bohužel ne déle. Podívej se, Jyrry - vidíš?"
Bjelke přistoupil k oknu vedoucímu na západ k přístavu a za ním k Faxa-fjórdu, zvlněnému bělostnými řadami hřebenatek. Ukázal směrem ke skálám, rozbíhajícím se v terasách stále výše a výše, až se obloukem opět zahnuly jako hrabivá ruka a obkroužily úzkým poloostrovem jižní část Faxa-fjórdu. Tam v dálce bylo právě vidět přistávající tečku tryskového letadla s houbičkou brzdícího padáku za sebou, a když jsem hodně dobře koukala, viděla jsem červeně a bíle pruhované větrné pytle, jaké bývají na letištích.
"To je Keflavik - základna dálkových bombardovacích letadel, Jyrry. Island se stal, jak víš, součástí NATO a v roce 1951 se u nás usídlil jeden z největších opěrných bodů USA na světě.
Zatím jsou jen v Keflaviku, na třiceti čtverečních kilometrech půdy, kterou naši pradědové a tátové vyrvali skálám, oseli, odkud odtahali v rukou balvany ... Teď tam vyrostla kasárna, bary, hangáry. Ale Jyrry," Bjelke uchopil Jirku za rameno a stiskl ho tak, až bolestně zkřivil obličej, "dovedeš si představit, co se stane, až se objeví v novinách senzační zprávy o podivuhodném radioaktivním kovu, zářícím celá staletí, dnes možná s menší ničivostí, ale stále ? O dalších tajemstvích, která snad skrývá Díra svatého Patrika? Jestli nedovedeš, řeknu ti to: za několik dní bude Sneffels obklopen ostnatými dráty a uvnitř budou pracovat skupiny ne českých a islandských, ale docela cizích vědců, a ne pro odhalení dalších tajemství přírody a rozluštění dalších otazníků kolem nás, ale pro dokonalejší bomby a ostatní válečné prostředky. Dovedeš si například představit, jaký účinek by měly kulky a střepiny granátů z tohoto kovu, zabíjející nejen ranou, ale i plíživou smrtí, rozpadem krvinek, dovedeš si představit chlapce a muže dusící se a lapající modrými rty po vzduchu i po drobném poranění ... "
"Dost, proboha, dost, doktore ... ," přerušila jsem Bjelkeho a zacpala si uši. "Jirko - má pravdu. To se nesmí stát. Ale co budeme dělat?"
Bjelke se na mne vděčně usmál. "Děkuji vám, slečno Aleno, za podporu. Vím, že mi ji poskytne každý slušný člověk na světě. Co budeme dělat? Nuže - my s Leifem jsme se už rozhodli. Zítra obstará Leif několik kilogramů výbušniny. Nevím kde a jak a nestarám se o to - ale věřím, že ji bude mít. Pozítří v noci bude už tam, kde je ještě dnes předsíň Díry svatého Patrika, sto tisíc tun žulových balvanů. Sneffels pohřbí nebezpečí pro svět a tím i, milý Jyrry," Bjelke se trochu smutně usmál, "naši záhadu VAI. Nu - a pak už budeš těch zbylých pár týdnů docela volný pro svoje broučky."
"A ty? Cožpak to jde, vyhazovat v civilizované zemi jen tak do vzduchu jeskyně?"
Bjelke mávl rukou. "Výbuch bude sotva slyšet - a i kdyby, budeme s Leifem dávno u auta. Nechám ho tentokráte ve vřesovišti mezi Budirem a Stapi. Nikdo se o našem příchodu a odchodu ani nedozví, a kdoví kolik let uplyne, než náhodný návštěvník kráteru zjistí, že je jeskyně zavalena."
Jiří přecházel pokojem sem a tam, mezi oknem s výhledem na moře a stolem, za nímž jsme seděli - Bjelke s horečnatýma očima, klidný Leif a já, vykulená a jenom pozorující, co se kolem děje.
Nakonec se Jirka zastavil před Bjelkem. "Gudmundure," slyšela jsem ho jmenovat křestním jménem poprvé, "máš pravdu a já si tě hluboce vážím. Možná že bych nejednal jinak. Slibuji ti, že tě budu ze všech sil podporovat ve snaze, aby nálezy v jeskyni a v Díře svatého Patrika nebyly nikdy a nikým zneužity - ale musíme se tam vrátit. Slyšíš, Bjelke, musíme! Jsme povinni prověřit, zda tajemství, které moudrý Jules Verne světu nesdělil, nemůže být zveřejněno alespoň teď."
"Šílíš, Jyrry? Vždyť v jeskyni je smrt - a možná ne jedna!"
Jiří zavrtěl hlavou. "Nemyslím, že by to bylo tak zlé. My jsme se vrátili - pravda, trochu ozářeni, ale asi ne nebezpečně. Leif se vrátil, Jules Verne se taky vrátil a vrátil se ostatně i Arne Saknussem, a to v době, kdy podle všech předpokladů bylo záření neznámého kovu ještě daleko silnější. Vždyť každá radioaktivita časem slábne. Co jsi zjistil geigerem?"
Bjelke se ohlédl po Leifovi. Ten čmáral prstem po ubruse, oči sklopené.
"Nu - ano. Máš pravdu. Přístroj sice začal tikat hned při vstupu do jeskyně, ale záření nebezpečné i pro krátký pobyt několika minut je teprve v pásmu asi jeden až dva metry od obrazu. Přesto ale ... "
"Počkej - Bjelke. Já vím. Jsem taky doktor. A nejsem hazardér. Ani ve snu by mne nenapadlo vystavovat někoho nebezpečí a zrovna teď," Jiří se na mne moc hezky podíval, "ani sebe. To se rozumí samo sebou. Přátelé, musím vám něco říci, co jsem si nechal pro sebe. Ne ze sobeckých důvodů. Nechtěl jsem vás vyplašit hned na počátku výzkumu.
Nedaleko ústí Díry svatého Patrika je totiž kromě druhého obrazu ptáka ještě další kresba, nebo jak to nejlépe nazvat, provedená stejnou technikou - pásem bledě žlutého kovu ve skále. Chvilku jsem nemohl poznat, co představuje - je hodně zjednodušená, jen několik čar. A pak jsem na to kápl: je to ležící lidská kostra.
Uznáte, že tak pochmurný nález by nám při náladě tajuplných věšteb a hučení z Díry svatého Patrika moc chuti k dalšímu prolézání nepřidal - a tak jsem si jej nechal pro sebe. Nevěděl jsem tehdy, co znamená - teď už to vím. Ten, kdo umístil v žulové stěně obrazy ptáků, varoval náhodné návštěvníky: pozor, tady číhá na člověka smrt! Chápete, že?"
"Proč říkáš na člověka?" zeptal se Bjelke. "Cožpak jiným tvorům radioaktivita neškodí?"
"Ne - tak to nemyslím. Ale ještě chvilku počkej. Povšimli jste si, jak byl obraz ptáka v předsíni Díry svatého Patrika umístěn?" Jiří se obrátil s otázkou k nám všem.
"Zhoubné paprsky dopadají sice v poměrně malém množství, ale přece téměř do celého prostoru jeskyně. Sám jsi mi to potvrdil, když jsi mluvil o tikání Geigeru hned u vchodu. Proto také vznikaly ve vzdálenějších koutech jeskyně ne nové druhy, jak jsem se napřed domníval, ale mutace Leptoderinů, vlastně zrůdy, poškozené radioaktivním zářením, ale přece jen schopné růstu a snad i dalšího rozmnožování. Vědci dovedou ‚bombardováním' a radioaktivními částicemi nebo rentgenem vyvolat spoustu mutací nejen například banánových mušek, ale i větších a složitějších tvorů. Vidíš - Bjelke - věda nelhala! Několik druhů Leptoderinů opravdu v jeskyni nebývá - tohle pravidlo ovšem nepočítá s ptáky z nějakého zářícího kovu.
Ale abychom se vrátili k věci. Aleno - co myslíš: jaké jiné světlo by mohlo z tohoto místa jeskyně ještě ozařovat všechny kouty?"