Monday, October 31, 2005

Kněžík papouščí

Jedná se o jednoduše vybarveného exota a snad nejblíže budu skutečnosti, když jeho zbarvení přirovnám k našemu vrabci obecnému. V inkriminovaném dovozu byli pouze ptáci v juvenilním šatu, ale již po krátké době se samečci prozradili objevujícím se černým páskem na prsou. Zbarvení mimohnízdní a svatební se dle mých zkušeností liší pouze intenzitou vybarvení, samečci svého svatebního šatu dosáhli až po druhém roce života, kdy se u nich projevila i ochota k páření. Samičky zůstaly v juvenilním šatu celý první rok, až potom přepeřily do šatu dospělosti, který se příliš neliší, jak již jsem uvedl, od šatu samiček našich vrabců. Svatební šat mohu těžko nějak charakterizovat, snad jen tím, že se po druhém roce života na spodině bříška objevila bělavá skvrna, celkové opeření poněkud ztmavlo. V této době jedna ze samiček snesla jedno vejce, ale bez skořápky. Musel jsem ji několik dnů držet v nemocniční kleci při vyšší teplotě, protože její případnou ztrátu bych již nikdy nemohl nahradit. Po přemístění k samečkovi již ztratila o hnízdění zájem. Protože mám v mém chovu pouze dva páry, těžko lze nabyté zkušenosti (vzhledem k tomu, že chov probíhá v zajetí a tím v nepřirozeném stavu) zevšeobecňovat. Zdá se ale, že ideální doba pro samičky k zahnízdění nebude dříve, jak ve třetím roce života. K tomuto závěru mne vede to, že samička nebyla schopna snést normální vajíčko, přestože moji exoti mají v krmné dávce dostatečné množství minerálních látek, kněžíky nevyjímaje.

Saturday, October 29, 2005

Nelétaví holubi

Jedná se plemeno holuba vyšlechtěné v Americe. Tito holuby se liší od klasických vzrůstem, postavou a větší hmotností určené pro chov ve voliéře pro okrasu a potěšení.
Je to jeden z nejtěžších holubů vůbec. Prokazatelně byl vyšlechtěn koncem minulého století v USA , a to z římanů, maltézanů , poštovních holubů a modénů. K nám do Čech byli dovezeni koncem 50. let tohoto století. Dnešní výstavní king má ušlechtilé tělesné tvary - krátké kolébkovitě utvářené tělo, hmotnost často převyšující 1 kg. Pro své tělesné tvary a velkou hmotnost je špatným letcem.

Friday, October 28, 2005

rorýs

Přes jistou vnější podobnost s pěvci patří do řádu svišťounů, kam jsou řazeni např. i kolibříci. Je jen o málo větší než vlaštovka, ale celý černý, s krátkým vykrojeným ocasem a dlouhými srpovitými křídly. S hlasitým pokřikem létá ve skupinách kolem budov, věží, popřípadě skal. Celý den je ve vzduchu, nikdy neusedá, jen občas zaletuje ke hnízdu. Živí se "vzdušným planktonem", tedy převážně drobným až středně velkým hmyzem, který je unášen vzdušnými proudy. Původně byl obyvatelem skal a stromových dutin, dnes žije téměř výhradně ve městech, kde hnízdí pod střechami, v děrách zdí apod. Snůšku 2 až 3 vajec zahřívají samička i sameček, oba také pečují o mláďata. Tažný; ze zimovišť v jižní Africe se vrací na sklonku dubna a počátkem května, odlétá již od druhé poloviny července a zejména v srpnu. Patří mezi ohrožené a zvláště chráněné živočichy.

Wednesday, October 26, 2005

Ptaci oblast

V roce 2000 zahájila Agentura ochrany přírody a krajiny ČR spolupráci s Českou společností ornitologickou na přípravě návrhu ptačích oblastí pro Českou republiku. Během tří let byly shromážděny aktuální údaje o početnosti a rozšíření druhů přílohy II směrnice o ochraně volně žijících ptáků a stěhovavých druhů. Do práce se zapojily vedle desítek členů ČSO i další nevládní organizace, pracovníci Správ národních parků, Správ chráněných krajinných parků, okresních úřadů, muzeí apod. Bez jejich znalostí a zápalu by vytvoření kvalitního návrhu ptačích oblastí nebylo možné. Postupně bylo prověřeno několik desítek navržených lokalit, většina z nich však nesplňovala stanovená odborná kritéria. Výsledkem tříletých snah je návrh ptačích oblastí obsahující 41 území, který byl v říjnu 2002 předán Ministerstvu životního prostředí.

Monday, October 24, 2005

sokol stehohavy

Svrchu je zbarven tmavě šedě, hruď je světlá až bílá s příčným vlnkováním, které je u mladých ptáků podélně orientované. Po stranách zobáku je charakteristický tmavý vous. Zbarvení může být variabilní v důsledku vypouštění uměle odchovaných jedinců a ptáků ulétlých sokolníkům.
K hnízdění využívá především skalní stěny, dále i hnízda jiných dravců a dokonce výškové stavby

Friday, October 21, 2005

znečištění

o jisté míry byl zkoumán i vliv světelného znečištění na stěhovavé ptáky. Mnozí z nich jsou díky dlouhým rokům vývoje zvyklí navigovat pouze za pomoci světla hvězd a měsíce. To znamená hrozbu obzvlášť pro drobné druhy ptáků – obzvlášť zpěvná plemena, které navíc migrují v malých výškách. Pokud je v osvětlených oblastech zastihne oblačnost nebo mlha, dokážou uniknout jen velmi zřídka. Za tmy a ve spojení s deštivým počasím nebo v mlze je kombinace světla a skla smrtelná. Ptáci nedokážou vidět sklo a oslepeni počasím a umělým osvětlením mohou být po stovkách a dokonce i tisících zraněni nebo zabiti během jedné noci u jedné osvětlené budovy.

Wednesday, October 19, 2005

Ztracena ptacata

Mláďata se zpravidla snaží splynout s okolím, nejsou schopna letu, zejména u dravců a sov jsou patrné zbytky prachového peří a často se u nich můžeme rovněž setkat s obranným chováním, tj. klapáním zobáku a syčením, případně si mládě lehne na záda a brání se drápy a zobákem. Nemocný pták využívá úkrytů, zpravidla má načepýřené peří, přivřené oko, může špatně létat. Zraněný pták má na první pohled potíže s chůzí nebo létáním, případně krvácí. Pokud nalezneme sotva létající mládě, obyčejně postačí přemístit jej z frekventovaného místa (chodníku, silnice) a posadit na vyšší tlustou větev, aby bylo chráněné před kočkou nebo psem. Rodiče tak mládě snadněji naleznou a sami se o ně již postarají. Složitější situace nastává, pokud se jedná o nějak handicapovaného jedince. V případě, že jde o většího ptáka (labuť, čáp, orel, apod.), kteří jsou obranyschopní a mohou člověku způsobit i vážné zranění, je lépe o místě nálezu informovat referát životního prostředí městského či okresního úřadu nebo veterinární pracoviště. Menší ptáky, kteří potřebují naši pomoc a nejsou schopni nás poranit, nejsnadněji a nejšetrněji chytíme pomocí kusu látky, kterou přes něj hodíme.

Saturday, October 01, 2005

a jeste neco

Inkubace vajec – činnost spojená s hnízděním, kdy rodič předává potřebné teplo vyvíjejícím se zárodkům hnízdními nažinami (místa na kůži ptáka, kde se nevyvíjejí pera). Ty se tvoří v době, kdy ptáci začínají stavět hnízda. Pokud sedí na vejcích oba partneři, vyvíjejí se hnízdní nažiny u obou. Nemají je např. tučňáci či kachny, které si při hnízdění vytrhávají z břicha prachová péra. Holubi mají nažinu na břiše celoročně.
Jev Tyndallův – rozptyl světla při průchodu kalným prostředím. Tak u člověka vzniká zdání, že v ptačím peří převažuje modrá barva. (Podobné je to kvůli Tandallovu jevu i s modrou oblohou, barvou cigaretového dýmu proti tmavému pozadí apod.)
Kosti – stavba kostry vychází z nutnosti co nejmenší hmotnosti. Ta u většiny ptáků činí jen do 5 % hmotnosti těla (U savců je to 15 – 30 %). Ptačí kosti jsou lehké díky jejich dutosti. Dutiny jsou propojeny se vzdušnými plicními vaky. Proti plazím a savčím jsou ptačí kosti díky většímu množství minerálů tvrdší a odolnější v tahu.
Lebka (cranium) – má u ptáků nejnápadnější znak v proměně kostí mezičelistních na horní čelist zobáku (rostrum). Oproti lebce plazů jsou u ptáků nejnápadnější mohutné očnice (orbita). U ptáků s velkýma očima (sovy, dravci) oční koule odsunuly mozkovnu až do zadní části lebky, kde je mozek v téměř kolmé poloze.

vysvetlivky.....

Časovače – odborné označení (Zeitgeber) vnějších cyklů, které výrazně ovlivňtjí většinu životně důležitých biorytmů ptáků (a nejen jich). Vnitřní rytmy organismu upřesňují a synchronizují např. rytmy opakování světla a tmy, měsíční cykly, přílivy a odlivy apod.
Diastola – ochabnutí předsíně či komory srdce ptáků, kdy do srdce přitéká krev.. Ptáci na rozdíl od většiny savců mají srdce (ve vaku zvaném osrdečník naplněném tekutinou) uprostřed těla – pod ochranou široké prsní kosti.
Ektoderm – vrchní vrstva pohárovité gastruly, což je druhé ze třech vývojových stadií zárodku mnohobuněčných živočichů (vedle blastuly a neuruly), v oplodněném vajíčku. (Vrstva ležící uvnitř se nazývá endoterm). Již necelých deset hodin po inkubaci (viz) vytváří ztluštělý ektoderm primitivní proužek, pod kterým se vyvíjí hřbetní struna (chorda).
Filtrace podnětů – označení skutečnosti, že z množství obrovského množství informací přicházejících z okolního životního prostředí si ptáci vybírají jen takové, které jim slouží. (informace o nepříteli, sexuálním partnerovi, potravě apod.)
Gonadosoma – společné základy, ze kterých se v zárodečném vývoji vytvářejí samčí i samičí orgány jak ptáků, tak plazů. Tyto pohlavní orgány jsou jedním z důkazů, že plazi byli předky ptáků. Z dřeňové části gonadosomy vznikají dalším vývojem varlata, z korové části vaječníky.

vysvetlivky

Agregace – volné sdružení ptáků na vhodném místě pro přenocování či hledání potravy. (Často vidíme třeba u krmítek, napajedel apod.). Nejvyšším typem ptačích společností jsou uzavřené sociální svazky, kde ptáci znají (podle vzhledu i hlasových projevů) nejen svoje partnery a mláďata, ale i teritoriální ptačí sousedy
Biokomunikace – přenos zprávy od vysílajícího jedince k příjemci signálu. Vyslaná zachycená zpráva nemá většinou sloužit k vzájemné manipulaci, ale obvykle je výzvou ke vzájemné spolupráci. Základem je schopnost sestavit zprávu do srozumitelného kódu.
Cesty tahové- souvisejí s migrací při každoročním dvojím obousměrném stěhování. Většina tažných ptáků (např. vlašťovky) se stěhuje současně z určitého rozsáhlého území, což se označuje jako tzv. široká fronta. Některé druhy např. čápi) se však soustřeďují do úzké tahové cesty – tzv. úzká fronta

Hnízdní budky

V naší přírodě se můžeme setkat s celou řadou volně žijících zvířat a nemalou pozornost věnujeme ptákům, kteří nás lákají svou početností, pestrostí či nápaditým zpěvem. Důležitou součástí snah o ochranu ptáků je zvyšování jejich hnízdních možností.Hnízdní budky musí však splňovat řadu požadavků. Jednak v nich musí mít ptáci dostatečný prostor, což je důležité zejména v období hnízdění, kdy mají ptáci mláďata. Z velmi důležitých parametrů je velikost vletového otvoru, který se odvozuje od druhu, pro který je budka určena a zamezí vniknutí jiným ptákům.Zavěšením budek na správné místo, by ale naše pomoc neměla zdaleka končit. Proto, aby se naši opeřenci do budek pravidelně vraceli, bychom je měli každoročně čistit. Z tohoto důvodu je otevíratelnost budky jedna z dalších důležitých parametrů. Mezi způsoby otevírání zmiňme: boční, přední nebo střešní otevírání.

Tragopan

Mezi nejkrásnější bažanty patří bezesporu satyrové rodu Tragopan, kteří obývají v pěti druzích pohoří střední Asie.Tito kurovití ptáci jsou příbuzní spíše orebicím než vlastním bažantům, avšak liší se od nich jednak značnou velikostí, jednak výrazným pohlavním dimorfizmem.V přírodě i v zajetí patří satyři mezi nejvzácnější ptáky a tři druhy (T. blythii, T. caboti, T. melanocephalus) jsou dokonce zapsány na listině vymírajících druhů živočichů IUCN. Zbývající dva druhy – satyr obecný (T. satyra) a satyr Temminckův (T. temminckii) jsou sice poněkud hojnější, ale přesto patří k velmi vzácným chovancům soukromých chovatelů.Všechny druhy žijí ve smíšených lesích v nadmořské výšce 1000–4000 m. Přednost dávají hustým lesům se stromy, které jsou porostlé mechem. Takové lesy se rozprostírají od Kašmíru přes Himaláje až po čínské východní pobřeží.Setkáme se s nimi však také v rododendronových a dubových lesích s hustým podrostem a v bambusových houštinách na strmých úbočích hor. Satyrové žijí více na stromech než ostatní bažanti. Zde si také hledají potravu a i hnízdí v opuštěných hnízdech dravců a havranů. Pokud takové hnízdo nenajdou, postaví si ho sami ve výhodném prostoru v rozvětvení kmene stromu. Slepice vystele hnízdo čerstvou zelení. Satyrové jsou převážně vegetariáni – živí se hlavně plody (bobulemi), listy, pupeny, poupaty, květy, bambusovými výhonky, kořínky a semeny. Příležitostně žerou také hmyz a další bezobratlé živočichy, kteří tvoří zhruba 3 % potravy.

papousci

Papoušky můžeme docela dobře spočítat. I u tohoto řádu se sice počet liší podle autorů, ale nám jde vlastně jen o řádové číslo, nikoliv přesný počet. Máme k ruce české názvosloví z pera S.Chvapila. Druhy sice nejsou číslovány, ale může jich být asi 341. (Počítal jsem to sice asi třikrát, ale vyšlo mi vždy jiné číslo. Pokud bych chtěl číslo přesné, musel bych celý systém přepsat, nejlépe na počítači, který čísluje sám a netrpí ztrátou soustředění. Jen si to představte: 252, 253 crr, telefon. Omyl. Kolik, že to bylo? 222, 223? Znovu!) Pro náš účel postačí číslo přibližné. Řekněme tedy, že počet druhů papoušků je 341. Je ovšem jen málo druhů, které nevytváří různé zeměpisné formy. Pokud spočítáme i zeměpisné formy, pak oněch 341 druhů vytváří dalších 437 zeměpisných forem, které jsou mnohdy nominátní, tedy prvně popsané formě zcela nepodobné. Sečteme-li tedy všechny druhy a formy papoušků, dostaneme celkem 778 položek. To je téměř jednou tolik než ptáků ve střední Evropě. Z uvedeného je více než zřejmé, že vyznat se v papoušcích, je docela slušná věda!