lépe viděl, zapnul počítačový systém a vytáhl si z něho údaje o tom, co se k stalo.
Zpráva začínala fotografiemi tělesných pozůstatků. Byly sice samá krev, ale pomáhaly stanovit morfologii cizinců. První dva záběry téměř nic neříkaly a byly na nich jen oranžové skvrny, které mohly znamenat cokoli, nějakou zeleninou počínaje a pěnovou izolací konče. Po nich následoval působivý detail masivní hlavy potažené ocelově modrou pokožkou, s otevřenýma červenýma očima a s pohledem, který se blížil lidské zlobě. Od čela dozadu se táhl hřeben kartáčovitých vlasů po celé lebce. Ve středu obličeje se pak rozvíral chitinový zobák.
McCoy měl pocit, že se mu vzadu na krku ježí chloupky. Co ksakru tohle... Překvapeně prohlížel ten obraz. Třebaže na hlavě oddělené od trupu je něco trochu bizarního, na cizincově vzezření nebylo nic děsivého, rozhodně nic, co by vysvětlovalo, proč mu běhá mráz po zádech. A přece vyciťoval jakousi skrytou hrozbu v rysech této neurčené bytosti. Několik minut bez přestání zíral na tu hlavu, ale pak už mu mráz přestal běhat po zádech a žádné zvláštní dojmy u něho nevzbuzoval ani Frazerův technický výklad.
"... morfologické struktury nevykazují žádné shody s běžným konfiguracemi... Molekula DNA i složení aminokyselin nasvědčuje původu, který je podstatně odlišný od biochemického vývoje známých cizích druhů."
McCoy si odfrkl.

McCoy si v rozpacích popotahoval svůj lékařský plášť. Jeho tápavým prstům se špatně pracovalo s úchytkami a svorkami. Ještě před několika minutami pevnýma jistýma rukama čile umisťoval změť nervových uzlíků do dosud fungující míchy. Teď už měl chirurgické zákroky, trvající patnáct hrůzných hodin, za sebou, ale byla to zdlouhavá a nebezpečná práce s lidskou bolestí a krví, i když mu pomáhalo nejlepší lékařské technické vybavení, které má k dispozici kosmická Flotila. Jakmile ustaly požadavky, aby zas někoho operoval, omračujícím tempem ho přemohl pocit únavy. Ještě chvíli mu rozvírající se plášť povlával v ruce a pak upadl na podlahu. Kolikrát jen on jako šéflékař ostře vytkl takovýto prohřešek některému lékaři nebo sestře?
V lékařské práci nic neomlouvá. Zlozvyk nedbalosti se s vámi táhne dál.
Přesto se ani nepohnul, aby plášť zvedl. Místo toho se svezl tělem na nízkou skříňku se šatstvem, a kdyby tam ta skříňka nebyla, nejspíš by se složil hned vedle pohozeného pláště na podlahu.
Chirurgická umývárna tvořila jakýsi ostrůvek pohody mezi dvěma bojišti, na kterých procházel nemilosrdnou vřavou bezmála dva dny. Za sebou právě měl prázdný operační sál a před sebou zavřené dveře, jež bránily pronikání zvuků z pooperační jednotky. Nebylo slyšet jiné hlasy než ty, které z lodního interkomu bručivě podávaly výčet škod a neustále aktualizovaly údaje o ztrátách. I Scotty měl totiž dost práce, i když neoperoval lidi, nýbrž loď.
"Doktore," vedle McCoye se zastavila sestra Chapelová. Došlo mu, že tam už stojí hezkou chvilku, ale její přítomnost bral sotva na vědomí.
"Kdo je další?" zeptal se automaticky. Jen několik minut po prvním úderu do lodního trupu začal přijímat pacienty. Teď už uplynul víc než jeden den a stále má co dělat s drobnějšími poraněními, neboť předtím se musela dávat přednost těm, kdo zápasili se smrtí. Dva příslušníci posádky jsou v biostázi a jsou tak těžce zraněni, že jen kosmická základna - a to velmi moderní - může jim opět dát podobu blížící se lidskému tělu. Dalších šestnáct se již nikdy neprobudí. Tak obrovské ztráty na životech loď již dlouho neutrpěla.
"Hotovo, doktore. Dneska už máte po šichtě." Chapelová začala odříkávat rozpis zdravotnických služeb na lodi tak promyšleně, že by se jakákoli McCoyova námitka mohla brát jako urážlivé podceňování schopností vlastního oddělení. Na seznamu chyběla čtyři jména členů ošetřovatelského týmu, kteří zahynuli na hangárové palubě. Každého z nich jmenovitě vybral McCoy sám...
Ochablý McCoy naslouchal a napůl uznával, že i kdyby tu zůstal, bylo by to málo platné. Hlava mu třeštila, před očima se mu dělaly mžitky a neměl o mnoho větší pohotovost reagovat na podněty než člověk po probuzení z narkózy. Ale zarazil se a potlačil v sobě chuť podrážděně zavrčet. "Ještě nemohu odejít." Namáhavě se vzpřímil. "Je tu ještě ten Benson z technického, ty rány na prsou má zatím jen provizorně ošetřeny, než se vzpamatuje."
Chapelová, zaváhala a pak neochotně řekla: "To nebude nutné."
McCoy škubl, hlavou. "Krucinál, Christino, přestaňte mě rozmazlovat! Co se stalo s Bensonem?"
Nasadila ledově věcný tón. "Je mrtev. Když jsme ho připravovali na operaci, projevoval sice chabé, ale stálé známky života, jenže potom..."
Lékařem projel takový náboj zuřivosti, že byl rázem na nohou. "Proč jste mě nezavolali? Kde ho máte?" Už dost toho umírání, pane bože. Prosím tě, už dost.
Chapelová se mu postavila tělem do cesty a přinutila ho, aby se zastavil. "Doktore McCoyi, Benson je mrtev. Víte stejně dobře jako já, že naše oddělení dělalo maximum pro to, aby mu zachránilo život, ale jednoduše to nebylo možné."
Výron adrenalinu ustal a McCoy se cítil opět skleslý. "Jistě. Promiňte. Tak jsem to nemyslel... já jsem jen..." Upadl do zmatku. Co si jen myslí, že by mohl dělat. Chytit snad smrt kmotřičku na cestě a srazit ji k zemi? "Děkuji vám, sestro Chapelová." Podíval se jí do tváře a zpozoroval, jak se jí únava zapsala do výrazných rysů. "Myslím, že je čas, abych už šel."
"Ano, máte pravdu." Stále ještě se tvářila přísně, ale v hlase již bylo znát vracející se toleranci.
"Jak to, sakra, se mnou vydržíte?" mumlal a klopýtavě odcházel.
Cesta po chodbě ho trochu probudila k životu, a tak se mu podařilo vyhýbat se chvátajícím příslušníkům posádky a kličkovat tak obratně, aby aspoň nezakopával o volně pohozené součástky, o potrubí, a aby nevrážel do trosek, tu a tam zaražených do podlahy, do stropu nebo do zdi. Třebaže podle lodního času bylo ráno, svítila světla na chodbách naplno kvůli opravám. Přestože je představa rána a večera ve vesmíru zcela umělá, McCoyovi se vůbec nelíbilo, že se to takhle vtíravě dává najevo.
"Gravitační četa na palubu sedm... gravitační četa na palubu sedm. Připravit zahájení oprav za čtyři a půl hodiny. Opakuji..." I přes interkom s filtrem zněl Scottyho hlas drsně.
McCoy maně zauvažoval, kolik asi škod Enterprise utrpěla. Jako lékaře ho mnohem více znepokojovaly ztráty na lidech a jejich zdraví, ale přesto ho za útoku mimořádně vyplašilo víření na palubách. Mohl se sice jen nepatrně odpoutat od svých lékařských povinností, ale přesto pochopil, že bude teprve nutno zjistit, kdo vlastně na ně zaútočil. V prostoru pro raketoplány byly naskládány kusy frennijské lodi. Z trosek ve vesmíru byly vyrvány kusy cizích těl a nyní leží v tratolišti krve vedle Ellisona a Takeoky. Takeoka mohl při trošce štěstí rozmrznout v poněkud lepším stavu než ti cizinci. McCoy zavrtěl hlavou, jako by z ní chtěl vytřást houževnatou zátěž nemocničních starostí, které na něj ustavičně dotírají. Nemá přece valný smysl přemítat teď o jejich nadějích, protože loď se několik týdnů nedostane na některou významnější kosmickou základnu.
Z interkomu zazněl Uhuřin hlas. "Kapitán Kirk na můstek." Potom bylo slyšet Scottyho: "Kapitáne Kirku, dostavte se k ovladačům phaserů."
"Tady Kirk. Až se tam dostanu, tak tam budu."

Kirk

se vynasnažil hovořit klidně a hrál o čas. "Esserassi, máme poruchy, které zaviňují zbytky záření v tomto sektoru. Budeme to muset trochu odložit..."
"Kápitáne, proč si tákhle s námi póhráváte? My jsme přéce přátelé a músíte nám pómoci. S touhle lódí némužeme nic póřidít."
Kirk se otočil k prvnímu důstojníkovi. "Zbraně?"
"Dosud nebyla objevena žádná aktivní výzbroj." Spock udiveně zamžikal. "Jenže v jejich strojovně vzrůstá hladina energie." Na obrazovce se začal křižník pomalu obracet.
Kapitán Enterprise cítil, jak se zlehka rozvírá past, která záhy zaklapne. "Scotty, ať ty raketoplány přistanou. Musíme zvednout ochranné štíty!"
"Za pět sekund, kapitáne."
Kirk si sám pro sebe odpočítával do pěti. "Sulu, teď!"
Právě ve chvíli, kdy se kormidelník pohnul, aby splnil rozkaz, frennijská loď se dala do pohybu a zamířila rovnou proti Enterprise.

Kirkovi se vplížilo rovnou za krk nemilé chvění. "Chyba přístroje?"
"Je to možné," připustil Spock a vrátil se k desce. "Budu potřebovat víc času, abych ověřil kalibraci."
Kirk se zahryzl do nehtu na palci. "Ani Klingoni, ani Frenniové." K akci ho přiměla spíš intuice než myšlenka. Okamžitě zavolal do strojovny. "Pane Scotte, odvolejte raketoplány zpět!" Napřímil se na velitelském křesle. "Sulu, jakmile dorazí na palubu, ihned připravte zvednutí štítů."
"Có se stálo, Kirku?" ozval se znepokojený hlas cizince, když se raketoplány rychle začaly vracet k Enterprise.
Kirk zaváhal. "Selessane, identifikujte svou posádku."
"Ále, kapitáne, my jsme se přéce identifikovali," ozval se pohněvaně velitel obchodní lodi. "Prósím, pospěšte si, náši zránění pótřebují lékařské óšetření."
Výrazné protahování prvních samohlásek bylo frennijské a kapitán obchodní lodi si na Kirka vzpomínal od minulého setkání. "Spocku?"
Vulkánec se napřímil. "Podle kontroly senzory fungují normálně. Data však neodpovídají frennijské rase."
A raketoplány byly dosud mimo loď.

Spock svraštil brvy.

"Zbytky energie způsobují nespolehlivost dat."
"Dělejte, co se dá. Nerad bych, aby tam má posádka vletěla naslepo."
"Kapitáne Kirku, technické a lékařské čety v pohotovosti. Celá loď je připravena k evakuaci."
"Na můj povel." Kapitán se obrátil ke kormidelníkovi. "Poručíku Sulu, připravte zvednutí štítů." Stále ještě odkládal rozhodující rozkaz: "Tak co, pane Spocku?"
"Je tu značné zkreslení, ale bioprůzkumné údaje neodpovídají anatomii a fyziologii Klingonů."
"Štíty zvednout, Sulu," zavelel Kirk do interkomu. "Vypusťte raketoplán, pane Scotte." Na desce technického zařízení se rudě zablesklo, takže vypuštění bylo potvrzeno. Kirk sledoval akci v představách. V trupu lodi se rozletěla dvířka a po vypuštění raketoplánu na hangárovou palubu proniklo kosmické vzduchoprázdno. Z paluby se řítí jeden raketoplán za druhým a co nevidět se začnou objevovat na hlavní obrazovce při svém letu k...
Rozezněl se Spockův hlas. "Kapitáne, bioprůzkumné údaje kolísají, ale data o formách života neodpovídají parametrům Frenniů.

Kirk

se opřel ve velitelském křesle a mračil se na obraz Selessanu před sebou. "Žádné vizuální spojení zevnitř, poručíku Uhuro?"
"Žádné, kapitáne. Nemohu najít, v čem je závada. Střídavý šum je slyšet na zvukových frekvencích, ale ostatní přenos signálu je mimo provoz."
Pokynul jí, aby ho opět spojila s druhou lodí. "Kapitáne Esserassi, z vaší lodi nedostáváme žádný vizuální signál."
"Nédivte se. Móje ósobní spójení je výřizené. Pókouším se dělat s přístroji, ale všécky jsou zníčené."
"Chápu." Kirk se obrátil k prvnímu důstojníkovi a klidně řekl: "Spocku, můžete spustit biokontrolu, zda jsou na té lodi Klingoni?"

Úpravněji vyhlížela snad kdysi jen jediná část se strojovnou, avšak teď byl i její povrch zle rozdrásán a popálen ohněm phaserů.
Spock usilovně pracoval se svými počítači a hlásil: "přísun dat do senzorů ochabuje, ale podle údajů ze Selessanu utrpěly lodní systémy vážné poškození. Systémy zajišťování životních funkcí vypadávají, motory vynechávají a výzbroj je zničená."
"Vítáme váss, Kirku. Že je ále na nás hrózný póhled, co?"
Kirk musel souhlasit. "Bleskově vás odsud dostaneme," řekl uklidňujícím tónem a stiskl tlačítko interkomu. "Kostro..."
"Ošetřovatelská četa C na palubě Galilea," ohlásil se McCoyův drsný hlas. "Přítomny jsou i lékařské týmy z lodní nemocnice." Kirk přepnul spojeni. "Dopravo, na evakuaci připravit." Koutkem oka zahlédl záblesk na technické výpočetní, jednotce, svědčící o tom, že evakuace začala, když Scottyho hlas hlásil splnění rozkazu.

Odpověď negativní.

" Jak jsem předpokládal, přenos nebude fungovat vlivem zbytků záření po zničení Verelly. Funkce jsou již ovlivňovány zbytky ionizovaných částic."
Kirk se zahloubal nad rizikem plynoucím z této nevýhody. Aby se evakuovala frennijská posádka, musí se na několik hodin odstranit ochranné štíty a vyslat raketoplán. Celá operace musí proběhnout co nejrychleji. "Uhuro, sdělte lodní nemocnici, ať se na hangárové palubě hlásí ošetřovatelské čety." Během doby, kdy se Enterprise blížila k Selessanu, šířila se lodí vlna rozkazů.
"Blížíme se k Selessanu, kapitáne." Nad kormidlem se rychle roztančily Sulovy ruce. Na hlavní obrazovce se objevily obrysy obchodní lodi. Zároveň s tím navigační ochranné štíty vyslaly do tmy stěnu z jisker.
"Tak tohle zbylo z Verelly," vysvětloval Spock, zatímco se trosky, které měli před sebou, proměňovaly v páru. Na obrazovce se zvětšil obraz zbývající lodi. Její nazdařbůh poskládané kabiny nepravidelného tvaru tvořily nepřitažlivou změť.

Během té doby

se posádka lodi Enterprise chystala na nadcházející záchrannou operaci tím, že přinášela Kirkovi úžasné množství tabulkových údajů, vyžadujících kapitánův podpis. A pokud se neoddával byrokratickým úkonům, věnoval se Scottyho vzrůstajícím obavám o namáhané motory. Asi po hodinovém odmlčení se McCoy pod průhlednými záminkami začal ozývat velitelskému můstku, aby se dověděl, co se děje. Vyhlášený poplach neustále všem připomínal, že je možné střetnutí s ničivou válečnou lodí.
"Senzory nevykazují žádnou přítomnost Klingonů," hlásil první důstojník, když kosmická loď snížila rychlost na podsvětelnou. "K Selessanu se dostaneme za 23 celé čtyři desetiny minutý."
"Můžeme pro záchrannou akci použít přenosový paprsek?" ptal se ustaraně Kirk.