Přece by tu neměl pobýt dlouho, protože se zdá, že úderem o zem utrpěla jen jeho hlava. Cítil, že zbytek těla je pozoruhodně celý. Začal od prstů na nohou a postupoval vzhůru. Hýbal každým svalem na nohou i na pažích i na prsou a žádnou bolest necítil. Nezlomil si žádnou kost, nenatrhl žádnou šlachu, neutrpěl žádný šrám. A právě to ho začínalo znepokojovat. Od posledního pádu nemá žádné pohmožděniny, ale ty přece musel mít včera, když ho ten valach znenadání shodil a McCoy zůstal chvíli vězet ve vzduchu. Ať se však ohmatával a šťouchal sebevíc, na žádná citlivá místa na těle nepřišel. Tahle záhada odvedla jeho myšlenky zpět k výjevu na nemocničním oddělení. A to byla ještě větší záhada. Jen matně si vzpomínal na to, že to tam nevypadalo jako v obyčejné nemocnici. A přitom mu nikdo neřekl, kde vlastně leží. Všichni se pořád na něco ptali, ale nic nevysvětlili.

SEDMÁ KAPITOLA

Když se Leonard McCoy probudil podruhé, ležel sám v malé bezvýrazné místnosti se šedými kovovými stěnami a s hluboce zastíněným stropem. Jediné světlo, které tam pronikalo, byl chabý odlesk z monitoru nad ním, ale nebylo slyšet žádný jiný zvuk než hučení.
Zpočátku byl rád, že může v klidu ležet a dovolit svým myšlenkám, aby se volně potulovaly travnatou a křovinatou krajinou. Cítil řezavé závany prachu přinášeného suchými větry a žhavou výheň letního slunce nad hlavou. Tyto myšlenky ho nutně přivedly ke vzpomínce na pád a od něho se zpět vrátil na lůžko, kde nyní leží. Ironickou hrou osudu byly tyto prázdniny pokusem uniknout co nejdále z dosahu všeho, co mu připomíná denní provoz a noční směny na pohotovostním oddělení. Aspoň nepracuje, jenže si není jist, zda se mu líbí více tato stránka nemocničního života.

"Ještě že se aspoň zachovává to příměří." Kirk si hnětl spánky, aby utišil vzmáhající se bolest. "Ta historka o klingonském útoku byla vymyšlená. Byla to jednoduše past a měla nás vlákat do léčky."
Spock svraštil obočí. "To je zajisté nejpřitažlivější interpretace, kapitáne." Povšiml se, že to Kirka zlobí, a tak zmírnil tón: "Ale i ve světle chladné objektivity je to dosti pravděpodobné."
Kirk pozoroval, že se mu bušení v lebce dostává do rytmického souladu s blikáním žlutých poplachových světel, která přerušovaně svítí a zhasínají jednotvárně již celých patnáct hodin.
Spock sledoval jeho pohled. "Za hodinu a dvacet dvě minuty budou fungovat senzory dlouhého dosahu."
A co zjistíme potom? unaveně se sám sebe ptal Kirk.

"Tentokrát však ne. Tohle není jejich území."
"Třeba si mysleli, že je," neutrálně namítl Spock.
"Nebo je jim jedno, komu to patří. Prostě se ho chtějí zmocnit. Kromě chamtivosti a touhy po moci je další silnou pohnutkou k zabíjení územní rozpínavost."
Nad touto neusměrněnou spekulací Spock pociťoval rostoucí netrpělivost. "Cizí mozky a cizí tvorové se často řídí motivy, které jsou mimo dosah našeho chápání."
Kirk zavrčel a sklonil hlavu do dlaní. "Trpívají také Vulkánci bolestmi hlavy, pane Spocku?"
"Ne," odpověděl první důstojník. "Ale občas se mi projevily potíže s mou lidskou polovičkou."

Ano, kapitáne

" velmi zajímavé." Spock opravdu úžasně snášel škádlení, ale Kirk usoudil, že v jedné věci už dospěl k mezím, které nepřekročí. Spock se v poslední době vyhýbal slovu "fascinující"
"Předpokládám, že jste je také pochopil," povzdechl si Kirk. O nic srozumitelnější pro něj je neučinily ani McCoyovy opravy, a tak se kapitán musel osobně seznámit s tématem. "Neodpovídá na naši nejnaléhavější otázku: Proč jsme byli napadeni? Proč se ti Krkavci pokusili zničit tuto loď, a to i za cenu vlastních životů?"
Spock nevznesl námitku proti tomu, že Kirk cizince označuje jako Krkavce. Termín se mezi pracovníky průzkumného oddělení ujal příliš rychle. "Vykazují krajně agresivní tendence," připustil Spock. "Bohužel však se jejich motivace neřídí autopsií."
"Boj se nejčastěji opírá o chamtivost a touhu po moci," uvažoval Kirk.
Vulkánec nabídl další pohnutku: "Častými příčinami válek jsou i snahy hájit území."

Sulu obrátil kryt vzhůru nohama. "Připomíná mi to sochu volné formy z Benegy IV. Na akademii byl Benegan mým spolupracovníkem v téže místnosti a ukazoval mi, jak se opracovává kov..."
Chekov odplavil zbytek svého výkladu v přívalu krajně hlučné, na hrdelní zvuky bohaté ruštiny.
Jakmile Kirk vystoupil z turbovýtahu, Spock se lehce zvedl z velitelského křesla. Vulkánec byl vždy ochoten vyměnit velitelské povinnosti za vědecké.
"Už jste si přečetl Frazerovo hlášení?" zeptal se Kirk, když usedal do uprázdněného křesla.

Kormidelník souhlasně zavzdychal.

Vytáhl z hromady rozbitý kryt střílny a podržel jej před sebou na světle. Zatím to byl předmět, který se dal ze všeho nejlíp určit. Při nárazu do štítů se frennijská loď zkřivila a roztrhla a potom se zčásti proměnila v páru. Štíty se zvedly poněkud opožděně a udělaly málo pro to, aby se Enterprise uchránila škod, a mnoho pro to, aby se zničily doklady o tom, odkud útočníci pocházejí.
"A teď bude kapitán čekat odpovědi," pokračoval Chekov ve svých stížnostech proti Suluovým návrhům na zkoumání vraku. "A ještě horší na tom je, že odpovědi bude čekat i pan Spock, a toho bych moc nerad zklamal." Chekov totiž věnoval valnou část své služby sbírání a rozboru dat pro důstojníka řešícího technické problémy. Proto mu připadalo, že se teď snaží provádět něco jako každodenní obětní obřad k usmíření mimořádně náročného poloboha.

"Provedu, pane."

Sulu se pozorně zahleděl na zdeformovaný kus kovu ve své ruce a zůstal tak, dokud mu kapitán nezmizel z dohledu. Když byl čistý vzduch, vážně uvažoval o tom, že tu kovovou hroudu hodí přes palubu, ale nakonec si řekl, že by si tím gestem nijak nepomohl. Obrátil se proto vpravo a kousek pečlivě uložil na hromadu jiných, podobných.
Z hlubin té hromady se ozvalo zasténání, jako by duchové poražených cizinců truchlili nad ztrátou své lodi. "Je to na nic," zakvílel přízrak.
"Nu, je to dobrý nápad... teoreticky," klidně odtušil Sulu. Protože s tím nápadem přišel on sám, cítil nutnost potlačit lítost.
"Snad." Na druhé straně za kopcem trosek z vraku se vynořila rozcuchaná hnědá čupřina. "Jenže v praxi to zase tak moc dobrý nápad není." K Sulovi zamířil Chekov. "V tomhle šrotu jakživi nenajdeme nic, z čeho bychom byli moudří."