Zemřet,e

" klingonští psi!" zavřeštěl útočník, znovu vypálil, otočil se a odběhl chodbou pryč.
"Čeká se ode mne, že padnu jako raněný nebo umírající?" zeptal se šelmovsky Spock, jakmile ten mladík zmizel.
"To není k smíchu, naprosto ne," povzdechl si McCoy. Tři muži pak postupovali dál vnějším okruhem stanice a mířili k jejímu středu. "Jen počkejte, jestli si někdy budu chtít s vámi hrát na strážníky a na zloděje." Na tuto narážku na lidské dětství Vulkánce nenapadla žádná odpověď. Doktor využil toho, že se Spock odmlčel, a otočil se ke Kirkovi: "Tohle fiasko radši velitelství Flotily nehlas, Jime. Mohlo by to pokazit tvou jinak bezvadnou vojenskou kariéru."

Vědecký důstojník

si chladně změřil lékaře pohledem. "Nelogičnost této situace nefascinuje, ale otravuje." A o krok pokročil.
"Jen klid, pane Spocku," zadržel ho konejšivě kapitán. "Nesmíme domorodce vyplašit." A nadále se usmíval vstříc hlavním phaserů. "Jsem opravdu přesvědčen o tom, že z nás budou zakrátko přátelé. " Pro změnu však nyní krok vpřed udělal Kirk.
Phaser vypálil a nad těly tří důstojníků projely jasně rudé pruhy.

pro nás staré mazáky

"asi ne, ale on to třeba nikdy neslyšel."
Druhý z Kirkových druhů to zkusil po svém. "Žádáme okamžitý přístup do další oblasti. Nechte nás projít." Vulkánec hovořil rozhodně důrazněji než kapitán, ale taky to k ničemu nevedlo. Naopak vrčení ozbrojenců s phasery nabylo na intenzitě.
McCoy si odfrkl. "To se povedlo, Spocku. Máte ohromné diplomatické schopnosti. Když si nedáte pozor, necháte nás postřílet. Stačí zmáčknout spoušť phaseru, našít to do trupu a je celá tahle obchodní čtvrť v háji." Širokým gestem paže objal nejen uličku, v níž stáli, ale i značnou část okolní kovové stavby. "Pokud jde o mne, nemám právě chuť snídat vzduchoprázdno."

Kapitán James T. Kirk

z lodi Spojených států Enterprise ztuhl jako mrtvola, když viděl, že mu na prsa míří phaser. Oba jeho druhové se chovali jako on. Zbraň působila velikým dojmem. Na nablýskaném kovovém povrchu se skvěly jako šperky ústí energetických hlavní, pulsující v hypnotizujícím rytmu. Tvář za phaserem se ani nepohnula.
"Přicházíme v míru," prohlásil klidně kapitán. Měl nižší a statnější postavu než muži po jeho boku, ale působil velitelsky, spíše díky síle své osobnosti než pro zlatou stužku na kabátě. Kirk se usmál co nejpodmanivěji a na znamení přátelství otočil dlaně obou rukou vzhůru. Jeho statná postava, stojící v cestě, však nedávala najevo, že by hodlal ustoupit. Kulatý obličej muže s phaserem se zlobně svraštil a jeho ruce pevněji sevřely zbraň. Úzký průchod zůstával i nadále přehrazen.
Jeden z Kirkových druhů, starší muž v modrém, nadhodil: "Což takhle říct, zaveďte mě k svému veliteli?"
"To není moc originální, Kostro."

Našli jsme

" takovou kořist, vrak," pokračoval somrák, "můžeme podat zprávy..."
Kapitán Falchionu Kathovi nařídil zapnout spojení. "Kde? Kde je ten vrak?" zeptal se.
"Ach, vážený pane lodní náčelníku," odpověděl somrák s pečlivou ponížeností, "bylo by pro nás potěšením podělit se s vámi a tyto údaje v zátiší vaší lodi..."
A dostat taky část kořisti, bleskla Kyronovi hlavou pragmatická úvaha. Prudce nakopl omráčeného technického důstojníka a vyzval ho, aby se co nejrychleji probral z mrákot. Jaeger totiž zručně pracuje se snímačem myšlenek a bude ho brzy zapotřebí.
"Tak dobrá," řekl neochotně Kyron. "O podmínkách se dohodneme. Připravte se k přenosu k nám na palubu." Znovu se zašklebil a vycenil zuby. Až od somráků dostane zprávy, které potřebuje, bude mít dost příležitostí, aby je zničil.

Somráci!

odplivl si znechuceně Kyron. Dohromady k ničemu mu nejsou tyhle hyeny, které si bídně opatřují živobytí z toho, co zanechává Klingonská říše. "K palbě připravit!"
"Přinášíme vám veliké bohatství a moc," pokračovalo huhňání ze vzdálené lodi.
Kyron ještě počkal s dalším povelem. "Jaké podvody na nás ta chátra chystá?"

Od pasu

vytasil trhač a vědeckého důstojníka na místě omráčil. Tím se trochu uklidnil a věnoval se narušitelské lodi."Vztyčit štíty," zavelel s úšklebkem. "Phasery na cíl!" Pro těžký křižník bylo neoznačené plavidlo výbornou příležitostí k zásahu. Kyronovi nezáleželo na tom, zda mu od něho opravdu hrozí nebezpečí. Falchion přece již dlouho neprováděl bojové manévry. Pak se však přece jen zamyslel a zeptal se Katha: "Kdo je to?"
Kath přerušil spojařskou činnost a ze spojového překladače se hihňavě ozvalo: "Nejposlušnější sluha Říše, nehodný pozornosti, dovoluje si poníženě poprosit..."

Křikavci

(Tyranni)
13 čeledí
centrum rozšíření J. Amerika (neotropy 10 čeledí, 1 v S. Americe)
tropy starého světa (pitovití, Pittidae) 30 d.
Madagaskar (pitovcovití, Philepittidae) 4 d.
Nový Zélend (pokřovníkovití, Xenicidae) 3 d.
1-2 páry zpěvných svalů
zpěv vrozený
často srůst báze prstů

Proto

na provinilého důstojníka vztekle zahřměl: "Kathe, teď není čas na spojení." Jakmile se kapitán rozbouřil, bylo mu lhostejné, kam vyšle blesky.
"To není, pane veliteli," přisvědčil s náležitou pokorou Kath. Nezvyklá situace zřejmě ohromovala i jeho. "Jenže nejde o zprávu z velitelské základny, nýbrž z nějaké cizí lodi."
Po těchto slovech se ozvala drsná kletba a přihrbená postava v šerém koutě kapitánského můstku náhle ožila. Krátce nato se trochu opožděně, ale s horečným spěchem pracovalo u počítače. "Podle snímačů je neoznačené výzvědné plavidlo zachyceno ve vzdálenosti 457 kilometrů a blíží se k nám v kursu 94 celých 12," hlásil nedbalý vědecký důstojník s takovým klidem, jaký mu úzkost dovolovala.
Kyron jásavé zavyl. "Blbče! Máš oko z Kašparovy krávy!"

Zahleděl se

na rudé stíny v podpalubí a trochu snížil hlas: "Ať vás jejich proradnost neklame," upozorňoval znaveného navigátora, "Jsou sice slabí, ale taky prohnaní..."
"Veliteli," ozval se hlasitě spojovací důstojník, "dostávám zprávu."
"... a měli by se rovnou zabíjet jako vadná novorozeňata." Kyron se odmlčel, aby se nadechl, a teprve teď si uvědomil, že někdo z posádky něco říkal. Během svých jízlivých výpadů nebyl v uplynulých 451 dnech nikdy přerušen a nebyl vůbec připraven na takovou novotu.

Mír

" je dobrý leda tak pro ty sraby z těch shnilých kocábek Federace!" vřeštěl kapitán ze svého velitelského trůnu. Na bronzové pokožce mu naskakovaly krůpěje potu, klikaté obočí se mu divoce ježilo vztekem a při prudkém dechu mu při řečnění splihle visel vlhký knír. "Z míru tyjou jako z prašivé mršiny!" Divoce pronášené útoky proti vlastní vládě dosahovaly nyní horečnatého vrcholu a hned po nich následovalo odsouzení jejích dřívějších nepřátel.

...

dne hlídkové služby kapitán Kyron dlouze a zeširoka rozkládal o tom, jak říšské ministerstvo zbaběle císaři poradilo, aby uzavřel s Federací příměří. Takováto kritická slova hraničila s velezradou. Avšak kapitán se velmi mýlil, pokud si dělal slastné naděje na to, že bude odvolán do Klinzhaie a postaven před soud. Příslušníci jeho posádky si již dávno odvykli naslouchat jeho slovům, přestože je na ně chrlil nahlas a bojovně.

Jako Klingon

nepociťoval nutnost nechávat si svou rostoucí rozmrzelost jen pro sebe. Z mála chabých možností, jak si ji odreagovávat, mu zůstávala výsada pouštět hrůzu na posádku Falchionu. Jeho podřízení se nenudili a nezlobili o nic méně než on, a navíc neměli na kom si vybít špatnou náladu. První měsíce dlouhého letu na Belonnii strávili častými rozmíškami a hašteřením, jež nutně ústilo do fyzického násilí. Z něho vyplývající úmrtí pak poněkud uvolňovala prostor v přecpaných kabinách pro posádku, a tak nejméně snesitelné napětí klesalo. Koncem prvního roku této cesty se zbývající příslušníci posádky mrzutě smířili s monotónním hlídkováním v kvadrantu vesmíru, který obsahoval jednoho bílého trpaslíka, dvě žluté hvězdy bez oběžnic, 4020 asteroidů o takových rozměrech, aby si zasloužily zakreslení do mapy hvězdné oblohy, a kometu, která se tu pravidelně objevuje vždy jednou za 845 let.
451.

Jako Klingon

nepociťoval nutnost nechávat si svou rostoucí rozmrzelost jen pro sebe. Z mála chabých možností, jak si ji odreagovávat, mu zůstávala výsada pouštět hrůzu na posádku Falchionu. Jeho podřízení se nenudili a nezlobili o nic méně než on, a navíc neměli na kom si vybít špatnou náladu. První měsíce dlouhého letu na Belonnii strávili častými rozmíškami a hašteřením, jež nutně ústilo do fyzického násilí. Z něho vyplývající úmrtí pak poněkud uvolňovala prostor v přecpaných kabinách pro posádku, a tak nejméně snesitelné napětí klesalo. Koncem prvního roku této cesty se zbývající příslušníci posádky mrzutě smířili s monotónním hlídkováním v kvadrantu vesmíru, který obsahoval jednoho bílého trpaslíka, dvě žluté hvězdy bez oběžnic, 4020 asteroidů o takových rozměrech, aby si zasloužily zakreslení do mapy hvězdné oblohy, a kometu, která se tu pravidelně objevuje vždy jednou za 845 let.
451.

krkavci

Kyron Gentai-Hann, synovec, který se do Vznešeného Kotzerova domu dostal sňatkem a byl kapitánem Falchionu, plavidla Jeho Imperátorského Veličenstva, se nudil a zlobil. Nuda a zlost ho provázela celý rok, od té doby, co ho Klingonská vojenská rada "poctila" vysláním na sluneční soustavu Belennii, bezcenné vlastnictví Říše, jehož postavení ve velmi odlehlém koutě klingonské části vesmíru bylo strategicky naprosto bezvýznamné.
Že tak uznávaný a zdatný válečník, jako byl Kyron, dostal po dlouhých letech služby Říši takový úkol, vyplývalo bezprostředně z jeho svazku se Vznešeným Kotzerovým domem, který však nyní byl vznešený jen podle jména. V posledním roce měl Kyron dost klidu na to, aby s rostoucí zahořklostí litoval, že se přiženil do rodiny, jež upadla do nemilosti hlavy Říše. O své manželce přitom vůbec neuvažoval a věřil, že i ona mu oplácí nedostatek zájmu.

ČÍŽEK

Je ještě o něco drobnější než stehlík a žlutozelený. Samec
má černou čepičku. Žije hlavně v pohorských jehličnatých
lesích. Čížkovo hnízdo je dobře ukryto v koruně vysokého
smrku. Ve starých dobách je lidé nemohli nalézt a vznikla
pověra, že si tam ptáček zanáší drahý kamínek a tím že se
hnízdo stává neviditelným. To byla ovšem jen pověra, ale
dokazuje, jak pečlivě umí čížek své hnízdo ukrýt.
V letu dvouslabičně hvízdá ve vysokých tónech. Na pod.
zim se toulá ve velikých hejnech po kraji a zalétá i do nížin.
Někteří čížkové však odcestují až do Italie, leckdy spo.
lečně se svými severskými příbuznými čečetkami.
Živí se hmyzem a semeny stromů a rostlin. Hejna čížků
p ' vybírají na břízách a olších semena ze šištiček. Jako stehlík
je i čížek dovedný akrobat. Pohybuje se na nejtenčích kon.
cích větviček se šištičkami a visí přitom třebas hlavou dolů.
Získá si nás svou dovádivostí a svým švitořivým zpěvem.
Lidé ho bohužel pro jeho čilost, veselost i pro příjemný zpěv
chytají a chovají v kleci.

ČERVENKA

Její smutný, tesklivý zpěv patří k večerním náladám v lese.Červenka sedí na nejvyšší větvi stromu a zpívá dlouho dotmy. Písničku začíná nesměle a končí ji jasnými trylky.
Jako modrák žije v křoviskách a ponejvíce běhá po zemi.Pohybuje se v místech málo osvětlených. Proto má nápadně velké oči. Je důvěřivá a zvědavě si přijde v lese prohlédnouthoubaře. Skáče po zemi na vztyčených nožkách a na rozdilod jiných ptáků má postavičku vzpřímenou. Při poskakování poněkud spouští krátká křidélka. Červenka je velka .ako vrabec. Svrchu je šedohnědá a má oranžové žluté hrdlo. Usazuje se v lesích listnatých i jehlič. natých. Bývá též v zahradách a v parcích, jestliže je tam dost
křoví. Ve spadlém listí a jehličí si hledá hmyz a jiné drobnéživočichy.
Přilétá k nám v březnu. V září a v říjnu táhne do jižníEvropy. Některé červenky u nás zůstávají dlouho do zimya živí se bobulemi. Semena těchto bobulí si zachovávají
klíčivost i po strávení. Červenkaje roznáší po kraji a tím při.spívá k rozšíření rostlin. Ozývá se jednotvárně: cik - cik.V nebezpečí vydává jasný kovový hvizd.

ČERVENKA

Její smutný, tesklivý zpěv patří k večerním náladám v lese.Červenka sedí na nejvyšší větvi stromu a zpívá dlouho dotmy. Písničku začíná nesměle a končí ji jasnými trylky.
Jako modrák žije v křoviskách a ponejvíce běhá po zemi.Pohybuje se v místech málo osvětlených. Proto má nápadně velké oči. Je důvěřivá a zvědavě si přijde v lese prohlédnouthoubaře. Skáče po zemi na vztyčených nožkách a na rozdilod jiných ptáků má postavičku vzpřímenou. Při poskakování poněkud spouští krátká křidélka. Červenka je velka .ako vrabec. Svrchu je šedohnědá a má oranžové žluté hrdlo. Usazuje se v lesích listnatých i jehlič. natých. Bývá též v zahradách a v parcích, jestliže je tam dost
křoví. Ve spadlém listí a jehličí si hledá hmyz a jiné drobnéživočichy.
Přilétá k nám v březnu. V září a v říjnu táhne do jižníEvropy. Některé červenky u nás zůstávají dlouho do zimya živí se bobulemi. Semena těchto bobulí si zachovávají
klíčivost i po strávení. Červenkaje roznáší po kraji a tím při.spívá k rozšíření rostlin. Ozývá se jednotvárně: cik - cik.V nebezpečí vydává jasný kovový hvizd.

ČEJKA

Tento bahenní pták má nejraději mokré louky v ohbí
a u rybníků. Při výlovech rybníků na podzim se obje.
veliká hejna čejek. Jsou to obratní běžci i letci. Čejka d
drobné, cupitavé, ale rychlé krůčky. Popoběhne, zastaví
ukloní se a běží dál. Sezobává žížaly a vodní hmyz, slimá
kobylky, brouky a jejich Iarvy.
Přilétá se skřivany už v únoru nebo březnu. V zái
v říjnu táhne do jižní Evropy a do severní Afriky.
Čejka je asi tak veliká jako menší holub. Převládá u
čeniá a bílá barva, na jaře s kovovým leskem. Chocho
mívá většinou složenóu a jen něl.dy ji .zvedá. Má dlo.
nohy, protože béhá i na okraji vod.
I.Ta jařc předvádí sameček vzdušné reje, přemety a od.
né obraty. Čejky mají za hnízdo hromádku stébel a listí v I
lém důlku na zemi. Všechna vejce jsou obrácena úzk
koncem do středu. Když se člověk přiblíži k hnízdu s n
d'mi staři mu léta'í kolem hlav a okřiku.í. Če'k
y , J y p J J yJ
družní ptáci a hned po vychování mladých létají v hejn
po polích. Mají naříkavý hlas: kuvít - kuvít, kní-
kní - i. Podle toho jim venkované říkají knihy nebo 1
ho
ry.

ŤUHÝK OBECNÝ

Lid říká tomuto ptáku masojídek, protože má i dravčí
sklony. Ťuhýk loví na pokraji polí a luk. Rozhlíží se s vyso-
kého místa, a když uvidí brouka nebo kobylku, prudce se
snese na kořist. Hmyz lapá někdy i v letu. Chytá také myši
ještěrky, drobné žabky a ptáky. Nabodává si brouky nebo
i myšku na ostny trnky, na větvičky a na ostnatý drát a dělá
si z nich zásoby.
Odvážný lovec masojídek je postrachem ostatních ptáků
protože jim plení hnízda. Tyto příležitostné škody však vy-
nahradí tím, že hubí chrousty a jiný hmyz. Je jenom o něco
větší než vrabec. Svrchu je rezavý, hlavu má šedou s černým
pruhem přes oko, vespod je narůžovělý. Silným zahnutým
zobákem připomíná dravce. Sedá na suché větvi nebo drátě
a kroutí ocasem se straňy na stranu. Zpívá cvrkavě i vrzavě
a mistrně umí napodobit hlasy jiných ptáků.
Hnízdo si zakládá v houštinách na pokraji lesů, v trnkách
v šípkových růžích, v hlohu i v jiných keřích. Je dost velké
spletené ze stébel rostlin, hlavně z pýru. Ťuhýk obecný
k nám přilétá koncem dubna nebo začátkem května. V druhé
půli srpna a v září táhne do tropické Afriky. .

ŤUHÝK ŠEDÝ

Velikostí daleko předčí ťuhýka obecného a vyrovná se
útlejšímu kosovi. Jeho zobák se podobá zobáku dravých
ptáků. Celkové zbarvení je šedé, jen konec křídel, ocas a
páska přes oko jsou černé. Křídla má poměrně krátká.
Ťuhýk šedý je silný a odvážný pták. Dovede vyhnat ze
svého revíru i velké dravce. Miluje otevřené kraje s křovina-
mi a se skupinami stromů. S vyvýšeného stanoviště si vy-
hlíží potravu, nebo se třepe ve vzduchu na jednom místě
a pátrá po kořisti. Vrhá se na větší hmyz, na brouky, hou-
senky, kobylky, ale i na drobné ptáky, myši, žáby a ještěrky.
Tenhle pěvec si nezadá s malým dravcem. Kořist si zaklesne
do vidlice stromu, přidrží drápem a požírá ji. Ptáky si
oškube. Mláďata krmí hmyzem.
Veliké hnízdo si staví z větviček a ze stébel v korunách
stromů dále od kmene a měkce je vystýlá. Ťuhýk šedý u nás
zůstává i v zimě a za sněhu loví vrabce až u lidských stavení.