Nikdy

" to nebudete moci použít," řekl Spock, "mohu své myšlenky ponořit do sebe a nevnímat." A v tichosti se už do toho dával.
Cizinec sledoval, jak vlivem biokontroly Vulkáncovi bledne kůže. "Tak dost! Patříš sice k nečestné rase, ale k rase, která nelže. V takovém případě tě rovnou zabiju. Nebude to taková škoda, protože ten tvůj mozek by nám asi moc nechutnal."
Krkavec namířil trhač Spockovi na prsa. Kolem spouště zakroužil dráp.
Uhura vykřikla právě včas. Cizí tvor trhl zbraní směrem k ní, ale řezavý paprsek stejně vyletěl a McCoy se celou vahou složil na podlahu. V příšerném velitelově řevu zaniklo syčení injekční stříkačky. Mohutná paže jedním rázem uchopila doktora a mrštila jim přes celou místnost až na zeď. Když tam McCoy dopadl, upadl zároveň i Kyron.

Zduření

postupně ustávalo, a dříve než zcela zmizelo, nově přeměněný Krkavec se opět začal pohybovat. Oči se mu široce rozevřely. Zobák se mu otvíral a zavíral. Bez mrknutí pozoroval zajaté členy výsadku. Potom se mu z hrdla vydral hlas mrtvého Cruze. "Veliteli, maskovaný Falchion nás přenesl sem na stanici, zatímco Enterprise prováděla odlákávací manévr." Ukázal na Spocka. "Posádka čeká na jeho pokyny."
"Falchion? Má loď?" zařval bývalý klingonský válečník. "Cožpak oni našli můj křižník?"
Přeměněný Cruz pokračoval ve svých odhaleních. "Enterprise vede lodi ze stanice do pasti. Kapitán Kirk si umínil, že bude lhát o škodě, kterou jeho loď utrpěla. Má dosud dost sil, aby naše lodi zcela zlikvidoval."
"Tuhle proradnost musíme pomstít!" zuřil cizí velitel. "Jaegere, vezmi tyhle vojáky do doků. Kath bude potřebovat posily v bojí proti Enterprise. Běž!"
Kyron sňal z opasku jeden z ukořistěných phaserů a podal jej přeměněnému Cruzovi. Krkavec bez váhání obrátil zbraň proti svému bývalému nadřízenému, zatímco Kyron se obrátil na Spocka. "Budeš první na řadě, tvůj signál povolá zpátky Falchion a tvůj vulkánský mozek zabezpečí úplnou zkázu této lodi Federace."

Když se lebka otevřela, bylo uvnitř vidět jemnou mozkovou tkáň. Krkavec rychle zobákem pozřel orgán v lebeční dutině a všechno naráz zhltl. Mrtvola pak sjela na podlahu a Juan Cruz již nebyl mezi živými. Z prázdné dutiny nad čelem mu tryskaly proudy krve a jasné tekutiny.
Mladý jedinec ze sebe vyrazil pronikavý ryk, když se mu údy poprvé roztřásly, a potom upadl do strnulosti. Na krku se mu mohutně nadouvalo vole, které rostlo jako nafukovaný balón, který hrozil pohltit jeho hlavu. Na napínající se kůži se mu rozlévala nádherná modrá barva, jež se mu pak začala rychle šířit po celém těle. Dříve chabé štětiny se mu na hlavě narovnávaly a černaly.

McCoy

nemohl kývnout, ale zamrkal očima na souhlas. Drápy na ruce opět klesly. "Typické pro zkaženou Federaci. My si nebudeme špinit bojové síly někým, kdo napomáhá duševní či tělesné slabosti." Ukázal na místo, kde stála Uhura. "Jdi tamhle s tou ženou."
Nakonec se obrátil na Spocka." Zato ty nejsi slabý." Vymrštil ruku a na Vulkáncově líci se objevil dlouhý zelený šrám.
Spock zůstal stát. "Zdá se, že jsem vůči ochromujícímu účinku jedu imunní." Jenže neřekl, že po tomhle škrábanci mu ztuhla pravá tvář a že by se hlubší rána asi setkala s patřičným, účinkem.
Cizí tvor opět zasyčel. "Dobrá, budeš ale koukat. A když si tě vybere, mladý jedinec se tebou bude živit, aniž bude takto potlačena bolest." Třepal drápy Spockovi ve tváři. "Budeš cítit, jak ti puká lebka!"
Ukázal na jednoho z ozbrojených Krkavců. "Jaegere, přiveď sem mladého jedince, aby se nasytil znalostmi našich zajatců."
"Ano, můj pane." Krkavec vzdal klingonskou vojenskou čest a odešel z místnosti. Brzy se vrátil s jedním zelenokožcem. Ten, když viděl bezvládná těla ležící na zemi, pevněji sevřel špičku svého zobáku. Tiše zakvokal, sehnul se a uchopil jednoho z příslušníků jednotky zvláštního nasazení. Nevěnoval pozornost zděšenému křiku McCoye a Uhury a do svého mocného zobáku vtáhl hlavu oběti. Ostrými hranami rozdrtil vršek mužova čela i zadní část lebky.
Byla to hrůzná podívaná.
Kyron zálibně naslouchal hlasitému praskotu pukajících kostí. "Musí se to provést rychle, dokud je tělo ještě živé, neboť stopy paměti se rychle vytrácejí."

Kyron

přešel k Archerovi. "Tak kdo bude první. Snad ty?" Svými drápy rozdrásal mužovi krk, až mu začaly tryskat čtyři potůčky krve. Archer padl na zem. "Ale nemějte strach, že vás to nepotká," ujišťoval Krkavec Rivieru a Cruze. "I vy dva se nakonec dostanete až k těm, kdo pečují o královnu." Natáhl paže, aby dosáhl oba příslušníky jednotky zvláštního nasazení a přitom jim do ramenou zasekl jehlice svých drápů. Zkroutili se jako Archer.
Velitel se příliš neobtěžoval výsměchem Uhuře. "Když si představím, že císař uzavřel mír s armádou žen a dětí." Ukázal na nehybná těla civilistů. "Drž se stranou, aby ti nehrozilo nebezpečí, že si tě vybereme pro své účely. Až dostaneme hlad, posloužíš nám jako jídlo, ale z tvého podřadného ducha nechceme ani kousek."

"Naše královna,"

oznámil hrdě bývalý Kyron. "Působí opravdu královsky majestátně. Toužím po tom, až ji představím některé členy Nejvyšší říšské rady." Krkavcovy kulaté oči se zabodly do Spocka a klingonský hlas, již tak drsný, nabyl na drzosti. "Královna nás pobízí, abychom dobývali, ale já jsem naplánoval podrobnosti našich vítězství. Je spojena myšlením a ovládá naši vůli, a přece nemá žádnou skutečnou inteligenci. Neliší se od těch, kterým jsem kdysi sloužil."
Klingonský velitel zařičel smíchy a pokračoval v chůzi po obvodu doku. Tiše se pochechtával, dokud celá skupina nedošla ke skladišti pro lodní náklady. Bezpečnostní zařízení nebylo v provozu a nezamčenými, dokořán otevřenými dveřmi bylo možno snadno vejít dovnitř. Na zemi nebyly žádné lodní kontejnery na zboží.Leželo tam více než tucet ochromených humanoidů, bezohledně navršených na hromadu.
Velitel kopl do jednoho z nehýbajících se těl. "Tihle civilisti nám nemohou poskytnout žádné technické znalosti. Čeká je proto patřičný osud, stanou se krmením pro královnu. Naštěstí mohou nově zrození několik let žít, než se přemění, a čekat na příslušnou oběť." Přeměřil pohledem členy výsadku. "Nyní ovšem máme mladým co nabídnout, mnoho mozků. Nebudou muset čekat."

Královna

" začíná mít hlad," poznamenal Kyron. "Už se jí vylíhlo hodně zelené drobotiny." Velitel se na okamžik odmlčel, když došli k otevřenému vchodu do zásobárny.
Něco masivního modročerného se chvělo v hlubokém stínu a způsobovalo, že sousední raketoplán vedle toho vypadal směšné malý. Cizí kulaté plžovité tělo bylo bez hlavy a bez údů. Němě a nehybně tu spočívalo, zatímco Krkavci se zelenou kůží cupitali kolem toho naduřelého kolosu, poplácávali jej a hladili.
Jakmile se přiblížil ten, co nesl náklad zboží, masa se trochu posunula. Rozevřela se růžová ústa skoro na samém konci beztvarého tvora a ozvalo se tiché mlasknutí. Ten zelený Krkavec pak do úst vrhal kus po kuse vše, co přinesl.

"Veliteli Kyrone!" K hloučku přiběhl posel a pařáty na nohou škrábal o podlahu. Hovořil bez dechu hlasem mladého Andorijce. "Hlášení od ředitelky Frielové. Senzory dokáží určit polohu nepřátelského plavidla, které spustilo přenosové paprsky."
"Lemplové!" Kyron se téměř vrhl na toho, kdo mu přinášel tuto zprávu. "Nezhmotnili se z ničeho." Otočil. se k Spockovi. "Kde je ta loď, kterou jste se sem dostali?" Nečekal odpověď a také ji nedostal. "Mlčíte obdivuhodně, ale dlouho už nebudete. Brzy nám vyzradíte všechna tajemství, povíte mi všechno, co potřebuji, abych ovládl celý tento sektor. Vždyť i Esserass věděl, jak má přilákat kapitána Neila na smrt. I Neil věděl, jak má obelstít ředitelku Frielovou."
Pokynem ruky přiměl členy výsadku, aby se nuceně vzdálili ze spojového střediska zpět do uličky. Strkali do nich a šťouchali, až došli k ztemnělému třetímu soustřednému okruhu, kde viděli, že obchod má rozbité výlohy a vykradené zboží. Naproti tomu čtvrtý okruh překypoval světlem a čilým ruchem. Krkavci procházeli zakřivujícími se uličkami a ukázněně dodržovali běžnou údržbu zavedenou jejich obětmi.
První krkavčí larva se objevila, teprve až celá skupina ušla již skoro čtyři sta metrů po soustředně vedeném okruhu. Zelenokožec se prohýbal pod podivnou zátěží různých obalů, v nichž měl zatavené sáčky s jídlem, dávky dodatkových vitaminů a nápoje v krabicích. Právě vnášel zásoby do širokého vchodu.

DVACÁTÁ PRVNÍ KAPITOLA

Velitel Krkavců si odplivl na podlahu. "Takže Esserassovi a Aeloranovi se nepovedlo zajmout Enterprise. Typický federální šlendrián. Kdyby mi byla královna dovolila odjet, vedl bych útok sám a zajistil bych vítězství. Místo toho se vaše loď potácela od bitvy k bitvě, až se teď bláznivě pokusila proniknout do vlastního hnízdečka." Pěstí se udeřil do prsou, až se mu naježil černý porost na hlavě. "Jsem klingonský válečník a nedám se oklamat vašimi ubohými triky."
Vůdce pokynul a předstoupilo několik modrokožců, aby příslušníky výsadku zbavili zbraní. "Jen jemně, jemně," nabádal je, "nechci, abyste mi odřeli. .. aspoň zatím ne." Velitel Krkavců přejížděl krví podlitýma očima po lidech a zkoumal jejich obličeje. "Vidím tu jen podřízené." Nakrátko upřel pohled na Vulkánce, ale pak se znechuceně odvrátil. "Tenhle je druhý nejvyšší, ale vůdce tu není. Tak vašemu kapitánovi chybí odvaha provádět osobně vlastní lotroviny. V delší perspektivě na tom ovšem příliš nesejde. Mé síly právě pronásledují Enterprise. V bitvě vašeho kapitána zabijí a seberou mu loď."

Spock si prohlížel cizince s modrou kůži, jehož tělo leželo tváří k zemí a tuhlo. Na zemi se válely rozdrcené zbytky jeho zbraně připomínající hračku, na niž drtivě dopadla jeho masivní hruď. "Že jste zaváhal, nebylo nerozumné. Vyložím vám to až pak." Chytil McCoye za loket a táhl ho chodbou rychle kupředu, aby se jim výsadek nevzdálil.
Když došli k ostatním, Uhura stáhla hlavu nazpět, když nejprve prozkoumala stanici za nárožím chodby a druhou soustřednou uličku stanice. "Všechno v pořádku, pane Spocku. Od nás vpravo je spojové středisko, jsou to ty třetí dveře."
Spock uchopil phaser a připravil se k palbě. "Jdeme dál, ale krajně opatrně."
Výsadek vešel do pusté uličky tvořící druhý soustředný okruh, a postupoval podél mírně se zakřivující stěny. Díky svému dokonalému sluchu Spock získal výstrahu, i když jen s předstihem pouhého zlomku sekundy. Byla to past a neměl dost času na to, aby na ni zareagoval.
Na obou stranách uličky se prudce rozletěly dveře. Ze zastíněných vchodů vyskákaly modré postavy a rychle jim přehradily uličku vpředu i vzadu. Ústup byl dokonale odříznut. Výsadek z Enterprise obklíčili ozbrojení Krkavci.
Jeden vysoký, velmi svalnatý cizinec pokročil před ostatní. Měl na sobě rozedrané zbytky klingonské uniformy. "Už tu na vás čekáme, pozemští červíci."

"Spocku!" Vulkánec se prudce obrátil. Okamžitě zamířil na Krkavce, jehož zbraň vychrlila rudé svazky paprsků, ale McCoy dál kráčel chodbou. Ačkoli paprsky mířily na Spocka, první důstojník palbu ihned neopětoval. O zlomek sekundy to odložil, a než zmáčkl spoušť, zamířil jinam. Dva svazky paprsků letící z opačných stran se střetly, prudce se rozzářily a zhasly. Krkavec se skácel k zemi. Spock zůstal stát.
Rozběhl se ke stěně, o kterou se opíral McCoy. "Pane doktore, jste poraněn?"
Po kratičkém mlčení se McCoy zachvěl, vydechl a narovnal se. "Ne, pane Spocku." Třel si spánek. "Jsem... cítil jsem jen... lehkou slabost, ale už je to pryč." Když Spock stále na něj upíral pronikavý pohled, dodal: "Opravdu, pane, jsem v pořádku."
"Vy jste ze svého phaseru nevypálil."
McCoy se ochable podíval na zbraň, kterou držel v ruce. "Ne, myslím, že jsem ztuhl." Znovu sebou trhl. "Říkal jsem vám přece, že jsem voják na baterky."

Jak se zdá,

" Krkavci zhltli celou posádku," vrčel McCoy.
Riveta sáhl rukou po svém analyzátoru, ale Vulkánec mu gestem zabránil v aktivizování senzorů. "Budeme muset spoléhat na vlastní smysly. Kdybychom dál užívali analyzátory, prozradili bychom se, kde jsme."
Poručík Uhura přikývla. "Kromě toho zabral kapitánův plán na odlákání pozornosti. Nejspíš se teď ženou za Enterprise." Šla v čele výsadku, který se opět seřadil do zástupu, až dospěli k další křižovatce. McCoy šel až poslední. Opustil ho již počáteční strach a hlavně se snažil, aby se pohyboval tiše a rychle tímto klaustrofobním světem z chladného tvrdého kovu. Zbraň ho v ruce tížila a překážela mu, a kdyby ji stále nesledoval, nepříjemně by mířila Spockovi do zad. Také tichá ozvěna zvuku vlastních bot dotýkajících se podlahy zvyšovala McCoyovu dezorientaci... Obrátil se a pohlédl dozadu.

Ano,

" to je mi jasné," řekl klidně McCoy, i když nechával oči zavřené. "Cítím to."
"Potom navrhuji, abyste uvěřil svému hmatovému smyslu. Jinak budu nucen vás tady nechat."
"Ne, to nebude nutné, pane." McCoy otevřel oči a hlasitě vydechl. Pečlivě se snažil nedívat se nikam jinam než na Spockův zátylek, a tak přešel po průhledné podlaze, pod nohama zející nekonečné vesmírné prostory. Tichoučce zamumlal modlitbičku jako projev díkůvzdání, když konečně došel na podlahu, která působila jako pevná nejen pro nohy, ale i pro oči.
Celý výsadek postupoval tiše a v zástupu se vkrádal do dlouhé chodby. Průhledná osvětlovací tělesa ve stropě byla sice početná, ale vydávala jen tlumené světlo. I když nebylo příliš dobře vidět, zdálo se, že v chodbě nikdo není.
Když došli na křižovatku s prvním staničním okruhem, příslušníci výsadku porušili zástup a srotili se v hlouček. Spock se s phaserem v pohotovostní poloze naklonil ke stěně a napjatě poslouchal. Nahlédl za roh do soustředně postupující uličky, jež přetínala v pravém úhlu užší chodbu. Potom se otočil zpět k Uhuře. "V této část bydlí posádka stanice," poznamenal. Ale v uličce nikdo nebyl.

křišťálovy dóm

Uprostřed křišťálového dómu se zhmotnil výsadek.
Chekov prozkoumal letmo prostor a řekl, že tam nikdo není a že - jak předpokládal - v této prázdnotě nikdo není svědkem jejich nenadálého příchodu. Jakmile pohasly přenosové paprsky, Spock uvedl do chodu svůj analyzátor a pátral jím v sektoru za potemnělými portály, které je obkličovaly. "V bezprostřední blízkosti nejsou žádní Krkavci." Ukazováčkem namířil jedním směrem a potom jej prudce posunul o několik stupňů doprava. "Ale my se tam připlížíme spojovací chodbou Delta."
Uhura mlčky pokynula třem mužům z bezpečnostní jednotky, aby přešli k chodbě, která tvořila jeden z cípů osmicípé kruhové stavby stanice.
"Doktore," řekl velmi tiše Spock. "Tady máte pod nohama opravdu pevnou půdu."

"Enterprise, připravte se přijmout pokyny z doků." Místo obrazu hlubin vesmíru se nyní objevil obličej kobaltově modrého Andorijce, kterého Kirk viděl za poslední návštěvy na stanici.
Kirk užasle zíral na technika. "Proboha a já jsem byl připraven vypálit proti stanici..."
"Je to past," důrazně prohlásil Frazer. "Zřejmě ho přinutili nebo je snad pod vlivem drogy."
"Jak to můžete poznat?" Kirk na neživotném chování cizího tvora nepozoroval nic mimořádného.
"Podle toho, jak je nastavena anténa," vysvětlil Frazer. Prstem přejel po křivce jemného přístroje. "Je skloněna dozadu podél lebky a v postavení, jež je vyhrazeno pro rozhovory mezi rodinnými příslušníky. Když hovoří s někým mimo tento okruh, mívají anténu vztyčenou vzhůru, aby bylo co nejlépe slyšet."
"Kapitáne, blíží se čluny lodivodů," upozornil Leslie. "Žlutý poplach," zavelel Kirk. "Benusová, phasery na čluny."
"Phasery namířeny." Na kapitánův rozkaz vypálila. "Všechny čluny zničeny."
Na hlavní obrazovce se vyrojily roztřesené vlnovky. "Vizuální kontakt se stanicí porušen," hlásila Palmerová.
Kyle zvýšil hlas. "U všech plavidel v docích vzrůstá, aktivita motorů..."
"Tak, to je odpoutání pozornosti, které chci," řekl Kirk a pokynul kormidelníkovi. "Obrátku o 180 stupňů a plnou raketovou vpřed. Koukejme odtud mazat jako diví."

"Kapitáne, navázala jsem spojení se spojovým důstojníkem na Wagnerově stanici," hlásila od svého přístroje poručík Palmerová. "Kanál je otevřen."
"Vítáme vás, kapitáne Kirku," pozdravil Timmův tichý šepot. "Zastupuji ředitelku stanice Frielovou."
"Propána, Kirku, z vaší lodi je troska," hlaholila ředitelka stanice. "Doufám jen, že Klingoni jsou na tam hůř."
"Klingoni jsou mrtví," odpověděl Kirk. Přísně vzato, bylo to pravda, i když k tomu nedošlo jeho přičiněním. Ale to už asi Frielová ví. Nicméně když ji Kirk informoval o poškození Enterprise, přeháněl, třebaže ne tolik, kolik by býval chtěl.
"V tom případě vás uložíme do doků na pár týdnů," řekla Frielová s vypočítavostí ženy, jejíž zisky závisejí na opravě lodí. "Hned pro vás připravím kotviště."
Kirk snížil hlas. "Tak co říkáte, Frazere?"
Poručík zavrtěl hlavou. "Podle hlasu se to nedá poznat. Krkavci napodobují dokonale, dokonce i vrtochy svých obětí.."
Kapitán se ohlédl přes rameno. "Palmerová, vyžádejte vizuální kontakt se spojovým střediskem." Pokud odmítnou, bude to znamenat, že stanici ovládli Krkavci.

Krkavci

Jasně ocelový dóm Wagnerovy obchodní stanice se leskl jako klenot vržený do černého rybníka.
Na všechny čtyři strany se rozkládaly jeho lodi jako zlaté vlnky směřující od broušené plochy uprostřed. Blyštivé kapičky označovaly kosmické lodi, připoutané k vnějšímu obvodu doků. Zdálo se, že stavba architektky T'Rall je tichá a klidná.
"Senzorové údaje?" zeptal se Kirk, když prohlížel obraz obchodní stanice na obrazovce na můstku.
"Nespecifické formy života, kapitáne," odpověděl poručík Kyle. "Jsme ještě příliš daleko na to, abychom mohli přesně stanovit konkrétní biologické profily." Upravil ovladače na technickém panelu a hlasitě vzdychl. "I když se dostaneme blíže, nebude to o mnoho lepší. Všechny mé údaje jsou zkreslovány tím, že na počítačovém systému máme záplaty po opravách."
"Nemohu na stanici jen tak naslepo zaútočit." Kirk pravidelně a rytmicky bubnoval pěstí do opěradla velitelského křesla. "Musím vědět, že to tady ovládli Krkavci."

McCoy

se podíval znechuceně na zbraň. Ani se nepohnul, aby si ji vzal. "Nejsem žádný pistolník."
Uhura zase skočila dolů do podpalubí. "Jestli se pořádně neozbrojíte, budete synem smrti." Vzala od Archera phaser a zavěsila jej doktorovi na opasek k dalšímu vybavení.
"Madam, jestli můj život závisí na střílení tímhletím, můžete mě už rovnou pohřbít. Já bych se nestrefil ani do vrat od stodoly."
"K čemu by vám to bylo?" zeptal se Spock.
"Pane?"
"To byl vulkánský žertík, pane doktore," vysvětlila mu Uhura.
Spock ji okamžitě opravil. "Poručíku, pojem humoru Vulkánci neznají."
Uhuřin úsměv McCoye jen ještě víc zmátl.
"Pane Spocku, vstupujeme do oblasti sledované staničními snímači." Po Suluových slovech se všichni utišili.

Souřadnice

pro Wagnerovu stanici vypočteny," řekl kormidelník.
"Kupředu nadsvětelnou faktor čtyři, pane Sulu."
"Provedu, pane Spocku." Sulu omezoval vlastní poznámky na bezpečné minimum a přitom uváděl elegantně klingonskou loď do tempa.
"Jen nenaraž Scottymu na ocásek," varoval ho tlumený hlas, který se ozval za nimi. V záhybech červené košile bezpečnostního stejnokroje se objevila hlava Juana Cruze. Svými rozhoupanými lokty vyvolával protestní vrčení Archera a Riviery, kteří se již z lodních stejnokrojů převlékli do purpurových kombinéz, jež obvykle nosí údržbáři na Wagnerově stanici.
Uhura vystoupila ke kapitánově trůnu z přeplněného podpalubí a zhluboka se nadechla. "Už nemyslete na maskovací zařízení. Klingoni potřebují větší můstek." Naklonila se ze stupínku a podala prvnímu důstojníkovi úhledně složený balíček šatstva na převlečení. "Pane Spocku, purpurová jistě není vaše barva, ale já jinou nemám."Spock přijal balíček bez poznámek. Za ta léta se Vulkánec naučil uznávat - byť ne zcela chápat úlohu, kterou hraje humor při uvolňování napjatých vztahů mezi lidskými druhy. Dovoloval, aby veškeré škádlení mezi příslušníky posádky plynulo kolem něho bez překážek.
"A protože jsme údržbáři, tohle musí být naše francouzské klíče." Archer začal z nákladní bedny vybalovat pistolové phasery a rozdával je ostatním příslušníkům výsadku. Jeden mu zbyl navíc.
"Doktore McCoyi?"

To ne,

pane, určitě ne." Sulu a Azizová nechali Chekova, ať se z toho vyhrabe sám. Jako starší a moudřejší se opět vrátili do normálních kolejí lodní kázně hned, jak se na palubě Falchionu objevil výsadek. "Já jsem byl prostě... totiž já..."
Spock pokračoval. "Výzvědné zprávy i naše vlastní zkušenosti s Říší ukázaly, že klingonské posádky dovedou značně zdatně manévrovat s křižníkem, pokud jsou kryti maskovací clonou."
"Ano, pane první důstojníku," Chekov se pokusil zachránit situaci tím, že otočil na čtyráku. "Tó jen na sámém záčátku to bylo těžké, když jsem byl na Falchionu nóvý. Teď už čtu senzorová dáta dócela dóbře." Příliš pozdě si uvědomil, že jeho slova vyznívají jako drzé vychloubání.
"To se uvidí, podporučíku."
Suché odseknutí potvrdilo Chekovovy nejhorší obavy. Teď bude brán k odpovědnosti na nemožně vysoké úrovni. Podporučík se pohroužil do ustarané mlčenlivosti a soustředil svou pozornost jen na sněhobílý navigační panel.
Vulkánec usoudil, že tento rozhovor vedl k žádoucímu účinku, a obrátil se k Suluovi.

Jé to jáko když plávete borščem," podotkl Chekov, který tak obvykle líčil nedostatky navigační obrazovky, když na ni působí maskovací clona.
"To je sotva vědecké hodnocení," řekl Spock a opřel se podporučíkovi o rameno.
"Všechno móžné," nedbale řekl Chekov. Během dalšího odloučení od Enterprise a od Spockova autorativního působení dost podstatně ztratil své obvyklé úsilí zachovávat důstojné a povznesené chování, jak se sluší ve vztahu vůči vyššímu důstojníkovi kosmické lodi. "Ztěžuje mi to práci. To maskovací zařízení.potřebuje pořádné vylepšení."
"Podporučíku, naznačujete tím, že byste schvaloval, aby se Klingoni podstatně zlepšili v technice?" Spock usoudil, že by si mohl najít dostatek času na to, aby v podporučíkovi opět pěstoval smysl pro disciplínu.