McCoy

si rukou protřel oči a zamyšleně se mračil. Po několika sekundách zvedl hlavu a podíval se Kirkovi do očí. Vrásky mu zvýrazňoval zmatek. "A jak se vlastně stal Spockovi ten úraz? Při tom útoku ho přece neporanili..." McCoy upřel svůj pohled dovnitř a pokračoval, jako by spíše mluvil sám se sebou. "Byl u mne v kabině, pořád něco povídal o paměťových okruzích a o čipech. A já jsem přitom do sebe lil tu příšernou Červenou novu."
"A nač si vzpomínáš pak?" neléhal Kirk.
"Na operační sál..." Už jsem si myslel, že je po Spockovi, když mu ruply játra." McCoy hovořil s jistou námahou. "Musel jsem potom dělat náramné šití, abych tu tkáň slátal."

Když se z operačního sálu vynořili oba lékaři, Kirk rázoval po lodní nemocnici sem a tam. Cortejo odešel s vážným výrazem a beze slova. McCoy se unaveně opřel o stěnu a nevšímal si přívalu kapitánových dotazů. Přímo k zblázněni soustředěně svlékal chirurgické rukavice. Potom si odepnul přezky operační zástěry a uvolnil si ji u krku. Narovnal se v zádech. A teprve potom McCoy promluvil.
"Je mimo bezprostřední nebezpečí."
"Co to znamená?" ptal se Kirk, v němž se střetávala úleva s obavami.
"To znamená, že když se podaří zabránit pooperačním komplikacím, bude na tom Spock prostě fajn." McCoy si mnul zátylek. "Ta zatracená bláznivě propletená fyziologie! Tohle je vulkánské a tamto zase lidské. Pokaždé, když jsem něco rozebral, měl jsem strach, že už ho zpátky nesložím."
Uplynul okamžik, než na kapitána s plnou silou dolehl smysl těchto slov. "Kostro?" zašeptal, potom popadl chirurga za ramena a zatřásl jím. "Kostro!"
"Dej mi pokoj, Jime," podrážděně zavrčel McCoy. "Už jsem ti říkal, že ti nic konkrétnějšího nemůžu říct. Pamatuj, máš před sebou unaveného chlapa. Celou dobu jsem byl na sále..." Tvář se mu stáhla, jako by bolestí.
"A co se tam stalo?" vyptával se Kirk.

"Za tuhle operaci odpovídám já," vyjekl Cortejo.
"Co je to tady? Co se stalo? ptal se McCoy.
"Nevím. Není to člověk..." Z rány vytékala tekutina dál. "Šití," zavelel chirurg a odhodil skalpel. Novým paprskem místo objel, ale výtok nezastavil.
"Tepová frekvence klesá," drsně ohlásila Chapelová. "Krevní balení vyčerpáno z 50 procent."
Cortejo znovu zkusil ránu sešít, ale ani druhý pokus se nezdařil. Hodnoty životních funkcí nadále klesaly.
McCoy se nejprve zahleděl na otevřenou ránu a potom na Corteja, jehož prsty se přestaly pohybovat.
Spock umíral.

"Pacientův zdravotní stav se zlepšuje," odpověděl McCoy. Při těchto slovech pozoroval, jak jemně Cortejovo zápěstí pracuje, když chirurg zachází se svými nástroji. Měl každičký pohyb přesně vypočtený a vůbec ničím nemařil čas. "Jeho organismus udržuje podávanou transfuzi, což znamená, že je vnitřní krváceni pod kontrolou."
Chirurg přisvědčil. "Musíme být připraveni brzy ho zavřít. Tahle krevní jednotka bude právě tak stačit, aby se obnovil pacientův minimální objem krve." Vytáhl ruce s otevřeného hrudníku a místo sondy si vzal nově nabitý skalpel, který ležel na McCoyově dlani. "Už jen jediný řez..."
Cortejo namířil špičku nástroje na zčernalý kousek tkáně a naposledy spustil tenký řezný paprsek. Z místa se vyvalila hustá oranžová tekutina a na chirurgickém monitoru zazářilo nové světlo.
Cortejova ruka se poprvé za pět hodin zachvěla.
McCoy se podíval za sterilní pole na Chapelovou. "Sestro, máte nějaké ponětí o tom, co..."

"To říkám taky," unaveně se usmál Kirk. Při dalších slovech však jeho úsměv pohasl.
"Kapitáne, jak je na tom Spock?"
"Ještě nevím. Už více než pět hodin jsou na sále Cortejo a McCoy."
Uhuře se určitě přestalo dařit udržovat kanál v provozu, neboť spojení s doktorkou Dysonovou se náhle přerušilo.
"Tohle je naše poslední balení T minus," řekla Chapelová a vložila zelené balení do biosystému, aniž přerušila přítok krve pavučinou hadiček.
"Přítok se zlepšuje?" zeptal se Cortejo, který pečlivě sledoval obnažené vnitřní orgány, jejichž poranění stále zaznamenával chirurgický monitor.
"Úroveň klesla na 3 procenta dodávaného objemu."
"A co tato skutečnost znamená, pane McCoyi?" Chirurg jemně pracoval prsty poblíž levého plicního laloku. Regenerační sondou se lehce zacelila malá trhlina v houbovité tkáni.

"Jeden ... muž, nějaký kapitán Neil, vypadá, že je mu lhostejné, jak sám na tom je, jen když je v pořádku jeho loď. Bude asi užitečný a bude pomáhat ostatním, aby se přizpůsobili nové situaci. Ale v této chvíli mám plné ruce práce s léčením civilistů, kteří to přežili, a tak jsem ráda, že Krkavci dají pokoj. Docela by se mi hodila nějaká pomoc. A radši větší."
"To nebude problém, doktorko Dysonová. Uplyne něco přes tři hodiny a na Wagnerovu stanici připluje Lexington."
"Inu, je na čase!"

Kirk přijal její konstatování s odevzdaným povzdechem, ale říkal si s obavami, že to ještě dlouho potrvá, než bude zase tak plně důvěřovat rádiovému spojení. Sklonil se blíže k panelu, jako by již touto tělesnou blízkostí mohl zvýšit kvalitu spojení. "Jak to vypadá na stanici?"
"Všechno už je v pořádku. Mladí jedinci zahynuli i s královnou a Krkavci, kteří to přežili, dostali každý dávku sedativ."
"Sedativ?" zvolal Kirk. "Chci ty cizince zavřít do vězení a hlídat dnem i nocí."
"Souhlasím s vámi, kapitáne." Odpovídal mu teď hlas doktorky Dysonové. "Ale je to spíš z lékařských důvodů než z bezpečnostních. Jakmile byla zničena královna, převládla u každého Krkavce osobnost jeho oběti.
Tím došlo k dosti vážnému citovému traumatu. Většina z nich propadla hysterii, a tak jsem jim dala účinná sedativa, abych jim zabránila v masové sebevraždě."
"Většina?"

"Objem klesl na 62 procent," ponurým hlasem řekla Chapelová. .
"Připravte zvýšení transfuzního tempa." Cortejo dále beze spěchu vykládal, ale jeho prsty poletovaly ještě rychleji než dříve. "Vždycky jsem se rád pouštěl do skutečně náročné chirurgie, pane doktore. Je to pro nás vynikající příležitost, že můžete sledovat právě takovouhle situaci."
"Wagnerova stanice volá Enterprise. Enterprise, ozvěte se." V ampliónu zapraskal Uhuřin hlas, který si jen s námahou razil cestu statickými šumy z rozptýlených oblaků iontů. Přes svou nejlepší snahu Palmerová dosáhla jen malého pročištění kanálu.
"Uhuro, můžete mi zajistit vizuální kontakt?" ptal se Kirk a znepokojeně pohlížel na prázdnou obrazovku nad spojovou stanicí.
"Bohužel, kapitáne, výbuch zničil videovysílač spolu asi s třetinou okruhu u doků. Trvalo mi to celé hodiny, něž jsem dostala do provozu aspoň tyhle audiokanály."

Cortejo

sice na její poznámku nereagoval, ale sestra věděla, že informaci slyšel a vzal na vědomí. Chirurg nezpomalil pohyb rukou a zároveň začal přednášet. "Když vezmeme v úvahu předpokládanou délku operace, tísní nás parametr omezeného přívodu krve. Dokud je pacient pod transfuzí, nemůže zvyšovat tempo dodávky krve, protože by se rychle vyčerpala. Navíc se mi zvýšený přítok krve bude stavět do cesty, dokud se mi nepodaří zacelit více míst, odkud krvácí." Namísto šití začal opět pracovat skalpelem a jemné pohyby ruky byly skoro neznatelné.
McCoy sledoval Cortejovu chirurgickou techniku stále s větším obdivem. Ruce se pohybovaly bez přestávky a s jistotou, skalpel odstraňoval drobnými řezy odumírající tkáň, a hned nato chirurg paprskem rány sešíval. Třebaže toto tělo bylo formou i funkcí pro McCoye cizí, dokázal rozeznat směr chirurgických pohybů a ocenit i to, jak Cortejo rychle, bez přestávky k zamyšlení rozhoduje, které poškozené místo je třeba spojit s kterým a jak.
Znovu ostře zapískala kontrola biosystému a McCoyovu pozornost nanovo upoutala tato záchranná jednotka, vedle níž ležela dvě již vypotřebovaná balení krve.

Cortejův skalpelový paprsek

se probudil k životu a objížděl potrhané okraje kritického místa. Zarovnané konce pak spojil paprskovým šitím. Když sestra vytáhla svorky, dříve potrhané tkáně držely pohromadě. Nicméně záplava krve se nechtěla zastavit.
Ostré zapískání přístroje kontrolujícího biosystém přihnalo Chapelové na čelo mráček. "Objem krve klesl na 68 procent."
"Udržujte nynější transfuzní tempo."
"Jaký objem může Vulkánec ztratit?" tázal se McCoy.
"Teoretiky by měl vydržet ještě ztrátu dalších 10 procent."
"Ale pan Spock není čistý Vulkánec," dodala Chapelová tiše, ale zřetelně. Tuto poznámku adresovala McCoyovi, ale zároveň chtěla varovat Corteja. "Pravděpodobně nesnese větší ztrátu krevního objemu než dalších 7 až 8 procent."

"Tohle není fakultní nemocnice..."
"Biosystém zaveden," zamručela Chapelová, když spustila přístroje kontrolující chod.
"...a tak nečekejte nějakou přednášku jako ve škole." Chirurg vnořil ruce do tělní dutiny. V loužičkách krve mu zmizely špičky prstů, které si hledaly cestu ve spodní tkáni. Potom se naráz zastavily. "Tady odsát."
Chapelová přiložila na to místo čisté ústí sací hadičky. Její průhledné stěny se zbarvily dozelena a za pár sekund se již plnila připravená nádoba na krev. Z organismu vysávaná tekutina totiž proudila ven trochu rychlejším tempem. Sestra nečekala na pokyn a beze slov přiložila na příslušné místo nezbytně svorky.

"Seržante, tahle žádost je už dvanáct dní stará," poznamenal s tíživou nelibostí Kirk. "Proč jsem ji nedostal dříve?" Ale na odpověď nečekal. "Přineste mi zprávy," rozkázal úsečné. "Přineste mi všechno, co máte."
Usadil se ve velitelském křesle a zahájil odhodlaně souboj s hlášeními.
Když Cortejo otevřel Spockův těžce pochroumaný hrudník, McCoy se musel moc přemáhat, aby z operačního sálu neutekl. Jen taktak se mu podařilo přemoci chuť zvracet. Silně pobledlý a lehce zpocený sledoval, jak Cortejo a sestra Chapelová zavádějí podpůrný biosystém a jak jej uvnitř otevřené tělní dutiny trubičkami a hadičkami připevňuji k důležitým orgánům.
V průběhu prvního ročníku McCoy v Atlantské všeobecné nemocnici jakžtakž zvládl to zděšeni, když viděl tak brutálně poničený organismus. Na oddělení pro naléhavé případy byl vždy nutný okamžitý zásah a nebyla nouze o krev a hnis. Připustit, aby se člověku zvedl žaludek, znamenalo luxus, který mohl pacienta stát život. Když vešel do sálu k operačnímu stolu, v duchu se připravoval na to, co ho čeká, ale přece jen nebral v úvahu, že pacient je člověkem jen zčásti. Když však viděl podivnou směsici zcela nezvyklých barev, tvarů a pachů, ztratil klid a začal pociťovat nevolnost.
"Nemusíte se na to povinně koukat," procedil kysele Cortejo. "Kapitánovi Kirkovi je snad milejší, když vás má tady na sále, ale já rozhodné nepočítám s tím, že byste mi při téhle operaci asistoval."
McCoy zhluboka vzdychl a o dva kroky pokročil k operačnímu stolu. "Jako lékař vítám příležitost seznámit se s novými léčebnými postupy." Přinutil se hledět skrze modré světlo do sterilního prostředí. Uvnitř Vulkáncovy hrudi se rozlévala špinavě zelená tekutina. McCoy polkl naprázdno, ale pohled neodvrátil. "Znám však své omezené možnosti. Jsem tu, abych se učil, a ne abych operoval."

Kirk upíral zraky na doktorovu pobledlou tvář. "Cožpak můžete opravdu tak snadno nechat Spocka umřít?"
McCoy uhnul Kirkovu pohledu a potom zvolna zakroutil hlavou. "Poprvé jsem ztratil pacienta a kopl jsem do dveří ordinace tak, že jsem v nich udělal díru... za opravu jsem pak musel zaplatit týdenní plat. Ostatní doktoři mi řekli, že si na to zvyknu."
"Přestal jste kopat do dveří," řekl Kirk, "ale na smrt jste si nezvykl."
McCoy stál chvíli mlčky a hleděl za kapitána kamsi do svého světa. Potom zamrkal, jako by to chtěl vytřít z očí. "To je ten nejlepší nápis na hrob, který by si mohl doktor přát." McCoy se zhluboka nadechl a narovnal se v ramenou. "Nic vám nemohu slíbit, kapitáne, jen že se vynasnažím."
Kirkovi se trochu ulevilo, ale další McCoyova slova ho zamrazila: "Budete mi muset ukázat, kudy se jde na operační sál." Když se kapitán vřítil na můstek, pobočnice na něj mávala tabulkou s daty, ačkoli nevěřila, že si jí všimne. V posledních dvou týdnech plných bitev se před Kirkem nakupila celá deprimující halda hlášení o škodách a opravách a Kirk je pohrdlivě a vytrvale odsouval stranou. Teď se však pobočnice podivila tomu, že se na tabulku vrhl, jako by šlo o život. Zkoumal ji a stále více se mračil. Potom na formulář nadrápal svou šifru.

"Že nemůžete?" zeptal se hořce kapitán. "Ne, já myslím, že si nechcete vzpomenou. Jste docela rád, že jste na posledních dvacet pět let zapomněl. Děsí vás, protože to nebyla léta pohody a jistoty, byla plná zmatků a ošklivých překvapení. Jste ještě chlapec, chlapec, který chce projít životem, aniž se dopustí chyb, těch zlých chyb, jež se už nedají napravit. Přiznat chyby totiž znamená uvědomit si vlastní slabost..."
"Přestaňte!" zařval McCoy.
"...i vlastní silné stránky." Kirk přešel do všedního, drsného tónu. "Poslouchejte mě dobře, McCoy. Vám je jedno, co se stane se Spockem, ale kdesi ve vás je muž, který by se před ničím nezastavil, jen aby zachránil něčí život, bez ohledu na to, čím za to osobně zaplatí. Právě tato vlastnost z něho udělala nejlepšího lékařského důstojníka kosmické Flotily. Jestliže vy nemáte stejně vášnivý vztah k ceně života, nestane se z vás ani zpola takový doktor, jakým byl on. Ani zpola takový muž."

"Cože?" zvolal napůl se smíchem McCoy. "Zbláznil jste se? Nemám chirurgickou kvalifikaci, abych mohl operovat lidi, natož Vulkánce. Mám kvalifikaci taktak na to, abych Cortejovi asistoval..."
"To není pravda." Tuhá přísnost velitele kosmické lodi roztála. Kirk k němu přistoupil blíž a zvedl paže, aby dodal své výzvě důraz. "Máte znalosti, McCoyi, někde. Tak po nich sáhněte a využijte je."
McCoy zavrtěl hlavou. "Kapitáne, vy ani nevíte, co ode mne žádáte."
"To je mi jedno," divoce odsekl Kirk. "Je to vaše povinnost jakožto lékaře, jako šéflékaře mé lodi..."
"Ne," s hrůzou se odvrátil McCoy. "Nemůžete mi rozkázat, abych rozřezával živého člověka. V životě jsem to nedělal."
"Už jste to dělal stokrát," hřímal Kirk. "Proboha, Kostro, Spock nám umírá!" Ta slova však na muže stojícího před ním nijak nepůsobila.
McCoy pokrčil lhostejné rameny. "Nejsem váš Kostra. Nepamatuju se a nemohu mu pomoci."

"Musíme probrat něco úředního ve vaší kanceláři," řekl Kirk, zatímco Dysonová se střízlivým výrazem v obličeji prchala z místnosti.
"To není, má kancelář, kapitáne," McCoy vyprostil rameno z kapitánova sevření, ale Dysonová už byla pryč.
"Dovolte, abych vám to zopakoval," řekl tiše Kirk. "Můžete tam buď jít sám, nebo vás tam odvleču já."
McCoy překvapeně zíral na Kirka. Ať už vyčetl z kapitánovy tváře jakékoli pocity, na chvíli oněměl a potom řekl klidné. "Ano, pane." Zůstal zticha, dokud nedošli do zátiší šéflékařovy kanceláře a dokud Kirk nevydal další rozkaz.
"Musíte operovat Spocka."

Prohlásím,

" že mám sníženou odpovědnost. Korunní svědkyní budeš ty a dosvědčíš, že můj mozek nedovoluje, abych dělal lodního šéflékaře." McCoy se zamračil, když si uvědomil, že ho Dysonová přestala poslouchat. "Nejspíš tě celé dny neuvidím."
To znovu upoutalo její pozornost. V koutcích úst jí zacukalo. "Už jsi mě viděl dost."
McCoy se zapýřil, ale zachoval si nevinný výraz s očima dokořán, i když mu oči sjely z její tváře dolů. "Jsem šéflékařem na této lodi a je mou povinností zblízka dohlížet na příslušníky posádky."
Dysonová potlačila smích. "Najednou jsi zase zpátky u Flotily. Poslouchej mě, velící důstojníku McCoyi..."
Ale nedopověděla to, protože se náhle objevil kapitán Kirk. "Už běžím, kapitáne." Chvatně zamkla polní krabici a vzala ji ze stolu.
"Třeba bych mohl pomoct..." McCoy pokročil kupředu, aby ji doprovodil, ale vtom se vymrštila Kirkova ruka. Ocelovým sevřením ramene McCoyovi zabránil v odchodu.

Chapelová se udiveně podívala vzhůru. "Pane?"
"Cortejo. Zvládne tu operaci Spocka?"
"Je to výtečný chirurg." Sestra zase sklopila oči na svou tabulku s daty. "Zdá se, že se na to cítí..."
"Ale já kruci kašlu na to, na co se cítí!" vyjel Kirk. "Já se ptám na váš názor."
Jen s námahou se na něj podívala. "Ne, myslím si, že není tak kvalifikovaný. Nikdy ještě Vulkánce neoperoval."
"To přece McCoy také ne, dokud neprovedl operaci srdce velvyslanci Sarekovi."
"Tentokrát jsou však zranění pana Spocka. rozsáhlejší," hlas sestry Chapelové se na okamžik rozechvěl. "A doktor Cortejo neprostudoval vulkánskou anatomii tak zevrubně jako doktor McCoy..." Potřásla hlavou a nechtělo se jí mluvit dál.
"Děkuji vám, sestro Chapelová."
S výrazem naprostého soustředění se vrátila k svému inventáři.
"Tuhle," radila Dysonová a ukazovala nahoru v malé místnosti, kde stála s McCoyem. Od podlahy až ke stropu tam stály police s materiálem pro akce mimo loď a trochu chránily toto zátiší před hlukem a ruchem panujícím na nemocničním oddělení pro naléhavé případy.
McCoy se natáhl a sundal kovovou krabici, kterou si vybrala. "Nechápu, proč tu mám trčet," protestoval, když si od něho brala krabici. "Vždyť se tu jenom pletu pod nohama lékařům, kteří vědí, co dělají. Na obchodní stanici bych aspoň byl užitečný jako ošetřovatel."
Dysonová otevřela zámky a začala prohlížet, jaké lékařské potřeby se skrývají v té krabici. "Zbytečně se rozčiluješ, Lene: rozkaz je rozkaz."
Tím ho ovšem od námitek neodradila. "Já jsem se k Flotile nedal. K ní se přeci dal ten druhý McCoy. Tak nač bych měl poslouchat rozkazy?"
"Tak to jen zkus opustit tuhle loď. Kapitán Kirk sice dá hodit do brigy toho druhého doktora McCoye, ale železa na nohy dají tobě. A před polní soud půjdeš také ty."

Kirk přemohl své pocity a klidně pravil: "Jaký je jeho stav?"
Na rozdíl od McCoye se Dysonová na kapitána podívala zpříma. "Moc dobrý není. Vnitřní poranění jsou dosti těžká a ztratil veliké množství krve. A během operace ještě ztratí další. A protože na lodi není mnoho krve, která by odpovídala Spockově typu, musíme se spokojit s tím, co se nám nahromadilo od dárců. Zásadní otázkou pak bude spravit potrhané tkáně, dříve než tyto dodávky vyčerpáme. Ovšem když doktor Cortejo dokáže..."
"Děkuji vám, paní doktorko." Kirk se při zmínce o chirurgovi ušklíbl a odvrátil se tváři od McCoye. "Měla byste si raději pospíšit, pokud se přesunujete na obchodní stanici. Na Falchion již byla přenesena první část jednotky zvláštního nasazení."
Kirk rázně odešel od obou doktorů. Obcházel shluk lidí, kteří se nadále tísnili kolem Spocka, ale nezastavil se tam. Místo toho zamířil k sestře Chapelové, která právě spěchala ven z pokoje pro naléhavé případy. Když Kirk překročil práh hematologické laboratoře, Chapelová stála u otevřeného oddělení skladu a prohlížela, co je uvnitř. S jedinou výjimkou byly na všech poličkách láhve s jasně červenou tekutinou. Jen na té poslední byla smaragdově zelená.
"Zvládne to?" zeptal se Kirk.