Thursday, May 25, 2006

opozoru. Určitě mu bylo vidět na výrazu tváře, jak se přemáhá. Dysonová o ni letmo zavadila pohledem. "Jen ještě vydržte pár minut, kapitáne, a pak si pohovoříme." Pokynem mu dala najevo, aby za ní vyšel z jednotky intenzívní péče ven, a při chůzi stále něco zapisovala. Když došli do její pracovny, měla už tabulku s údaji zcela vyplněnou.
Dysonová snížila hlas, když diktovala do přístroje: "Počítači, vyhledej tyto údaje o pacientovi Leonardu McCoyovi." A do otvoru na stole vložila vyplněno tabulku.
"Čtu. "

Tuesday, May 23, 2006

slyšte,

musel jsem se opravdu hloupě praštit, když si vůbec nevzpomínám, jak jsem se sem dostal." Do hlasu se mu vetřela starost. "Jak dlouho jsem byl mimo?"
"V bezvědomí jste byl několik hodin," řekla doktorka Dysonová, jako by o nic nešlo. "A teď je na čase, abyste ještě trochu spal, ale doopravdy spal." Zvedla hlavu k sestře Chapelové. "Sestro, připravte sedativum."
"Já sedativum nepotřebuju!" Tento hádavý tón byl pro něj příznačný.
"Ošetřující lékařkou jsem tu já a co budete dělat, rozhodnu taky já." Bylo jasné, že se tady o tom diskutovat nebude. Postavou to je sice drobná žena, ale pokud jde o sílu vůle, je víc než dvoumetrová.
"Dobrá, tedy jako výraz profesionální zdvořilosti," ozval se neochotně McCoy, "s léčením souhlasím."
Chapelová mu přiložila k paži injekční stříkačku a ta do něho s tichým zasyknutím vpravila dávku. "Bude vám opravdu výborně."
"Děkuji vám, sestro." Pomalu zavíral oči. Poté, co si prohlédl Kirkův stejnokroj, už se na kapitána ani nepodíval.
Dysonová začala tiše chrlit pokyny a čmárala do tabulky s údaji poznámky. "Chris, sežeňte nějako oddělenou místnost, i kdyby to bylo třeba skladiště. Vím, že v takhle přecpané nemocnici to nebude snadné, ale nemůžeme si dovolit, aby měl kolem sebe posádku, až se vzbudí. Budu tam muset mít monitor, ale jinak tam chci mít co největší klid. Až se opravdu pořádně začne koukat kolem sebe, nesmí být příliš dezorientován.
A taky ať tam není slyšet lodní hlášení. Vypněte to, aby nic neslyšel"
To ho zřejmě především přivedlo do maléru, napadlo Kirka.
"Kde je doktor Cortejo?" zeptala se Dysonová.
Sestra se na chviličku zarazila, aby si urovnala, kalendář v hlavě. "Na chirurgii. Ještě tam bude muset být aspoň hodinu."
"Mhm, tak teď nemůže stejně nic dělat, ale prosím vás, pokud můžete, chyťte ho, až bude odtamtud vycházet. Ať ví co se tu děje. Zdá se, že tomu teď tady velí on, aspoň prozatím."
Kirk hořel nedočkavostí, aby už mohl klást otázky, ale měl se na

Monday, May 22, 2006

McCoy

si zase lehl na lůžko a opatrně si opřel hlavu o polštář. Do řeči se mu vkradl lehký jižanský přízvuk. "Na ten pád si moc nevzpomínám, konečně člověk si obyčejně natluče palici, ale nemohl jsem ztratit víc než pár minut..." Znovu zvedl hlavu a opět se zběžně rozhlédl kolem postele. "Ostatně jsem jel na tom kaštanovém valachovi, který není ve formě a má tlamu ze železa. Trochu jsme se nepohodli při skákáni přes ploty z ostnatého drátu. On byl pro a já proti. Jsem však jaksi jediný, kdo se nakonec za ně dostal." Rukou znázornil vysoký oblouk. "A taky jsem zapomněl, jak má vypadat přistání.
P

Sunday, May 21, 2006

"Na ranč?"

zeptala se Dysonová lhostejně, ale tělo prozrazovalo napětí.
"Jistě, na Černou ostruhu. Já sice vím, že ničení koní není nejbezpečnější způsob, jak strávit prázdniny, ale nenapadlo mě, že kvůli zlomeným kostem tu potřebujeme oddělení se špičkovou technikou..." Hlas se mu zmateně vytratil, když se pokoušel sledovat další detaily kolem sebe. Při pohledu na Kirkův stejnokroj se do něho zabodl očima. "Nejsem ve Waco, že ne?"
"Ne, to nejste," radostně odpověděla doktorka Dysonová a šlehla pohledem po kapitánovi, aby raději nic neříkal. "Řekněte mi ještě něco o té nehodě."

Saturday, May 20, 2006

PÁTÁ KAPITOLA

"To mi snad můžete říct vy?" zeptala se Dysonová. "Nač si vzpomínáte?"
Zamyslel se a svraštil tmavé obočí. "Upadl jsem. A praštil se do hlavy. A bolí mě to," dodal.
"To bych řekla. Způsobil jste si frakturu. A teď mi povězte, kdo jste."
Odpověděl po velmi krátkém zaváhání: "Doktor Leonard H. McCoy." A jeho hlas již nabyl na síle.
"A kde jste teď?"
Kirk se musel usmát nad jejím pedantským tónem. Nebýt tak vyřízený, McCoy by se určitě vzepřel tomu, že s ním jedná jako s děckem.
Doktor se podepřel o loket a podíval se na všechny tři lidi kolem sebe a potom na pokoj, kde stáli. "Nu, tohle musí být nemocnice, ale to jsem blázen, jestli jsem kdy viděl takovouhle nemocnici. Jak daleko je odtud na ranč?"

Thursday, May 18, 2006

Reakcí

bylo jen nepatrné zamžikání řas. "Kostro, vzbuď se!" Kirk se snažil, aby jeho slova zněla jako rozkaz, ale vyznívala spíše jako prosba.
Ztuhlé tělo, nabývající vědomí, se začalo měnit. "No tak, vzhůru," dorážela Dysonová a začala ho poplácávat po tvářích. "Probuďte se a zatočte se mnou za to, že mlátím nemocné."
Pacient zamžikal silněji a potom otevřel víčka. McCoy sténal, ale hleděl na ně jasným a upřeným pohledem. "Co se stalo?" Spíše než hlas to bylo zaskřehotání.

Wednesday, May 17, 2006

"Je příliš brzy, abych něco řekla," roztržitě poznamenala Dysonová. "Mozek je složitý orgán a na to, aby vyšetřil všechny jeho jemnosti, nebyl dosud zkonstruován žádný monitor." Kývala hlavou ve shodě s tím, jak se trhaně posouval jistý konkrétní údaj. "Uděláme si aspoň zběžnou představu, jakmile se probere, a to už by mělo nastat brzo."
Sehnula se a uchopila McCoye za rameno. "Pane doktore, slyšíte mě? Už jste toho naspal ažaž." Potom jím jemně zatřásla. "Už se musíte probudit. Odpovězte mi, pane doktore."

Tuesday, May 16, 2006

"Ano, kapitáne."

Zpoza počítače se zvedl první důstojník a napřímil se. Na zemi pod ním se válela nezbytná vrstva rozházených integrovaných obvodů a podobně tomu bylo i na desce u přístroje. "A kapitáne..."
Kirk se zarazil a ohlédl se na Vulkánce. "Pane Spocku?"
"Až doktor McCoy opět nabude vědomí, měl by být informován o tom, že počítače lékařských přístrojů již plně fungují."
"Ovšem, chápu." Ale nechápal to. Spock byl sice neschopen vyjádřit, jakou má o McCoye starost, nějakými slovy na můstku, ale přesto tu starost měl.
Zdravotníci na Enterprise jako skuteční profesionálové nedávali najevo, že se osobně zajímají o jednoho pacienta víc než o druhého. Nicméně mnoho z nich náhodou nacházelo povinnosti, jejichž plnění je přivádělo do blízkosti jednotky intenzívní péče. Kirk žasl nad tím, jak silně zanedbávají určitý kout pokoje, třebaže obletují jeho obvod.
U šéflékařova lůžka dlely doktorka Dysonová a sestra Chapelová a s napětím sledovaly stěnu s monitorem zachycujícím známky života. Tento panel se na rozdíl od ostatních blížil normální konfiguraci. Kirk sice není doktor, ale během dlouhých let se obeznámil s lékařským vybavením. Jeho diagnózu potvrzoval i obezřetný úsměv na tváři sestry Chapelové. "Už se dostává z komatu, kapitáne," vysvětlila mu tiše a oči jí přitom rychle těkaly mezi panelem, činností doktorky Dysonové a bezvědomým doktorem McCoyem.
"A co poškození mozku?"

Sunday, May 14, 2006

Posádka je

snad až příliš dobrá, uvažoval kysele Kirk. Kdyby se méně snažili a byli méně výkonní, mohl by snad mít důvod k tomu, aby důstojníky káral a tak si odreagovával svůj neklid v průběhu dozoru nad plněním povinností. Za dané situace se všichni na můstku zdatně podíleli na opravách nebo na kontrole a nezavdávali kapitánovi sebemenší možnost odpoutat se od dotěrné vnitřní potřeby učinit nějaké rozhodnutí. Co však má sakra dělat teď?
Jako by to tušila, poručík Uhura zvedla hlavu nad přístroji a vlídně se na Kirka usmála: "Kapitáne, doktorka Dysonová si přeje, abyste se dostavil do nemocnice. Zdá se, že se doktor McCoy probírá." Na můstku sice všichni pracovali bez přestávky, ale přece jen se tam rozhostil nevyřčený výraz potěšení.
"Děkuji vám, poručíku." Kirk si zhluboka a s úlevou oddechl. Byl totiž nečekaně vyveden z míry, když předtím viděl lékaře tak bledého a zdeptaného. "Pane Spocku, přebíráte velení." řekl a odebral se k turbovýtahu.

Saturday, May 13, 2006

Pomalé a vytrvalé blikání

žlutého poplachového světla na můstku začínalo jít Kirkovi na nervy. Po deseti hodinách na okraji senzorového dosahu stále jen něco pobleskovalo, což sice stačilo k rozčilení a vedlo k opatrnosti, ale nedávalo ještě důvod k zásahu. Ostatně Enterprise dosud nebyla v takovém stavu, aby větší zásah zvládla. Snad na tom blýskání nic zvláštního není, může to být jen tím, že citlivé přístroje zaznamenávají i zbytky po škodách způsobených bojem. Na obrazovce nebylo vidět žádné cizí plavidlo, jen chabý odlesk hvězd.
Kapitán přestal marně pátrat, odvrátil oči od obrazovky a opřel se ve velitelském křesle. Snažil se odolávat chuti vyžádat si od posádky na můstku další sérii hlášení. Kdyby se někde na lodi příliš dlouho zdržel, určitě by mu pobočník přinesl kopec tabulek s daty, které má podepsat. Kirk vstal. Neměnící se obrazovka.ho k sobě přitáhla, a tak přistoupil bliž, aby si obraz prohlédl. Potom se otočil a pomalu odcházel za dalšími důstojníky. Nepřítomně kýval a zastavil se u spojovacího stanoviště.
"Na zvukovém příjmu beze změn, kapitáne," hlásila jasně a úsečně Uhura a ti, kdo ji dobře znali, vyciťovali v jejím tónu dobře ovládaný vztek. "Komunikační pátrání je dosud negativní." Přesně tak to bylo před deseti minutami.
Kirk se zatvářil jako vtělená nevinnost, avšak o svých dobrých úmyslech poručíka nepřesvědčil. Za další cíl své inspekce si zvolil výpočetní stanici, a pak ho odvaha opustila. Spock zřejmě těžce nese, že dosud neopravené senzory dlouhého dosahu neposkytují spolehlivá data, a jakákoli vyrušení by jen prohloubilo Vulkáncův zármutek a opravy zdrželo.

Thursday, May 11, 2006

"Ty se budou opravovat déle,protože byly přímo mechanicky poškozeny. Pan Scott odhaduje potřebný čas na dvanáct hodin. Další čtyři hodiny si vyžádá kalibrace."
Šestnáct hodin. "Spocku, ještě jsme nezjistili, kdo a proč nás napadl. Možná, že tu jsou celé roje těch cizinců, že si nás zblízka prohlížejí a že my o tom nevíme."
"To je, kapitáne, poněkud znepokojivá představa." Po řadě sebeuspokojeného vrčení a hučení jim nad hlavami začala fungovat část výpočetní stanice. "Ale je v podstatě správná."
Když se kapitán napřímil, oddechoval a přitom mumlal nějaké obzvlášť silné emotivní symboly. Nejenže byl nepřátelský útok kamikadze naprosto nečekaný, ale v nejistotě se utápěly i jeho příčiny. Kirk byl mistrem taktiky, avšak i on potřeboval něco vědět o povaze svého protivníka, aby mohl volit správnou strategii. V troskách se našly mrtvoly, které nepatřily k žádné rase Federace nebo jejích spojenců. Přesto nebylo pochyb o nepřátelství těchto cizinců. Xenobiolog Frazer odhadl, že asi dvacet jedinců se sebevražedně zabilo při pokusu ochromit Enterprise. Z toho vyplývalo silné podezření, že v této oblasti jsou ještě další nepřátelské síly. Síly, které číhají někde těsně za dosahem senzorů...
"Kapitáne." Spock vyrušil Kirka z jeho snění. "Senzory krátkého dosahu budou co nevidět v provozu." První důstojník se zvedl z podlahy a naklonil se nad terminál počítače. Rychlými prsty přejel několik tlačítek. "Pozor... teď."
Při jeho slovech se na můstku rozezněly sirény žlutého poplachu.

Tuesday, May 09, 2006

"Senzory krátkého dosahu budou fungovat za sedm minut." Spock si přestal hrát a začal do otvorů vkládat nové čipy. "Další hodinu zabere přibližná kalibrace."
"A co senzory dlouhého dosahu?" Spockův bystrý sluch zaznamenal otázku, přestože se první důstojník již opět hluboko ponořil do útrob počítače. Kirkovy uši však nebyly tak citlivé, a tak se kapitán musel sehnout, aby rozuměl odpovědi.

Monday, May 08, 2006

"A jaký čin tedy uskutečňujete?" Kdyby byly lepší okolnosti, Kirk by kladl takové otázky v pohodlné zasedačce, kde by ho obklopovali jeho důstojníci a jeden po druhém by odpovídali.
Spockovy prsty dovedně přejížděly po hraně čipů a tu a tam zarovnaly ty, které přečnívaly. Nesnažil se dívat se kapitánovi do očí a jen z jeho reakcí se dalo usuzovat na to, že si jeho přítomnost uvědomuje. "Tlumiče vibrací jsou už opravené. Počítačové obvody byly jen místy poškozené, ale podařilo se zjistit všechny závady." Probíral si v duchu, co je dále v pořadí co do důležitosti. "Pan Chekov vede skupinu, která instaluje podpůrné paměťové jednotky ve všech sektorech důležitých pro chod nebo obranu lodi."
Zdálo se, že tato poslední slova byla pronesena zvlášť důrazně. Kirk se dohadoval, že se ukázala pravdivost pověstí o ztrátě záznamů. To tedy opravdu nikdo nebude mít moc času na oddech.

Sunday, May 07, 2006

Přešel k počítačům na druhé straně.

"Pane Spocku." První důstojník se téměř ztrácel za hradbou svého panelu. Koukaly jen dvě nohy v botách a ty nohy sebou v neurčitých intervalech poškubávaly. Přes kovovou hradbu pronikla ztlumená vulkánská slova. "Kdybych vás tak dobře neznal, myslel bych si, že klejete."
"Ve vulkánském jazyce neexistují kletby," řekl poněkud jasněji Spock, zvedl se a přistoupil blíž. V jedné ruce držel čipy z integrovaných obvodů. Kirk s úlevou postřehl, že oděv už má čistý. "Nepříznivé okolnosti mění čin, nikoli symbolická verbalizace citu."

Saturday, May 06, 2006

Do Kirkovy úzkosti se prodrala podrážděnost nad jejím šibeničním humorem. V tom to zřejmě vězí. Pod maskou bázlivého chování mladé důstojnice ve službě ve vztahu k veliteli postřehl záblesk bystře pracujícího lékařského ducha. Kladl si otázku, jak asi profesionální zdatnost doktorky Dysonové hodnotil McCoy.
Prohlídka skončila. Dvě sestry jemně přesunuly McCoyovo ztuhlé tělo na pojízdné lůžko a pod dozorem Dysonové je hbitě odvezly. Více už Kirk udělat nemůže. To byl ale hloupý úraz, pomyslel si při cestě k turbovýtahu. Po všech těch válkách, střetnutích s vraždícími cizáky a šílených poutích po Galaxii se mu šéflékař poraní při úpravě gravitace. Až se z toho McCoy zotaví, Kirk se už postará o to, aby ho vyznamenal řádem pro palubní nemotory. Doktorovi bude určitě ohromně slušet, až bude mašírovat na přehlídce všech příslušníků posádky, kteří se pohmoždili, odřeli nebo si polámali kosti, když se ozvalo hlášení z lodního tlampače.
Turbovýtah zahučel a zastavil se. Kapitán vystoupil na můstku. Když se tam ocitl, ostatní se na něj tázavě podívali. Přestože plnil lékařské povinnosti, McCoy se stal neoficiálním účastníkem dění na můstku, kde vždycky v povzdálí číhal a sledoval, co se děje. "Je v bezvědomí, ale žije," oznámil Kirk a potom se obrátil k Uhuře. "Doktorka Dysonová bude posílat pravidelná hlášení. Jakmile se stav změní, ihned mě vyrozumíte."

Friday, May 05, 2006

Třebaže doktorku Dysonovou poněkud zmátlo, jak náhle přenesl Kirk pozornost na ni, promluvila stručně a věcně: "Po poranění hlavy tupým předmětem dochází při otřesu mozku především k mechanickému poškození a potrhání nervových vláken a cév přivádějících krev. Vyšetření mozku doktora McCoye touto aparaturou ukazuje, že nedošlo k žádným viditelným rozrušením tkání. Nemáme ovšem k dispozici žádnou metodu, kterou bychom odhalili, zda nebyla nervová vlákna natažena. To lze posuzovat jen na jejich neurologické funkci, kterou můžeme sledovat, teprve až se pacient probere.
Pokud jde o sekundární mechanismy, došlo ke krátkému vzestupu nitrolebečního tlaku, který však nejspíš nestačil poškodit mozek. Nejsou žádné náznaky, že by došlo k vychýlení, edému či krvácení do mozku. Je skutečně štěstí, že byl přítomen pan Spock, který přivolal ihned lékařskou pomoc. Kdyby totiž došlo k prodlení s operací, mohly se vyvinout komplikace."
"Když je řeč o operaci," ozval se Cortejo, "napadá mě, že se musím vrátit ke své práci. Tohle už nepatří do mého oboru." Zdráhavě se kapitánovi uklonil, ale pacienta si již nevšímal a odešel.
Kirk začal chápat, jak hluboce tento muž McCoyovi musí jít na nervy, ale Cortejovy nedostatky zcela zastínila bezprostřední starost o McCoyův stav. "K čemu by to vedlo, kdyby ta nervová vlákna byla natažena?"
Dysonová bezmocně pokrčila rameny. "Dysfunkce se projevují od mírného zhmoždění až k poruchám paměti, pacient nepoznává lidi a věci, nevybavuje si slova, nekoordinuje dobře pohyby a všechny tyto potíže vyžadují měsíce, někdy i roky regenerační terapie. Dokud nebude při vědomí, nedá se plně posoudit, k jak závažnému poranění došlo. Obvykle platí, že čím déle je pacient v komatu, tím větší je pravděpodobnost neurologického poškození. V tomto případě se dá však těžko stanovit, z čeho vyplývá bezvědomí. Doktor McCoy byl právě po službě, při níž absolvoval značně vyčerpávající sérii chirurgických zásahů. Sestra Chapelová říká, že když odcházel, byl vyčerpaný." Lékařka trochu zaváhala a pokračovala: "Měl také zvýšenou hladinu alkoholu v krvi. Nešlo sice o hladinu toxickou, avšak o kombinaci s únavou, ztrátou krve a otupujícím traumatem... To všechno tedy přivodilo delší bezvědomí," dokončila s chabým pousmáním svůj výklad.

Thursday, May 04, 2006

Když se však Kirk

dostal za roh a seznámil se bezprostředně s tím, co je v rezonanční komoře, plně si uvědomil, že jeho šéflékař absolutně není s to starat se, kdo právě vede lodní nemocnici. Drobné pohyby dělá lidské tělo i ve spánku, avšak tělo McCoyovo leželo strnule nehybné v hlubokém bezvědomí. Tvář měl skoro bílou a kosti se mu rýsovaly pod napjatou pletí. Přesto však o zranění hlavy svědčila jen malá náplast za pravým uchem.
"Jaký je jeho stav?" ptal se Kirk dvou lékařů, kteří stáli před komorou.
"Je v kómatu, kapitáne." To neříkal hlavní chirurg. Kirk si matně vzpomněl, že ten mladý doktor, kterého má před sebou, je z kosmické Flotily, odkud ho vyslali, aby tu vykonával praxi. Snažil se vybavit si jeho jméno, ale marně. Praktikanti přicházeli a odcházeli příliš rychle, než aby si je všechny pamatoval.
"Doktorko Dysonová, ujměte se aparatury," vyštěkl Cortejo. "Nebudu marnit svůj čas mačkáním knoflíků." Při této výtce se mladá lékařka zarděla, ale zároveň kvapně potlačila zavrčení, jež prozrazovalo, že se spíše zlobí, než stydí. Odebrala se ke kontrolnímu přístroji.
Kirk sledoval, jak se v jednotlivých pásech na displeji v rezonanční komoře objevují záběry McCoyova těla. Úzká deska ho zvolna a postupné posouvala pod paprsky, takže počítač stačil zachytávat řady záběrů, jako by se přízračný skalpel zařezával do tenoučkých vrstviček organismu. Po ovládacích tlačítkách přejížděly prsty doktorky Dysonové a veškeré informace se přenášely do holografického obrazu jeho těla, jakéhosi úděsného dvojčete skutečného těla za prostorem komory. Husté nahromadění průzkumných řezů hlavou barevně oživovalo výsledný obraz.
Doktor Cortejo připojil ještě pár pokynů týkajících se prohlídky a zahájil svůj monolog: "Zranění vyplývá z četných faktorů při pádu. Hrana stolu způsobila bezprostřední povrchové natrženi pokožky na hlavě a lineární frakturu lebky." Ukazováčkem přejel po jasně purpurové čáře na oranžové lebce. "Naštěstí nedošlo při tomto poranění k nadměrné ztrátě krve a okcipitální kost zůstala neporušena. Žádné úlomky kostí také nepronikly do níže položené části mozku. Z chirurgického hlediska je tedy porušení minimální a snadno léčitelné.
Avšak volně se pohybující hlava vlivem rotačního pohybu, který se zrychlil, utrpěla otřes mozku. Důsledky tohoto traumatu by mohly být vážné, avšak přikláním se spíše k optimismu, když beru v úvahu, co jsme až dosud pozorovali. V neurologickém průzkumu je doktorka Dysonová skutečnou odbornicí." Chirurg ustoupil místo ve středu drobné ženě s tmavou tváří, stojící po jeho boku.