Ba dokonce

se promění také chvilky Tyltylova života v tančící dívky. Ale po náhlém otočení knoflíku zpět nestačí zmizet všechny oživlé věci a odcházejí s vílou a dětmi hledat modrého ptáka. Pes, Kočka, Světlo, Oheň, Voda jsou jim podle svých povah průvodci. Nejdříve se zastaví v kraji vzpomínek – navštíví mrtvého dědečka Tyla,dále babičku a mrtvé sourozence. . Od dědečka dostanou sice modrého pátka – kosa, ale když se s ním vrátí k víle a opustí kraj vzpomínek, zčerná jim. Ubírají se potom dále do kraje snů.

Dětem

drvoštěpa Tyltylovi a Mytyle se ve snu zjeví víla Berylune a žádá, aby se vydali hledat modrého ptáka proštěstí jeí vnučky – Tyltyla žádala před tím vskutku sousedka Berlingot o sivou hrdličku pro svou nemocnou vnučku. Berylune s dětmi rozmlouvá o umění vidět štěstí a krásu u sebe a vidět skryté věci, které zůstávají lidem ztraceny od dob, kdy víly odešli ze světa. Tyltyl otočí kouzelným diamantem její neviditelné zelené čapky a hned vidí duše věcí,minulost i budoucnost, promění světnici v nádhernou komnatu a oživí v lidskou podobu psa, kočku a všechny předměty.

Olympic - Kraj, odkud odletěli ptáci

G Ami G Ami G E G E G Ami


Ami Ami/G F#mi75-
Na pustém pobřeží je moře bez viny
Ami Ami/G F#mi75-
Jak malý zbitý pes líže rány krajiny
Ami E F Dmi
Jak pozdní lítost pár křídel zašumí
Ami
A letí...


Kupte si vzpomínky v tom krámku s vizemi
Před deštěm vlaštovky prý letí při zemi
To jsou jen pohádky pro radost milenců
A děti...

Emi
Pro všechny pokorné
F
A ochočený čas
Ami F
Pro věčnost nevděčnou tu v nás
Emi
Pro všechny pozorné
F
A střípky něžných váz
Emi
Když křídla rozpřáhnou
F
A letí...


Ami F Ami G Ami G Ami G Emi G Emi G

Ami G Ami G
Kraj, odkud odletěli ptáci usíná
Emi G Emi G
Kraj, odkud odletěli ptáci vzpomíná
Ami G Ami G
Po moři běží černá vlna za vlnou
Emi7 G Emi7
Kraj, odkud odletěli ptáci pojednou
G Ami G Ami C D G Ami G Ami C D G Ami
už není... už není... už není...

Dojde však k příměří.

Peithetairos dokazuje ptákům, že byli kdysi králi, že jim náleží vláda na zemí i ovzduším, a chtějí-li dojíti zase bývalé slávy a moci, ať prý vystaví veliké město. Pak prý bohové musí ptákům odevzdati svou moc a lidé budou muset ctíti místo bohů ptáky. Ptáci přijímají tyto návrhy a zároveň oba muže mezi sebe. Oběma narostou křídla. Poté se dají oba do práce. Zakládají v ptačí řiš město. Zatím se lidé dověděli, jak době bude v novém městě, přicházejí a chtějí býti také bydlet v novém městě. Peithetairos je zahání. Stavba je dokončena a Peithetairos oznamuje poselkyni bohů Iridě, že je už konec vládě bohů olympských. Hrozí jim, že na ně pošle orly, jestliže bohové ještě budou lidi obtěžovati. Mezi lidmi nastane veliké hnutí, kdekdo by chtěl do ptačí říše. Bohové vyšlou prostředníky, aby vyjednávali o smír mezi říší ptačí a bohy. Zeus postoupí ptákům žezlo a Peithetairovi dá za manželku Basileu, svou to moc královskou. Komedie končí slavnostním průvodem a zásnubní písní.

Athénští občané Peithertairos

a Euelpides se ubírají do oblačné říše ptáků, kde doufají, že najdou klid. Na zemi pro stálé soudy byl jim život už nesnesitelný. Jdou za Tereem, manželem Athéňanky Prokny, jenž je nyní v podobě dudka vládcem ptáků. Dudek přijde na jeviště sice v lidské podobě, ale se zobákem a s chocholem na hlavě. Na jeho dotaz mu oba praví, že hledají město, kde prý by měli od daní a od úřadů pokoj. On jako pták prý jistě zná takoové město, kde by byli zváni jenom na hostiny, nebo aby takové město ve vzduchu vystavěl. Dudek přijímá s radostí tento nápad a svolává všechno ptactvo. Když ptactvo zví, že dudek jednal s lidmi, rozhněvají se na dudka, že je oklamal, a hrozí, že příště lidi roztrhají.

ŽLUVA

Přitáhne až v květnu z dalekých tropických krajů a dlouho u nás nepobývá. Vychová mládata a už zase v srpnu po. spíchá do jižní a východní Afriky. Je velká jako kos a až na barvu ho trochu připomíná. Proto se jí také lidově říká "žlutý kos... Z tropů si žluva přinesla i pestré cizokrajné šaty. Je nádherně a nápadně zbarvena kanárkově žlutě, na křídlech černě. Samička a inlái.ata jsou zelenavě šedá. Je to pták nížin
a hnízdo si staví v podobě košíčku ňa krajních větvích vysokých listnatých stromů. Košíček se ve větru k,ymácí a houpá, ale nespadne, protože je pevně zavěšen ve vidlici větví. Mladé žluvy se při této nedobrovolné vzdušné akroóacü pevně drží drápky - Žluva je užitečná a živí se hmyzem a bobulemi. Umí krásně volat: didlijó, didlijó! S úžasem nasloucháme v lese neznámé koncertní mistryni na Hétnu. Což teprve když se nám podaří ji spatřit! Není to tak obtížné. Žluva se dá přivábit, když napodobíme její Hétnové hvízdání. Zkrátka, cizokrajná Afričanka a přece naše domácí žluva není jen tak obyčejný pták a přináší nám hned trojí radost: krásu, zpěv a užitek.

Není však tak dobrý tesař

jako strakapúd a používá starých děr strakapúdů a datlů.Hnízdo, kteréje dost hluboké, mívá vysoko ve kmeni. V době hnízdění někdy prudce bubnuje zobákem do suchého
dřeva a působí tím drnčivý zvuk. Když spatří člověka, schová se za strom a jen hlavou vykukuje, jako by si hrála na schovávanou. Jestliže ji vyplašíme, odlétá v obloucích a hlasitě volá : gly, gly, gly. . Požírá různý hmyz, ale hlavně mravence. Proto často se-
dává na zemi. V zimě se dobývá do mraveniště a vyhrabává v něm zobákem díry, až tam celá zaleze. Pochoutkou jsou pro ni i olejnatá semena.

ŽLUNA ZELENÁ

Nesmíme si ji splést se žluvou, se kterou má podobné jméno. Je velká asi jako holub, celkově zelená, nahoře na hlavě červená. Má nápadně dlouhý a silný zobák, kterého
užívá jako dláta. Dlabe jím do stromů. Zpod kůry nebo ze ztrouchnivělého dřeva si vytlouká hmyz,jeho vajíčka, larvy a kukly. Má drápy přizpůsobené ke šplhání po kůře a rýdovací pera ocasu tuhá a zašpičatělá, aby se o ně mohla opírat. Usazuje se ve smíšených a v listnatých lesích, v parcích, ve starých sadech i v alejích.

Vlaštovka

má vršek těla kovově modrý, vespod je bílá.
Sameček má rezavější čelo a bradu. Nápadný je dlouhý
ocas, vidlicovitě vystřižený. Proto je vlaštovka bystrý a vytr-
valý letec. Má rozeklaný zobák, aby mohla v letu snadno
chytat hmyz. Vlaštovky vyhubí velkou spoustu much a tím
jsou neobyčejně užitečné.
Sedají na drátech a švitořivě zpívají. Za špatného počasí
sbírají hmyz na hladině rybníka. Před deštěm se sníží tlak
vzduchu a hmyz se snáší k zemi;kde hledá úkryt. Proto i vlaš-
tovky v té době létají nízko nad zemí.
Objevují se u nás v první polovině dubna, obyčejně přes
noc. Na podzim se houfují ve velikých hejnech a přespá-
vají v rákosí na rybníce. V září nebo v říjnu odtáhnou hro-
madně do rovníkové Afriky. Napřesrok se obyčejně vracejí
do loňského hnízda.

VLAŠTOVKA

Ze všech volných ptáků má nejblíže k člověku a přidružila se k němu svým celým životem. Původně hnízdila ve skalách. Hnízdo si staví ve chlévech, na lampách, na zavěšených prkýnkách ve stájích, v místnostech, chodbách a na trámech. Hnízdo je jako půlka míče, svrchu otevřené, slepené z bláta a zpevněné stébly. Uvnitř je měkce vystláno. Větším městům se vlaštovky vyhýbají. Nejčastěji se usazují na vesnicích a na samotách. Člověka se nebojí.

UHELNÍČEK

V jehličnatých lesích, hlavně ve smrčinách, najdeme tento droboučký druh sýkorek, o mnoho menší než vrabec. V týlu a na tváři je uhelníček bílý a také břicho má bělavé.
Uhelníček se mu říká pro uhlově černou barvu na temeni hlavy. S nesmírnou čilostí se pohybuje vysoko v korunách a neustále píská. Sbírá na stromech hmyz. Na podzim vybírá
semena ze šišekjehličnatých stromů. Přitom provádí hotovou akrobacii i na nejtenčích větvičkách, podobně jako čížek na olších a břízách. Na jaře uhelníček zpívá : dyvidy, dyvidy! Hnízdo má v dírách na stromech i na zemi, dokonce i v myších dírách. Mláďata vylétají z hnízda dost pozdě a už hodně veliká, velká jako staří. Je to stálý pták a na podzim se potuluje v hejnech nejrůznějších druhů sýkorek. Nedělá rozdílu mezi nížinami a horami. V lesích je velmi užitečný, protože chrání stromy před mnoha škůdci.

Vrhá se na větší hmyz,

na brouky, housenky, kobylky, ale i na drobné ptáky, myši, žáby a ještěrky.
Tenhle pěvec si nezadá s malým dravcem. Kořist si zaklesne
do vidlice stromu, přidrží drápem a požírá ji. Ptáky si
oškube. Mláďata krmí hmyzem.
Veliké hnízdo si staví z větviček a ze stébel v korunách
stromů dále od kmene a měkce je vystýlá. Ťuhýk šedý u nás
zůstává i v zimě a za sněhu loví vrabce až u lidských stavení.

'ŤUHÝK ŠEDÝ

Velikostí daleko předčí ťuhýka obecného a vyrovná se
útlejšímu kosovi. Jeho zobák se podobá zobáku dravých
ptáků. Celkové zbarvení je šedé, jen konec křídel, ocas a
páska přes oko jsou černé. Křídla má poměrně krátká.
Ťuhýk šedý je silný a odvážný pták. Dovede vyhnat ze
svého revíru i velké dravce. Miluje otevřené kraje s křovina-
mi a se skupinami stromů. S vyvýšeného stanoviště si vy-
hlíží potravu, nebo se třepe ve vzduchu na jednom místě
a pátrá po kořisti.

Tyto příležitostné škody

však vy-
nahradí tím, že hubí chrousty a jiný hmyz. Je jenom o něco
větší než vrabec. Svrchu je rezavý, hlavu má šedou s černým
pruhem přes oko, vespod je narůžovělý. Silným zahnutým
zobákem připomíná dravce. Sedá na suché větvi nebo drátě
a kroutí ocasem se straňy na stranu. Zpívá cvrkavě i vrzavě
a mistrně umí napodobit hlasy jiných ptáků.
Hnízdo si zakládá v houštinách na pokraji lesů, v trnkách
v šípkových růžích, v hlohu i v jiných keřích. Je dost velké
spletené ze stébel rostlin, hlavně z pýru. Ťuhýk obecný
k nám přilétá koncem dubna nebo začátkem května. V druhé
půli srpna a v září táhne do tropické Afriky. .

ŤUHÝK OBECNÝ

Lid říká tomuto ptáku masojídek, protože má i dravčí sklony. Ťuhýk loví na pokraji polí a luk. Rozhlíží se s vysokého místa, a když uvidí brouka nebo kobylku, prudce se
snese na kořist. Hmyz lapá někdy i v letu. Chytá také myši ještěrky, drobné žabky a ptáky. Nabodává si brouky nebo i myšku na ostny trnky, na větvičky a na ostnatý drát a dělá si z nich zásoby. Odvážný lovec masojídek je postrachem ostatních ptáků protože jim plení hnízda.

Červenka2

Červenka je velka .ako vrabec. Svrchu je šedohnědá a má
oranžové žluté hrdlo. Usazuje se v lesích listnatých i jehlič.
natých. Bývá též v zahradách a v parcích, jestliže je tam dost
křoví. Ve spadlém listí a jehličí si hledá hmyz a jiné drobné
živočichy.
Přilétá k nám v březnu. V září a v říjnu táhne do jižní
Evropy. Některé červenky u nás zůstávají dlouho do zimy
a živí se bobulemi. Semena těchto bobulí si zachovávají
klíčivost i po strávení. Červenkaje roznáší po kraji a tím při.
spívá k rozšíření rostlin. Ozývá se jednotvárně: cik - cik.
V nebezpečí vydává jasný kovový hvizd.

Červenka

Její smutný, tesklivý zpěv patří k večerním náladám v lese. Červenka sedí na nejvyšší větvi stromu a zpívá dlouho do tmy. Písničku začíná nesměle a končí ji jasnými trylky.
Jako modrák žije v křoviskách a ponejvíce běhá po zemi.Pohybuje se v místech málo osvětlených. Proto má nápadně velké oči. Je důvěřivá a zvědavě si přijde v lese prohlédnout houbaře. Skáče po zemi na vztyčených nožkách a na rozdil od jiných ptáků má postavičku vzpřímenou. Při poskakování poněkud spouští krátká křidélka.

cizek

Je ještě o něco drobnější než stehlík a žlutozelený. Samec
má černou čepičku. Žije hlavně v pohorských jehličnatých
lesích. Čížkovo hnízdo je dobře ukryto v koruně vysokého
smrku. Ve starých dobách je lidé nemohli nalézt a vznikla
pověra, že si tam ptáček zanáší drahý kamínek a tím že se
hnízdo stává neviditelným. To byla ovšem jen pověra, ale
dokazuje, jak pečlivě umí čížek své hnízdo ukrýt.
V letu dvouslabičně hvízdá ve vysokých tónech. Na pod.
zim se toulá ve velikých hejnech po kraji a zalétá i do nížin.
Někteří čížkové však odcestují až do Italie, leckdy spo.
lečně se svými severskými příbuznými čečetkami.
Živí se hmyzem a semeny stromů a rostlin. Hejna čížků
p ' vybírají na břízách a olších semena ze šištiček. Jako stehlík
je i čížek dovedný akrobat. Pohybuje se na nejtenčích kon.
cích větviček se šištičkami a visí přitom třebas hlavou dolů.
Získá si nás svou dovádivostí a svým švitořivým zpěvem.
Lidé ho bohužel pro jeho čilost, veselost i pro příjemný zpěv
chytají a chovají v kleci.

dodo

Správně dnes nazývaný dronte mauricijský (Raphus cucullatus), se svým tragickým osudem stal přímo učebnicovým příkladem oběti člověka. Na ostrově, kde žil, nebyli žádní větší dravci. To spolu s dostatkem potravy způsobilo, že postupně přestal létat, zakrněla mu křídla, ztloustl, ztratil ostražitost a stal se z něho dodo. Pro námořníky byl po svém objevení v 16. století tento důvěřivý tvor velmi snadno dostupnou potravou. Dílo zkázy urychlili na ostrov zavlečení psi, kočky a prasata. Koncem dalšího století už nebyl žádný živý. Zmizení bylo tak náhlé, že nezůstalo ani dostatek materiálu pro vědu. Jen pár neúplných koster v největších světových muzeích je dokladem, že vůbec kdy takový tvor žil. Zlomek zobáku pocházející snad z rudolfínských sbírek má mezi jinými vzácnostmi ve svých trezorech Národní muzeum v Praze.

jiricka

Řád Pěvci
Čeleď Vlaštovkovití
Rod a druh Jiřička obecná (Delichon urbica)
Popis Je jedním ze tří druhů našich vlaštovkovitých ptáků. Na rozdíl od vlaštovky obecné má krátký, málo vykrojený ocas a výrazný bílý kostřec (partie na svrchní straně těla nad ocasem).
Potrava Loví létající hmyz.
Hnízdění Polokulovité hnízdo, které je až na vletový otvor uzavřené a nikoli miskovité jako u vlaštovky, si staví většinou pod převisem střechy na vnějších stěnách budov; je slepeno z hlinitých hrudek a uvnitř vystláno stébly a peřím. V jednom roce může vyhnízdit i dvakrát. Samička snáší 4 až 5 bílých vajíček a zahřívají je střídavě oba staří ptáci, kteří se rovněž dělí o krmení mláďat

Pěnkava obecná

Jeden z našich nejhojnějších ptáků. Velký jeko vrabec. Samice je zbarvena mémě nápadně než samec. Létá ve vlnovkách, často se zdržuje na zemi. Obývá lesy a zahrady i vysoko v horách. Hnízdo se staví v korunách stromů. Živí se semeny a hmyzem. Na podzim se vyskytuje i ve velkých hejnech na polích, kde se prikrmuji na zimu,. Jinak je to nadherne vybarveny ptacek. Nejsou stehovavy a zimuji u nas v cechach. Jsou castymi navstevniky krmitek v zime,.

pisík

Malý zavalitý bahňák velikosti skřivana či špačka, délka 19-21 cm, oproti ostatním slukovitým má poměrně krátké nohy. Hřbetní strana je hnědošedá, hruď šedá, břicho čistě bílé, po stranách krku se táhne bílý klín. Má tmavý proužek přes oko, bílou tenkou pásku na křídlech, tmavý kostřec a bílý ocasní lem. Nejlepším poznávacím znakem je neustálý komíhavý pohyb zadní části těla a let nízko nad vodou s trhavými údery křídel prokládaný úseky klouzavého letu, kdy jsou křídla zahnutá dolů. Samec = samice. Mláďata mají peří na hřbetě rezavě lemované, prachový šat je žlutošedý s tmavým temenním proužkem a proužkem přes oko.

Pstros dvoupúrsty

Krk a hlava nejsou opeřené, křídla dosti velká, letky zachovalé, nemají klíční kosti aocasní žlázy. Po stranách průdušnice jsou vaky s ní související. Horní oční víčka s brvami, mají velká slepá střeva, moč a trus odcházejí odděleně, samec má veliký penis a většinou sedí na vejcích, vodí i mláďata.
Mohutní nelétaví ptáci, prsní kost je bez hřebene. Monotematický řád. Monotematická čeleď. Počet prstů je zredukován na dva, s nehtem na 1 prstu, na rozdíl od nanduů, kteří mají tři. Jejich tělesné proporce jsou daleko za fiziologickou letuschopností ptáků, ta končí při tělesné hmotnosti 15kg. Není vyvinuta hrudní kost, na kterou se upínají svaly zajišťující let. Pro tento znak, který mají společný s dalšími nelétaavými ptáky, se dříve všichni společně řadili do skupiny běžců - Ratitae - latinské pojmenování je odvozené od rata=vor, prám, kterému se redukovaná hrudní kost podobala tvarem. Od nich se lišili letci, Carinatae /carina=lodní kýl/
Nelétaví ptáci se pohybují po zemi obratněji a úsporněji než letci.